27. června 2008 v 19:12 | jáá xD
|
A musím se pochlubit!!! ... tady tento příběh sem psala já ... já vím žádná spisovatelka ze mě nebude ... ale políbila mě můza :D
ŠÁRKA
Procházím se po ulici a nevidím nic jiného, než davy lidí kteří se nedívají kolem sebe a napojují se do koloběhu svéhu života. Jdu, nikoho so nevšímám, vrážím do lidí a nevšímám si nadávek, kterými mě kolemjdoucí zasypávají. Po tváři mi stéká jedna slza za druhou. "Proč jsi mi to udělal Filipe? Já tě pořád strašně miluju." Ale nikdo si mě nevšímá. Nikdo nevidí 16-ti letou holku, která bezcílně potuluje po ulicích a po tvářích ji tečou slzy. Všichni jsou zahleděni do sebe a okolní svět nevnímají.
FILIP
Uvažuju. "Bylo správný dát Šárce kopačky?? Já ji pořád miluju! Ale sázka je sázka!" Za půl hodiny mám spicha s kámošema. Asi bych už měl vstávat. Vůbec se mi nechce, radši bych zůstal v posteli a přemýšlel o tom jak Šárce vysvětlit to, že celý toto období byla jen pitomá sázka. Ale nakonec se vyhrabu z pohodlí mé postele a za chvíli už stojím v patku u naší oblíbené lavičky. O 5 minut později se přihrnou kámoši a okamžitě se začnou vyptávat jak to všechno Šárka vzala. Nechce se mi o tom vůbec mluvit, ale nakonec to ze mě vypadne: "Rozrečela se a utekla … hele borci neměl bych jí už říct, že to všechno byla jen blbá sázka?" Ale kluci jsou proti: "Ne, ještě ji nech vydusit. O to víc bude ráda, až se k ní zase vrátíš!"
Už mě to tady s něma nebaví. "Asi už půjdu, kluci. Máti chce jít někam za příbuznýma a hráblo by jí kdybych nepřišel. Tak se mějte, čau!" Sice můžu jít, ale zase další lež. Jeden hlas mi říká, že za tu první nemůžu, že to byla sázka, ale 2. se hned hlásí, že jsem se neměl vůbec sázet.
ŠÁRKA
"Má život vůbec ještě cenu??" Sedím na trávě, opírám se o zábradlí a v ruce svírám Filipovu fotku. "On byl ten jedinej, kdo mě v mým životě význam. Kamarádky nemám, táta mi umřel a máti má jen blbý kecy." Zvedám se a kráčím k velkému, kovovému mostu. Když dorazím k zábradlí, ještě sáhnu do tašky pro papír a napíšu na něj: "Filipe, byl jsi to jediný pro co jsem žila! Byl jsi můj život!! Teď nemám tebe, takže nemůžu mít ani život." Papír dám mezi 3 velký kameny … Naše tajná skrýš. Třeba ho napadne podívat se tam. Vzápětí se vrátím na most a vylezu na zábradlí … naposledy si vybavím Filipovu tvář a …
FILIP
Jdu přes pole, když tu si uvědomím to, že bych kluky vůbec nemusel poslouchat. Šárka pro mě znamená víc. Nechci ji ztratit. Chvíli přemýšlím nad tím, kde by mohla být a vzpomenu si na náš plácek u mostu. Okamžitě se tam rozběhnu a za 5 minut jsem tam. Na mostě vidím Šárku. Zařvu: "Néééééééééé", ale Šárka se na mě jen obrátí a s kamennou tváří povídá: "Miluju tě a nikdy nepřestanu!" a vzápětí skočí. Doběhnu na to místo a začnu řvát jako malý dítě: "Proč jsi mi to udělala, Šárinko?? Já tě miloval, tohle byla jen blbá sázka." Takhle tam řvu asi půl hodiny a pak mi něco dojde … vylezu na zábradlí a zařvu: "Vždycky jsem tě miloval, Šári. Neboj, za chvíli budeme zase spolu!" … a potom skočím.
nelus je to mocinky hezky sice smutny ale krasny ty nase spisovatelko!!