19. 9. 2010 • Love can be like bondage...

19. září 2010 v 21:46 | Mrs. JouJou |  ↓↓Deníček↓↓
peace

...seduce me once again.
V. mě štve. Kvůli tomu, že byl na Nouvellech a má podpisy a fotky s Nadeah. Taky protože má holku. Ještě taky protože se na mě samozřejmě vykašlal. A protože mi už leze na mozek...
Ale já mám bodyspray z AVONu, Nouvelly, How I Met Your Mother, konečně LIGOVEJ hokej, vodárnu s novými tabáčky, mír v duši a kamarády, kteří umí nadávat. Takže to všechno zvládnu. A nebojím se toho. Ten pocit, co mám teď, vůbec není takovej, jako bývaly mé deprese před dvěma rukama. Je to jenom taková zátěž na křídlech, ale k zemi mě to nepřirazilo. A pořád si můžu zpívat. A to je známka toho, že žiju.
A chci být akční. Chci chodit ven, užívat si, i když vůbec není teplo. Chci 14. 10. na MIG 21, chci 25. 11. na Sto zvířat, chci 15. 12. na Vypsanou fiXu, protože jsem fixofilka. A vůbec, už bych chtěla mít občanku, abych mohla našim vykládat, že už jsem "velká holka". A i přes to, že si myslím, že s patnácti lety nepřijdou tak závratný změny, tak prostě jde o ten pocit! Ale včera jsem si koupila novou peněženku, kam se mi občanka nevejde. Možná je to náznak toho, že vlastně na to, být velká holka ještě nemám. Možná...

(One mane come in the name of Love..)

Školy mám právě tak akorát dost. Zítra píšeme matiku. Spočátala jsem asi čtyřicet A4 příkladů a pořád z toho mám strach. Jeden kamarád, říkejme mu třeba L., se mi nabídl, že mi pomůže. Domluvili sme se, že až zas nebudu něco chápat, tak za ním s tím zajdu. A máme se vidět. Je to fajn. Je mi fajn, když za mnou stojí kamarádi i ve zlých časech. A je mi fajn, když mi pomáhaji se dostat z nejhoršího. A vůbec, je mi fajn, když můžu žít. A je mi jedno, že jsem ještě ve středu brečela. Že V. čeká, že pro něj roním slzy každou noc, i když to tak není. A já si šáhnu na vrchol.
Chci žít své sny a cítit tu VOLNOST!

Vaše nověnadchlá Nelly*
 

16. 9. 2010 • A když odejde i ta naděje..

16. září 2010 v 21:08 | Mrs. JouJou |  ↓↓Deníček↓↓
poletíme? ♥

Není to tak dávno, kdy jsem s Tessi* probírala to, že naděje je asi ze všeho nejdůležitější a umírá jako poslední. Ta moje už skonala a teď by ještě mohla ta láska odejít někam za kopce...
Budu vykládat o včerejšku, tak k tomu nejspíš nesedí to datum, ale to je vlastně fuk. Včera večer hráli v Brně Poletíme? a já přemluvila rodiče, že tam můžu jít. A zůstat do desíti. A užívat si to plnými doušky. A vykašlat se na sbor. A skákat před pódiem jak idiot a vyřvávat: "Kdo nejdál nahulatej doběhne, o to de!" Ano, na to všechno jsem dostala povolení, ale nějak se to zvrhlo. Byla sem ráda, když jsem slyšela, že pan V. tam bude taky. Nejradši bych ale kdyby tam nebyl...
Když přišel, vecpal se s nějakou slečnou přímo přede mě, pozdravil mě a pak to začlo. Ocucával ji přímo vedle mě a objímal ji stejně, jako objímal mě, když jsme byli na Majálesu. Vlastně jsem to pořádně neviděla, ale moje H. mi říkala: "Hlavně se tam teď nedívej." a tím mi bylo všechno jasný. A brečela jsem. Ale vlastně pršelo a "brečet se má v dešti". Nakonec, když mi odešla H., jsem tam ještě asi dvacet minut vydržela se vztyčenou hlavou a s falešnou hrdostí, ale potom jsem vyběhla ven těsně vedle něho bez pozdravu k nástrahám velkoměsta. Asi na patnáct minut, potom pro mě přijel táta. Slzy samozřejmě byly kapky od deště a za rozmazaný oči může taky déšť. Ale to přece všichni ví.

(Ale já tě mám prostě rád, svět mě začíná srááát, je to sado sado maso..)

Nakonec jsem mu napsala, že bych s ním chtěla mluvit. Na to mi napsal, že asi ví co mám na srdci, ale že jeden z nás musí být rozumný. Že jsem moc fajn a nechce mě zkazit sám sebou. A že prý ještě nenastal ten ideální čas. Nakonec jsme se ale přece jenom domluvili na to, že za ním dneska zajdu. Byl to trapas, já chtěla povídat, ale nakonec jsme skončili zase s vodárnou u Červenýho trpaslíka a když mi nakonec řekl, že už musí jít na zkoušku, tak jsme sice spolu jeli tramvají, ale nechtělo se mi vykládat ty věci, za který se sama stydím, před zvědavými lidmi v MHD.
Tommy mi řekl, že V. je čurák, že po světě chodí jeden týpek, kterej hledá právě mě a že si V. neumí vybírat holky, protože jinak by si vybral mě. A že ke mě býval tak milej, protože nikoho neměl a teď už mě nepotřebuje. A že mám zapomenout.
Márty mi řekl, že aspoň vidím jakej je a že jsem mladá krásná a chytrá, takže mám prý na lepší. A taky řekl, že tu pro mě bude kdykoliv. (A taky že byl, psali jsme si až do dvou do noci.) A že mám zapomenout.
Hanička řekla, že je debil. A že mám zapomenout.
Všichni ostatní říkají, že mám zapomenout.
A já si to říkám vlastně taky. Ale kdyby jednou nastal ten "idální čas" bránit se nejspíš nebudu.

S láskou, vaše smutná, zklamaná a zamilovaná Nelly bez nadějí xoxo

11. 9. 2010 • Za ligu životem zklamaných.

11. září 2010 v 21:46 | Mrs. JouJou |  ↓↓Deníček↓↓
baloons

Je mi zle. Protože mám krámy. Kvůli tomu, že píšeme písemku z matematiky na celej minulej rok a já se to musím naučit za dva dny, i když si to buď nepamatuju nebo to vůbec nechápu. Z toho, že k nám zítra přijdou naši amerčití sousedé a já budu muset bavit jejich dva malý syny. A dost často také ze sebe samé.
Nesnáším denní stereotyp. Chtěla bych dělat každej den něco jinak, ale příliš se mi to nedaří. Vždycky jenom vstávání, škola, promrhané odpoledne a potom zase spát. A víkendy nejsou akční o moc víc. Strašně ráda bych se v úterý sebrala a odjela do Prahy na koncert Nouvelle Vague, ale naši mi to samozřejmě nedovolí a nejsem až taková rebelka, abych vyjela do neznáma bez dovolení a sama. Strašně ráda bych panu V. už napsala pravdu, ale nemám na to odvahu. Strašně ráda bych si kompletně změnila můj pokojíček, ale nemám na to ani peníze, ani nápady. Když nám dnes přišel katalog z IKEI, nadchla jsem se pro to tak strašně moc, že na to teď musím pořád myslet. Ale prostě peníze jsou vždycky hlavní problém. A asi vždycky budou. A víte co? Pomalu začínám zjišťovat, že si asi za ten stereotyp můžu sama.

(Mélanie Pain ♥)

V. jede na Nouvelly do Prahy. Je to to jediný, za co ho nenávidím. Slíbil, že pokud tam budou mít svůj obchůdek, že mi přiveze jejich tričko. Pokud ho nepřiveze, chystám se ho objednávat přes internet, což se docela prodraží na poštovným, ale nic s tím nenadělám, začala jsem pro ně mít takovou slabost, že je chci nosit na tričku. Jsou to francouzi a já miluju francouzskou hudbu.
V prosinci máme jet se sborem podruhé do Francie, do Paříže. Miluju Francii, francouzštinu, francouzskou hudbu, Paříž, eiffelovku, francouze, Nouvelly, francouzské publikum a francouzské F1. Mohla bych se tam stále a dokola vracet. Možná tam budu jednou žít, i když francouzsky umím jenom to, že Nouvelle Vague znamená "Nová vlna". Ale je to jeden z mých snů, Paříž je nádherná.


S láskou, vaše francouzská Nelly xoxo
 


5. 9. 2010 • Nothing

5. září 2010 v 21:49 | Mrs. JouJou |  ↓↓Deníček↓↓
.

Nevím, co mám psát, ale chci psát. Zítra zase musím do školy, vůbec se mi tam nechce. Dnes jsem měla neděli se zeměpisem a pomáháním doma. Krásně využito, ale aspoň nemám z toho zeměpisu takovej strach. Moje máma mi řekla, že pokud z toho dostanu blbou známku, tak tam prý klidně půjde, aby mu řekla, že nemůžeme spát písemky, když nás ještě nic nikdy v životě neučil. Ale to sem jí rázně zatrhla, nehodlám se shodit před novým emo-šampón-snob-učitelem. Nesnáším ho, znám jednoho kluka, který se vídá s naším bývalým zeměpisářem, tak jsem ho prosila, ať mu řekne, že ho celá třída chce zpátky. Byl to borec.
V úterý jdu ven s Martym, je to kluk, co chodil do třídy s V. Mám ho ráda a mám k němu blízko. Ví o mě a o V. a nesměje se mi, i když pořád říká, že ten kluk není nic pro mě. Jsem na to dost zvědavá, je to naše "poprvé", ale nemyslím, že bude ticho. Ten kluk mě baví! Ráda si s ním povídám, i když jsme asi každej uplně jinej. Ale myslím, že svět celej přesně o tomhle. O rozdílnosti.

(What if our friendship's just a mistake?)

V. mi napsal na chatu, že se omlouvá za ty smsky, co mi psal. Nějak to neřeším, ale je to milý. Zase jsem dneska četla moje dávný články o nás a musela jsem se smát. Chovala jsem se jak idiot a nejradi bych vyběhla před barák a vykřičela do světa, jak moc mě to mrzí. Zároveň bych také křičela, že děkuju, že to nakonec všechno dopadlo takhle. Moje rakouská kamarádka mě pořád postrkuje se slovy "listen to your heart" k tomu, abych mu napsala dopis. Neudělám to, neudělám to už jen proto, že mi to připomíná moje dávné zamilované chvíle. Počkám si, jak se to bude mezi námi vyvíjet. A doufat, že nakonec skončím v jeho náručí.

Btw. sere mě Anonym, který mi tady vypisuje hnusný komentáře a nemá odvahu se přiznat... Anebo vlastně ne. Je mi k smíchu.

S láskou, vaše víkendová Nelly xoxo

2. 9. 2010 • To nám to hezky začíná...

2. září 2010 v 18:40 | Mrs. JouJou |  ↓↓Deníček↓↓
umbrellla

Koukám, že dobrá nálada si pro tentokrát vybrala někoho jiného než mě. Uznávám, že už jsem byla dobře naladěná dost dlouho. Možná si to zaslouží i někdo jiný, ale chybí mi ta radost. Dneska sem měla hodně blbej den. Náš novej zeměpisář je idiot, příští hodinu píšeme písemku z celé primy na sféry. Nepamatuju si z toho už ani slovo, ale prý si k tomu máme najít informace na internetu. Pff. Jako kdyby tam k tomu pořádně něco bylo. Ach jo, zlatej Vybča z minulýho roku, byl to asi jeden z nejlepších učitelů, které jsem kdy měla.

"Baví vás zeměpis?"
"No, minulej rok nás bavil."
"Fajn, tak si napíšeme příští hodinu písemku."
(If you ever loved somebody put your hands up.
And now they're gone and you wish you could give them everything.)

A ještě ke všemu budu muset vyhodit tisícovku z okna. Chytil mě revizor. Přesně tam, kde nade mnou už asi tři revizoři mávli rukou, že když už vystupuju, tak se to tak nebere. Mám šalinkartu do dvou pásem a vystupuju na první zastávce ve třetím pásmu. Nikomu to nevadilo, jenže tady ten tlusťoch se mohl zbláznit. Ještě jsem měl asi sedum jízdenek v peněžence a říkám: "tak sakra, kdybych to věděla, ta ksi to snad cvaknu, ne?" a on na to jenom: "Ale necvakla" a dal mi tisícovku pokutu. (vůbec nevím, kde to sebral, doteď jsem všude slýchavala jen o sedmi stech.) Normálně bych brečela nad tím, kde mám jako ty peníze sehnat, dneska brečím nad tím, že je musím dát. Těžce jsem si naspořila 1700,- do pokladničky a teď si bude nějakej úředníček s MOJÍ tisícovečkou kupovat rohlíky. Doufám, že se jima udáví.
Naši o tom ještě neví, ale myslím, že nad tím mávnou rukou se slovy, že je to můj problém. A rozhodně mi z toho nedají ani korunu. Možná ještě podotknou, že jsem se apsoň poučila do budoucna. No a to každopádně, revizora 183 budu nadosmrti nenávidět.
Mám špatnej den a nebaví mě to. Měla bych jít spát. Jenže tady mám Martyho, takže pochybuju, že půjdu nějak brzo.
Jo a včera mi napsal V. smsku. Na jeho narozeniny jsme probírali, že by mohl zkusit přestat pít. A den na to mi napsal, že zhřešil. A prý jaký jsem měla první školní den. A pak taky další věci, který jsem opravdu vědět nepotřebovala. V tu dobu mi připadal jako přesně ten Vašek, na kterého bych s radostí zapomněla. Ale jinak je to milé, že si na mě vzpomněl. Chci ho. Chci a chci a chci. A dupnu si na to!!!

Vaše Nelly v prdeli.. xoxo

31. 8. 2010 • Rebelky. :D

31. srpna 2010 v 21:14 | Mrs. JouJou |  ↓↓Deníček↓↓
vodárna

Mám k dnešku smíšený pocity... Miluju svou H. A bylo mi s ní dneska krásně. Nevím, jestli si pamatujete, když jsem tady kdysi psala, že jsme si koupily maličkou vodárničku o stovku levnější, kvůli tomu, že jí chyběl kotel. Dneska jsme ho konečně dokoupily. A jahodovej tabák. A uhlíky. Takže jsme kompletní a hurá do terénu. A koupily jsme si pánský voňavky. Je mi jedno, co si teď o mě myslíte, ale miluju pánský vůně. A tahle je taková jemná, takže ji můžeme používat i my. Na krabičce je napsaný, že je za 1500,- a my ji měly za dvě stovky. Protože sme uhádly jakousi soutěžní otázku, blábláblá. :D
Ale zároveň zítra je škola, kam se mi vůbec nechce. A zase začne ten koloběh nudy, učení a žádnýho volnýho času. Ach jo. Jediný na co se do školního roku těším je anglickej celoroční kurz, kterej ještě k tomu vůbec nesouvisí se školou, ale s jazykovkou. Ale prostě... miluju angličtinu. A chci umět výborně mluvit anglicky. Do budoucna. Ale jinak bych chtěla mít pořád prázdniny. Bude mi chybět ta volnost. Bude mi chybět chodzení spát kdy se mi zachce a stávání v pozdních hodinách. A bude mi chybět téměř každodenní chození ven. A hlavně ten pocit volnosti.

(Jako dým z cigarety, zmizím ti mezi světy.)
(Miluju jejich verše.)

A veleváženému panu V. je dnes dvacet. Ach jo, nenávidím věkový rozdíly. Psali jsme si asi půl hodiny. Je mi z toho hezky, i když jsem napsala první já. Všechno se mi vrací, zase až příliš vzpomínám na dávný časy. Zase jsem si četla články z dávných časů a připadám si jak idiot. Nejradši bych je všechny smazala, ale nejspíš je to část mého já. Když jsem se za ně nestyděla kdysi dávno, neměla bych to tak řešit ani v dnešní době. Ten kluk mě prostě bere, i když mi ho všichni vymlouvají a vrtí nade mnou hlavou. Nevzdám se ho už, ať už jako kamaráda nebo jako kluka. Víte, protože stará láska nerezaví. I když někdy bych chtěla, aby zrezavěla a odešla někam hodně daleko.

S láskou, vaše malá Nelly xoxo

29. 8. 2010 • Willy is at home!

29. srpna 2010 v 20:22 | Mrs. JouJou |  ↓↓Deníček↓↓
Samsung shark S3550

Už od malička jsem byla úchyl do pojmenovávání všech věcí kolem sebe. Můj iPod je Muffin, můj nejoblíbenější plyšák je Eddie a dnes vám představuji Willyho. Je to můj nový telefon. Už když jsem ho poprvé viděla, tak sem věděla, že to bude mobil mého života. :D
(Ach, miluji napínavé začátky.)
Tak k věci. Nefungoval mi mikrofón na mým starým telefonu, tak naši usoudili, že mi koupí novej. Je mi jedno, že nemá nějaký extramegaultrasuper funkce, stačí mi foťák a bluetooth. A je mi jedno, že není dotykovej. NESNÁŠÍM dotykáče. Miluju vysouvací telefony, s kterýma si můžu hrát, i když mi to vybíjí baterku. A vůbec, miluju Willyho, je to moje životní láska.

(She could be Statue of Liberty, she could be Joan of Arc)

Ach jo, ve středu už do školy. Dělá se mi z toho psychicky zle. Navykla jsem si na spaní do pozdě a na chození pozdě spát. A teď to mám od základů měnit. Vůbec se mi do toho nechce. Brácha se mi bude vysmívat, protože jde do školy až někdy 20. a já budu jak blázen vstávat 6:45, když on bude ještě vyspávat.
Předvčerejškem jsem spala u K. Samozřejmě nebylo lehký přemluvit mýho tátu, kterej mě v životě u kamarádek dovolil spát snad jen třikrát, ale povedlo se mi to. Samozřejmě s hromadou keců, ale nakonec mi kývl. Miluju to už jen kvůli tomu, že je to pro mě tak neobvyklý. Nemůžu jenom přijít, sbalit si věci, říct, že du k někomu spát a odejít. Je to pro mě nezvyk a já si to vždycky užívám. Povídaly jsme si asi do dvou, nijak jsme nerebelčily, i když její rodiče nebyly doma. Jenom jsme si povídaly.. do noci. A mě bylo hezky. A nevyměnila bych tady ty chvíle. Právě proto, že jsou pro mě tak jedinečný.
A víte co? Já už nevím co psát, chtěla jsem vám jen představit Willyho. :)

S láskou, vaše líná Nelly xoxo

25. 8. 2010 • Protože...

25. srpna 2010 v 21:54 | Mrs. JouJou
love

...je ke mě tak hrozně milej. Protože se ke mě nechová jako k malé holce. Protože mi sám napsal. Protože ho tajím rodičům. Protože mě vzal znovu k sobě domů. Protože jsme to naplánovali na poslední chvíli. Protože se umí tak strašně moc dostat pod kůži. Protože o něm sním už déle než dva roky. Protože mu na konci srpna bude dvacet. Protože se mě ohleduplně zeptal, jestli mi neubližuje, když mi píše. Protože dost možná čte můj blog a mě je to jedno. Protože je tak roztomilej. Protože mi ho všichni vymlouvají. Protože dokážeme mluvit o kravinách. PROTOŽE JE TO KLUK MÝCH SNŮ!
Ach ano, mluvím o V. Kam zmizelo moje přesvědčení, že mu aspoň jednou řeknu, že prostě ten den nemůžu? Nevím, ale najednou bylo pryč. Napsal mi dneska s tím, že se mi chce omluvit za to, jestli mi ubližuje tím, že mi píše. Že prý hodně přemýšlel. A že ví, že sliby se mají plnit, tak jestli teda někam půjdeme. Takže jsem dneska už podruhé skončila u něj doma. S vodárnou a Luckym Louim. Nikdy bych nečekala, že to po tom všem skončí takhle. Víte, když sem si pro něj ještě před rokem a půl málem vyplakala oči a málem skončila u psychologa, vypadalo to tak absurdně, když sme spolu seděli na gauči a kouřili vodárnu. Ach jo, nechce se mi tomu věřit. A ach jo, já vás s tím nudím. Povídala bych o tom pořád a pořád, ale změňme téma.
Dneska jsem si udělala velký úklid v pokojíku. Proházela sem všechny skříně a našla tolik věcí... Jako třeba svoje starý deníky (musela jsem se smát). A potom sem si vyslechla od našich, jak mě to CISV změnilo a že bych s ním měla jezdit každýho půl roku. Ach jo, rozhodně by mi to nebylo proti srsti. Problém je v tom, že kempy bývají jen jednou ročně.
Btw. Zkouším jeden pokus, jak obelstít minulost. Držte mi palce.

Vaše zamilovaná Nelly xoxo

24. 8. 2010 • Requiem for a Dream

24. srpna 2010 v 12:35 | Mrs. JouJou |  ↓↓Deníček↓↓
f

Viděli jste ten film? Chystala jsem se na to s tím, že miluju depresivní dramata, ale tohle jsem od toho opravdu nečekala. Je to úžasná práce, nepodobá se to kýčovitým filmům plných drog, i když je jich vlastně ten film plný, je to něco úplně jiného. Depresivní nálada se se mnou táhla celý zbytek včerejšího večera, ale musím říct, že ten film za to rozhodně stojí.
Nikdy jsem nepřemýšlela nad tím, že takhle vlastně můžou skončit všichni. I já. Utvrdilo mě to teď ještě víc v tom, že se drog nikdy v životě ani nedotknu. A jsem tím nejvíc přesvědčená, je to hnus.


Ale změňme téma. Ty prázdniny tak strašně letí. Vůbec mi nepřijde, že jsem měla dva měsíce volno. I když pro mě letošní prázdniny byly ty nejlepší v životě, tak byly tak staršně krátký. Ten čas tak rychle letí, včera jsem mluvila s mámou a ona se na mě zničehonci podívala a říká: "Ach jo, to je hrozný, vždyť už ti za chvílu bude patnáct." A má pravdu. Vůbec si to neuvědomuju. Za chvíli dostanu "šukací kartičku" a už překročím tu hranici "až od patnácti..". Ach jo, je to tak hrozně zvláštní, chci být maličká a bez všech problémů, ale zároveň bych chtěla být už starší a nebýt pro všechny jenom malé děcko. 
Vlastně jsem šťastná, že i když jdu letos do devítky, nebudu muset řešit přestup na gympl nebo na střední a nebudu muset oplakávat poslední rok se svou třídou. Letošní rok pro mě vlastně bude stejný jako každý jiný až na to, že učení zase bude víc než minulej rok. Ach jo, stýská se mi po první třídě, kdy se vůbec nepsaly písemky a dostávala se na vysvědčení jen jedna velká známka. Kde jsou ty časy?
Jak jsem tady posledně machřila s tím, že si smažu facebook, abych byla lepší ve škole, tak to se nestane ani omylem. Víte, když máte na facebooku asi sto lidí z jiných zemí se kterými se jinak nedá spojit, je opravdu těžké si smazat účet. Ale slíbila jsem si, že tu opravdu nebudu sedět pořád a učit se budu, i kdybych se k tomu měla donutit násilím.
Nic, jdu si užívat poslední dny prázdnin. Ještě se ozvu... Myslím.

Vaše přesvědčená Nelly xoxo

21. 8. 2010 • Nesnáším bacily...

21. srpna 2010 v 19:53 | Mrs. JouJou |  ↓↓Deníček↓↓
peace

Taneční tábor, který mě měl přivést po Švédsku na jiné myšlenky skončil fiaskem. Den před odjezdem jsem onemocněla něčím, co vypadalo jako střevní chřipka, ale nejspíš nebyla a ležela jsem s třicetdevítkama horečkama v posteli. Jak skvělé. Nakonec to začalo vypadat nadějněji a já začala odsekávat svým rodičům, takže bylo vidět, že jsem zase v pořádku. Jenže jakmile jsem se spožděním dojela na tábor, sklátila mě ta stejná nemoc znova, možná ještě ve větším a já ležela s horečkama znova a ještě ke všemu ani ne ve své posteli. Krmila jsem se piškotama a suchýma rohlíkama a prospala jsem celý dny. Na poslední tři dny tábora jsem se nakonec přece jenom uzdravila a aspoň jsem se pokusila si je užít z plných sil. Ráda bych jela příští rok znova, ale netuším jak to budu mít s časem. Dva měsíce prázdnin nestačí...


Za deset dní znova do školy, hrozně se mi nechce, patýho zaří mám psát písemku z matiky, kterou nechápu a příliš se mi nechce ani mezi lidi od nás ze třídy. Ty, který chci vídat, s těma můžu chodit ven a nemusela bych každý den chodit do třídy, kde jsou i lidi, které denně vidět nemusím. Ale co už, asi v žádné třídě to není tak, že by se všichni měli rádi. Jediné na co se těším jsou možná tak noví prváci. Musela jsem to říct, i když teď nejspíš zním jako vypatlaná blonďatá dylinka. Promiňte, ale nenávidím ty dny, kdy musím být sama... Brazilec se kterým jsem byla tři dny mi nestačil. :D I když byl roztomilej, mezi námi...
Napsal mi V. Znova, když už jsem myslela, že opravdu zapomenu a všechno bude all right, napsal mi, jestli se mi pořád stýská po Švédsku a že by jsme mohli zajít někam pokecat, jestli mám zájem. Jistě, že mám zájem. A on to moc dobře ví a to mě štve. Slíbil, že mi napíše jako první, kdy přesně chce jít. Všechno ve mě křičí, že chci aby se ozval, ale na povrchu bych na něj strašně chtěla zapomenout. Nenávidím starší kluky, u kterých vypadám takhle poníženě. Nenávidím V.
Kecám, miluju ho. A je to už přes dva roky. Kurva.

With 1000 kisses, vaše zdravá Nelly xoxo

Kam dál