Já vím, je to zvláštní, ale tak mě napadá. Já tady jančím po devíti dnech, kdy ho nevidím a přitom... Jaký to bude za tři týdny? Budou letní prázdniny, celý dva MĚSÍCE. Nechci nad tím vůbec přemýšlet, ale vůbec nevím jaký to vlastně bude. Tak dlouho ho nemít na dosah je pro mě zvláštní představa. Neviděla jsem ho maximálně dva týdny, na delší úseky vůbec nejsem zvyklá. Nevím co dělat. Asi si ty letní prázdniny ani neužiju, mám z toho strach. Takovej stísněnej pocit, že se to tak neskutečně blíží a nedá se to oddálit. Možná bych mohla říct, že se upřímně netěším na prázdniny. Ale vlastně... Víte, je to jako s čokoládou. Když ji jíte v jednom kuse, připravíte se o ten požitek, když ji dáte do pusy po dlouhé době. A asi to tak je.
Počkám na něj, i kdybych měla čekat celej svůj život.
Jen jeden dotyk, jen jeden!
Zapoj se pls do bleskovek na mém blogu