close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Hafec smutný

10. února 2008 v 20:30
Jmenuji se Zuzana a je mi 16 let. Jsem vyšší hubené postavy a mám krásné modré oči.
Sedím doma u počítače když v tom mi zazvoní mobil. Je to Tomáš. Máme se za hodinu sejít v parku. Namaluji si linky, stíny a na rty nanesu vrstvu lesku. Přepudruji se a vyrážím na cestu. Když dojdu do parku sedí tam už Tomáš a netrpělivě mně vyčkává. Je takovej smutnej. Vůbec nevím co se mu stalo. Kývnul na mně abych si přisedla. Dlouze mně políbil,obejmul a pak mi řekl ,,je mi to moc líto Zuzíku ale musíme se rozejít a neptej se proč" i přes to jsem se zeptala ,,proč" a hrkly mi do očí slzy.on jenom řekl abych neplakala že to udělat prostě musel. Potom vstal o odcházel. Neuniklo mi že má na kahánku. Jen tiše zašeptal ,,miluji tě a nikdy tě milovat nepřestanu". V tom jsem se rozbrečela ještě víc. Seděla jsem na lavečce a plakala jsem. Napsala jsem mu snad 50 smsek ,,Proč?" ale ani jednou mi neodepsal. Ležela jsem na postely a nemohla jsem spát, musela jsem na něho pořád myslet. V duchu se mi míhaly myšlenky ,, Má snad jinou? Nebo je gay? Nemiluje mně?". V tom mi zazvonil telefon honem jsem ho zvedla a uslyšela jsem něčí rozplakaný hlas. Byla to Tomášova maminka. Oznámila mi že se Tomáš oběsil protože mu testy potvrdily rakovinu. Tak proto se se mnou rozešel. Nechtěl mi ublížit. Jeho maminka my taky řekla že vedle něho ležela velká krabice přelepená lepící pásko a na ní byla obálka ve které stálo ,, Zuzanko, strašně moc jsem tě miloval. Tuhle krabici si vem jako vzpomínku na mně. Jak mi to přečetla rychle sem se natáhla do riflý a utíkala k ním domů abych zjistila co v té krabici mi Tomášek odkázal. Dorazila sem se slzami v očích, otevřel mi jeho tatínek. Obejmul mně, plakal a utěšoval mně zároveň. Jeho manželka seděla mlčky na postely a plakala a plakala. To mně rozplakalo ještě víc. Předaly mi krabici a pobídly mně abych ji otevřela aby věděly co mi Tomášek darovat. Bylo mi smutno, klepaly se mi ruce. Nakonec se mi podařilo krabici rozbalit. Bylo v ní plno fotek jak sme spolu. Rozplakala jsem se tak moc že sem se prostě musela zvednout a pelášit domů. Cestou sem si nevšímala provozu na silnici přeběhla jsem přes silnici ale srazilo mně auto. Ze všech sil jsem zachraptěla ,, Tomášku, jdu za tebou". Ale bohužel jsem se potom probudila v nemocnici. Doktor mi řekl jak jse jmenuji jenže já sem si nic nepamatovala. Mněla jsem jen otřes mozku tak mně brzy pustily domů. Jednou sme šly z mamkou na hřbitov a já uviděla hrob s jeho jménem a vytesanou tváří. V tom sem se rozpomněla. On byl ten za kým sem to chtěla odejít ale nepovedlo se mi to. plakala jsem a utíkala domů. Zamčela jsem se v koupelně a podřízla si žíly. Zašeptala jsem ,,Tomášku, teď nás už nic nerozdělí" s poslední hláskou sem přestávala dýchat. Viděla jsem okolo jen potoky krve. Potom se mi začaly klíčit oči.a usla jsem. Jenže tentokrát už navždy. Navždy už zůstanu jen s ním.
ZDROJ:sk8tynkas.blog.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama