Červenec 2008

Pláč

27. července 2008 v 11:33 | jáá xD
Celkem pěkná bo ne?
Pláč
Po tvářích mi tečou slzy,
Neskutečně mě to mrzí.
Brečím kvůli tomu chvění,
Krásnějšího kluka není.
Kvůli tvým vlasům, které bych chtěla v dlaních mít,)
Kvůli tvým očím, za kterými bych chtěla jít.
Kvůli tvým rtům, které lákají k políbení
Kvůli tvému věku, který se neskutečně rychle mění
Kvůli tvým rukám které bych chtěla v prstech svírat,
Kvůli tvé postavě, na kterou chci ve dne v noci zírat.
Kvůli tvému hlasu, který je tak temný.
Kvůli tvému polibku, který je tak jemný.
Kvůli tvému obětí, které mi probouzí všechny smysly,
Kvůli tvému úsměvu který mám uložený někde v mysli.
Kvůli tvým ramenům, co slouží mi jako štíty,
Kvůli tobě, so koho vkládám všechny city.

Smrt

27. července 2008 v 11:32 | jáá xD
Tato je hooodně divná se mi nepovedla ale tak co? proč to sem nedat :D
Smrt
Smrti té nikdo neuteče,
Čas se tak nějak divně vleče.
Všichni si sou toho vědomi,
Většina má špatné svědomí.
Lidi se těší až to bude rpyč,
Někdo ještě stihně vzíti rýč.
Proč mám umřít já?Proč ne někdo jiný?
Po smrti mě nikdo neshledá vinný.
Oběť rýčem umlátí
Potom se rychle odklátí.
Poté si někde tiše lehne a upřeně se zadívá,
Počká až se dotyčný naposledy zakývá.
Zavře oči a umírá,
Plamínek svíčky potichu skomírá.
Příbuzné jeho smrt bolí,
Smrt člověka po člověku skolí

Teríí :(

26. července 2008 v 16:34 | jáá xD
Teri ... já nechtěla ... já ... myslela jsem že to bude mezi náma jako dřív


Přátelství a smrt

24. července 2008 v 11:41 | jáá xD |  ↓↓Moje příběhy↓↓

Přátelství a smrt

ONA

Seděla na posteli, v jedné ruce držela jeho fotku a v druhé žiletku. Vpíjela se do těch jeho hnedých očí. Do těch které viděla naposledy včera. Zdálo se jí, že to bylo tak strašně dávno. Chtěla by s ním trávit každou minutu svého života. Každou sekundu. Proč je pro něj jen kamarádka? Proč jí to dělá? Proč se pro něj musí trápit? Proč..? Proč..? Za každou otázkou si dělala čáry na zápěstí. Byly pořád hlubší a hlubší. Stejně jako její láska k němu. Známe se tak dlouho. Proč se pro něj musím trápit? Vždycky, když ho vidím, jsem v sedmým nebi. Když ho nevidím, trávím chvíle sezením na posteli s žiletkou v ruce. Přemýšlela. Přemýšlela nad tím jak je ten život těžkej. Jak je ta láska nevyzpytatelná. Jak je těžké se s ní vyrovnat. Koukala před sebou a nepřítomně psala jeho jméno žiletkou na dlaň. Najednou ji spatřila. Stála kousíček před ní. Stačilo natáhnout ruku. Chytit se. "Pojď, už je čas, musíme jít" Ale ona se nechtěla vzdát. Chtěla umřít s vědomím, že odešla z tohoto světa dobrovolně. Že se podřezala sama. Stiskla pevně žiletku, až se jí zaryla hluboko do kůže a z dlaně jí vyteklo pár kapek krve, a podřízla si žílu. Sledovala s leskem v očích, jak ty teplé kapky krve dopadají na zem. Jak se tvoří v kaluže. Jak se vpíjejí do toho bíleho koberce. A vzpoměla si na to že tam není sama. Z posledních sil ze sebe spokojeně vypravila: "Teď už můžeme jít." A chytila tu bílou ruku, kterou k ní ona natahovala.

ON

Znám ji tak dlouho. 8 let. Zdá se mi, ale jako bych jí znal celej život. Vím o ní všechno. A taky vím, že jsem pro ní jen kamarád. Jen nejlepší kamarád. Nemůžu to v sobě už dusit. Potřebuji se někomu svěřit. Nejlépe jí samotné. Ale co se stane potom? Zničí nám to naše dlouhodobé přátelství?? Bude jí přede mnou trapně, tak se bude chovat jako kdyby mě nikdy neznala?? Zapomene na mě?? Bude si myslet jaká je to trapárna?? Ale co když to je trapárna?? Zamilovat se do své nejlepší kamarádky! Ale měl jsem jí rád už od začátku. Když v těch osmi letech stála před školou. Sama, bez kamarádek, ale nevypadala jako by jí to nějak mrzelo.Stála tam a rozhlížela se kolem sebe. Možná proto byla ve škole tak oblíbená. Možná proto, že jí to nevadilo. Že se cítila dobře i sama. Ale přesto sem se k ní dostal. Přesto jsem se stal jejím kamarádem. Nejlepším kamarádem. Když si vzpomenu na to všechno co sme spolu zažili. Na chvíli se usměju, ale vzápětí mi úsměv zmizí z tváře. Stojí mi to za to? Když jí řeknu že jí miluju, skončí to? Těch posledních 8 let bylo to nejkrásnější v mým životě. Mám na to všechno zapomenout? Kouknu na hodinky. Bude 6. Jestli jí to chci ještě dneska říct, měl bych vyrazit. Vytáhne z šuplíku, to plyšový srdce, který mu dala v těch 8 letech na znamení přátelství. On jí dal plyšovýho pejska. Aby stvrdili jejich přátelství. A slíbili si že se nikdy neopustí a budou tu pro sebe v těch nejhorších chvilkách. Zamyslí se … ale okamžitě to zase zapudí. Otevře dveře a vydá se na cestu.
Bydlí od sebe jen 10 minut pěšky, takže tam hned je. Kouká na ten dům. Na ten dům, který zná zpaměti. Každej hrbolek na omítce. Každou květinu za oknem. Ale hlavně ty dveře se starodávným klepadlem. Kterými prošel už tolikrát. Nikdy by na ně nezapomněl. Projde váhavým krokem brankou a zamíří k hlavním dveřím. "Crrr" Vzápětí mu otevře, ta paní kterou viděl už tolikrát. Pétina maminka. "Jéé ahoj Tome … počkej zavolám ti Petru … Peťoo máš tady návštěvu.". Nic. "Jdi za ní vždyť ten barák znáš jak svý boty. Určitě trefíš."Tomáš vejde nejistým krokem a vyjde po schodech. Okamžitě mu padne zrak na ty dveře. Na kterých jsou nalepení ti malí králičci. Vzpomene si na ty její hádky s rodičema že už chce nový dveře. Na okamžik se pousměje a potom vejde. Zastáví se na prahu dveří. Chce kříčet, ale z pusy mu nevyjde jediný zvuk. Jako ve snu upustí to plyšový srdce s kterým si s ní chtěl na všechno zavzpomínat. Vzápětí se k ní vrhne: "Péťo, Péťo! NE!" Po tvářích mu tečou slzy. Slzy beznaděje, prázdna a smutku. Padají na zem a mísí se s krví. Už to nevydrží. Vyběhne ven.Běží. Nevnímá nic. Nadávky. Troubení aut. Až doběhne na ten přechod. Jedním okem zahlídne tu postavu v černé kápi. A uslyší jen: "Je čas". Vzápětí vběhne do silnice. Troubení aut. Náraz. A pak už jen ticho. Tma. Nepříjemné prázdno.
Tak co?? Líbí?? ... já nwm ale mě se to líbí :)

Pavučina citů

23. července 2008 v 21:02 | jáá xD
Tato je taková zmatená ... ale co ... city takový sou!
Její pavučina je samý cit,
nedopřeje jí žádný klid.
Každý den jiný kluk,
nikomu nepoví ani muk.
Když mu řekne: "Mám tě ráda,
nechci už jen kamaráda"
On odpoví: "Já mám radši plavovlásky,
těm bych mohl dopřát lásky"
Ona chvíli brečí,
nad fotkou klečí.
Potom jí zničí,
naposledy křičí.
Další den má jinou lásku,
Na očích má "pásku"
Tohle se opakuje každý den,
pavučina je hebká jako len.

Hřbitov

23. července 2008 v 20:58 | jáá xD
Hm? ...xD
Na hřbitově leží strach
a kzemi se snáší prach.
Hřbitov, to je menší svět
je starý už mnoho let.
Leží tam snad 1000 lidí,
jiní se od tam radši klidí.
Nevím ale proč mají strach,
bojí se že na ěn sedne prach?
Na hřbitovní bráně,
sedá vrána k vráně.
Vedlě náhrobního kamene,
mihly se oči plamenné.

Žiletka

23. července 2008 v 20:48 | jáá xD
já nwm teda ... ale tahle se mě neskutečně líbí! ... prostě když mám depky píšu básničky nejlepčí! Já nwm ale posuďte sami :)
Já milovala toho kluka,
zničil se mi celý svět.
Způsobil mi samá muka,
mám chuť zabíjet.
Žiletka je studená,
sjíždí dolů po paži.
Proč jen sem tak hubená?
ta žíla mi tu překáží!
Žiletka přejela po žíle,
a já jenom brečela.
Přidala hudba na síle,
já v skrytu duše křičela.
Víčka mi ztěžkla, víčka mi klesla
a já pomalu odcházela.
Naposledy jsem tiše hlesla
a z cesty pomalu scházela.
Naposledy jsem tiše vzlykla
a odešla na onen svět.
Žárovka ta jen tiše blikla,
a krev se kupila jako sladký med.

Slepá láska

23. července 2008 v 20:43 | jáá xD
hmm ... tak toto byla moje první :P ... upe první když mě došlo že by mě možná bavilo psat básničky :) ... takže tak ... se mi ensmějte ... páč to byla upe PRVNÍ :D
Podlomili se mi nohy,
stál tam on,
nad všechny bohy.
V ruce svíral telefon.
Na něj sem se podívala,
on se na mě usmál.
Ihned sem ho políbila,
polibek on dostal.
Nádherně se na mě kouknul,
pak se ke mě sklonil.
Do ucha mi tiše brouknul:
"Tohle jistě nebyl omyl"
Prý mě míval strašně rád,
už mě nepotřebuje.
Už to není kamarád,
s jinou ať si cukruje.

Videjko :)

22. července 2008 v 11:53 | jáá xD |  ↓↓Videa↓↓
HmMmMmM? :D


Jinak hudba H16-milujem

H16 - videa

21. července 2008 v 17:46 | jáá xD

Dala si mi křídla

Milujem


Byt alebo nebyt


Prečo plačeš


Poď somnou von


Neprestavam verit


Daj sa do kopy


Nasavaj ten dym


Idem si svoje








Tak to by mohlo zatím stačit :)



H16

21. července 2008 v 17:20 | jáá xD
Tagže ... mám new objev ... začali se mi děsně líbit H16 :D ... pár slov o nich :P :
• Pocházejí z Bratislavy
• Oficiálně fungují někdy od roku 2003 a od té doby si získali hromadu fanoušků
• Skupina má 6 oficiálních členů: MC's Cigo, Dylema a Kardinál Korec, DJ Yano a s nimi spolupracují i producenti AbE a Grimaso
• Mají na svém kontě album s názvem Kvalitný Materiál, který obsahuje 16 rapových skladeb ... nahrávali ho ve studiu Creative Music House za podpory mixmajstra Jazzyho

Diplomek 0.5

20. července 2008 v 21:38
Jezuskote ten je nááádhernééééj :-* :-*
moc kujii :)

Patří to sem?

14. července 2008 v 22:14 ↓↓Moje minulost↓↓
Nevím, jestli to patří do této rubriky, ale s láskou to něco společnýho má. S panem V.  asi nic, ale ta láska v tom pořád je. Nevím ale, kam jinam to dát. Prostě to bude tady a basta! :) A teď co je to zač - Četla jsem jednu knížku a tady ta pasáž mě hodně zaujala. Je to takový pravdivý a zároveň nepravdivý. Nevím, jak to říct, ale prostě ČTĚTE:
Člověk často považuje za lásku něco, co jsou zcela jiné city, nejčastěji je to ješitnost, pošetilost mužů i žen. Věř mně, každé ženě lichotí opěvování muže, i kdyby byl sebeošklivější, a čím naléhavější, tím větší účast nebo soucit s ním má, i kdyby její srdce bylo zadáno jinému. - Naproti tomu může každá žena, o tom Tě ujišťuji, přimět muže, aby se do ní zamiloval, když mu ukáže zájem, neboť muži jsou ještě mnohem ješitnější; často si namlouvají z pouhé ješitnosti, že jsou opravdu zamilovaní do té, u které vzbudili zalíbení. Ach, čemu všemu neříkají lidé často láska! A jsou to mýdlové bubliny, pestré dětské hříčky, které se při nejslabším závanu větru rozpadají v nic! Komu ale jednou do srdce vrostl cit pravé lásky, ten ho uchová až do smrti; jako jasná kapka jantaru, která nemůže ani uschnout, ani zajít, třpytí se taková láska v hrudi!
Je to divně psaný, sama jsem to úplně pochopila až na třetí přečtění, ale když jsem to pochopila, přišlo mi, že je to fakt super. Jestli chete vědět, kde jsem to vzala, tak je to dopis Boženy Němcové její sestře Adéle Panklové (Ona byla Barbora Panklová, ale vzala si Josefa Němce, tak byla Němcová a změnila si jméno na Božena, protože jí to přišlo víc vlastenecký.) Je to z knížky "Báro, nebreč" od Ivony Březinové. Je to takovej příběh o Boženě Němcové a o čtyřech holkách a čtyřech klucích, co si vyjeli do Babiččinýho údolí. Nevím, jestli vás to bude bavit, ale mě to baví moc :)

Stýská se mi.

14. července 2008 v 11:24 | Mrs. JouJou |  ↓↓Moje minulost↓↓
Je mi smutno. Hodně smutno. To víte, prázdniny bez V., on někde v háji. A já ani nevím, kde je. Cítím se tak nějak zvláštně, nejistě. Kdybych aspoň věděla, kde právě teď je! Ale já nevím ani tady ten malej nesmysl, bez které si připadám tak moc bezmocná. Ale vlastně je fakt, že já bych prošla celý svět, abych ho našla. Jen je tu ale pořád ten zvláštní pocit.
A k něčemu se k vám přiznám. Těším se do školy. A to jako vážně. Ale ještě si počkám a to ne jen chiličku, ale víc než měsíc. Celých čtyřicetdevět dnů. Já vím, řeknete si: "Tak si škrtej dny!" Ale copak vy jste někdy škrtali tak hrozně dlouhou dobu? Ano? Tak to klobouk dolů! Na to jsem já moc líná. Ale mám z toho školního roku celkem strach. V. je ve čtvrťáku, což znamená, že mi vlastně odmaturuje a kdoví,jestli h oještě někdy uvidím. Protože kdo ví, kam půjde na vysokou. Všichni si určitě říkáte, že mám JEŠTĚ rok, ale já mám UŽ JEN rok. Znám všechny ty (možná pravdivé) věty jako: "Někde na tebe čeká princ na bílém koni a nechce nikoho jinýho než tebe!" Ale už by mohl na tom svém běloušovi vyjet, život je krátký a já už tě chci poznat. Kdoví, kde jsi. A vysvobodil by jsis dva lidi, mě ze smutku a V. od mých vlezlých činů. A ještě ke všemu se mi do hlavy pořád cpe Alice! A já už z toho šílím. Asi jsem nebyla normální, když jsem vykládala, že je mi sympatičtější než Zrzečka. Teď by měla Zrzka opravdu přednost. Tak já budu končít, ale vám sem přidám pár hlášek, že Kači?
________________________________________________________________________________

- 1

Já: "Hej Kači, je pravda, že se první sen v novým prostředí vyplní?"
Káťa: "Já nevím."
Já: "Doufám, že ne!"
Káťa: "Proč?"
Já: "Protože bych musela večeřet s brejlou!"
Káťa: "Cože?"
Já: "No, první noc na dovolené se mi zdálo, že jsem byla s Alicí a její rodinou na večeři! A nevím proč, ale měla tam šestiletýho bráchu.. Celkem roztomilej."

- 2

Káťa: "No Nely? Ví o vás Vašek?"
Já: "Ne."
Káťa: "Chudák, by ho to mrzelo."
Já: " Měl říct, měl by přednost!"
(Nebojte, nebylo to s klukem, šla jsem ven s kamarádkou.)

- 3

Já: " Sakra, nejsem tady."
Denča: "Cože?"
Já: "Nejsem tady."
Denča: "Co?"
Já: "Dělej, že tu nejsem."
Denča: "Ok!"
Já: "Dobrý, už je pryč!"
Denča: "Kdo to byl?"
Já: "Ále, jedna holka od Vaška ze třídy."
Denča: " Aha, no vidíš, za chvíli budu znát celou jejich třídu."

- 4

Já: "No páni, ta vypadá jak BethYna!"
Káťa: "Třeba je to její ségra, se zeptej!"
Já: "Hele, jak se jmenuješ?"
Vlaďka: "Vlaďka"
Já: "A nemáš ségru?"
Vlaďka: "Jo, mám."
Já: "Jo? A kolik jí je?"
Vlaďka: "Sedum."
Já: "Sakra a nemáš v rodině někoho, komu je sedumnáct?"
Vlaďka: "Ne-e"
Já: "No nic, škoda."

- 5

(v kině)
Káťa: "Hele, nacista."
Já: "Jéé, má háro jak Vašek."
Káťa: "No, právě proto to říkám. Se zeptej jestli nehraje v tom filmu - Hitlerjugend."
Já: "To nee, ta jeho máti mě tam štve."
(A pak v tom kině dycky jenom: "Jéé - Nacista de.")

- 6

(Pořád v kině)
Já: "Jee, ta holka je od nás ze školy.. A ta druhá taky."
Káťa: "Jono."
Já: "Ještě by mohl přijít někdo."
Káťa: "to by mohl."
Já: "Jo a ještě bych si měla s tou Brejlou potom zajít na tu večeři, že?"
(Viz. hláška 1)

- 7

(Chystali jsme se na koupák do Berouna)
Kátina mamka: "To jste mohli jít na koupák i v Brně."
Káťa: "No jo, ale ten v Berouně je lepčí."
Já: "Jo a nesvezli by sme se na pneumatikách."
(Po chvíli)
Já: "Teda vlastně jo, ale jen na jedné."

- 8

(Stojím přilepená v hotelu ke dveřím s číslem 17. Vašek je 17 ve výkazu.)
Káťa: "Pojď už!"
Já: "Nenenene!"
Káťa: "Jáj, já už vidím, jak já koukám v pokoji na televizi a ty čumíš na dveře."

- 9

Káťa:"Tak co? Už se těšíš na pneumatiky?"
Já: "Jojo."
Káťa: "Mělas sebou vzít Vaška, ten by si to užil."

- 10

Denča: "Tam ten borec vypadá jak Vašek."
Já: "Nevypadá."
Denča: "Vypadá."
Já: "Nevypadá."
Denča: "Mě to tak připadá."
Já: "Tak to porovnej."
(Vytáhnu z kapsy mobil s Vaškovou fotkou)
Denča: "Aha, no tak ne no."

- 11

Nikča: "Vypadá jak upír."
Já: "Kdo? Vašek?"
Nikča: "Jo, ale fakt! Ty vlasy, obličej.. Úplnej upír!"

- 12

Denča: "Co by asi Vašek řekl na to, že ho máš v peněžence?"
Já: "No to nevím. Chudák, být furt zavřenej v peněžence."

Láska až za hrob

5. července 2008 v 20:21 | jáá xD |  ↓↓Moje příběhy↓↓
Totok sem psala jáááá :D ... tak napište so ci vo tom mysíte :D
Láska až za hrob
Seděla za stolem. V ruce držela dopis, který před chvílí našla ve schránce. Byl od Kryštofa. Chtěl po ní aby v 15:00 stála na jejich oblíbeném místě - u říčky Šatlavy. V hlavě jí běžel tok myšlenek: "Už měsíc chodím s Kryštofem … jaký já mám štěstí!!!" Mezitím si nevědomky přitiskla Kryštofův dopis na tvář. Chvíli tam tak seděla a najednou uslyšela zvuky. Jako kdyby někdo páčil dveře. Nevěděla co dělat, ale nakonec zaběhla na záchod … tam ji hledat nebudou! Chtělo se jí brečet. Je tu sama a nemá nic na obranu. Krčila se u záchodu a naslouchala zvukům co se ozývali za dveřmi: "Bum, Bác, Břink". Měla strach. Najednou jí došlo, že má v kapse mobil. Vytáhla ho a přemýšlela komu zavolat. Mamce ne, ta je v práci … nemá na ni čas. Taťkovi taky ne, ten na ni určitě, za ty roky co s nimi nežije, zapoměl. Najednou v seznamu narazila na Kryštofa "To je ono, že ji to nenapadlo hned" Zmáčkla volat a čekala až jí to zvedne: "Píp…píp…píp" Už to chtěla položit když se najednou ozvalo: "Ano Pavli?? Už je 15:15 a ty nikde!" … "Promiň Kryšťo, ale vloupali se k nám zloději … sem zavřená na záchodě … co mám dělat??" … "Cože??? … Chvílu vydrž jedu za tebou" … a pak slyšela už jen to uširvoucí píp…píp…píp. Čekala. Čekala asi 15 minut, když najednou uslyšela klapnutí dveří. Naslouchala co se bude dít. Slyšela jen křik, tupý rány a … a … výstřel. "Ne … ne … nééé … neboj nezastřelili ho … třeba Kryštov zastřelil je." Utěšovala se, ale sama tomu nevěřila. Potom slyšela jen rychlé kroky a vzápětí bouchnutí dveří. Okamžitě vylítla ze dveří a … na zemi spatřila Kryštofa s ránou kousek od srdce. Přiřítila se k němu, vlepila mu pusu a hlavou jí proletělo jenom "Umře!!!!" ale nahlas se to bála vyslovit. Řekla mu jen: "Ne, nezavírej oči … miluju tě a dycky budu tak se drž!!!" Vzápětí sáhla po mobilu, ale ten jí jako naschvál zamrzl v ruce. "NE! Co mám dělat??? Pevnou linku nemáme a … jo už to mám!" Vyřítila se ze dveří a letěla zazvonit na sousedku. Ta jí hned otevřela. Proběhla kolem ní beze slůvka vysvětlení a doběhla k pevné lince a třesoucími prsty vyťukala 112. S tlukoucím srdcem jim vylíčila co se stalo, kde jsou a jak se k nim dostanou. Poté položila sluchátko a zase vyběhla kolem sousedky, která pořád stála na tom samým místě s otevřenou pusou. Doběhla ke Kryštofovi, obejmula ho a začala mu domlouvat: "Kryštůfku … prosím tě neumírej! Přece by jsi mi to neudělal, hlavně nezavírej oči, ať mi tady neomdlíš." Jako by jí to dělal naschvál. Oči se mu zavřeli a on se přestal hýbat uplně. Ale ona jen se slzami v očích čekala, až přijede sanitka. Najednou se ozval zvonek. Letěla otevřít. Ve dveřích stáli dva muži s nosítkami v rukách. Hned jak se otevřeli dveře, běželi ke Kryštofovi. Naložili ho, vyzvali dívku ať jede s nimi a vzápětí běželi k sanitce. Ona nastoupila s nimi, ale pořád držela Kryštofa za ruku. Dojeli do nemocnice a odnesli Kryštofa ihned na operační sál. Ona ale musela zůstat venku přede dveřmi. Seděla, v rukách žmoulala kapesník a nepřítomně koukala před sebe. Po půl hodině přišly Kryštofovi rodiče a sedli si vedle sebe - v slzách - na židle. Asi po 2 hodinách vyšel ze dveří doktor: "Žije, ale je asi jen dvouprocentní možnost že to přežije." Už to nevydržela, rozbrečela se úplně, vyběhla z nemocnice a běžela domů.V hlavě měla jen tu jednu myšlenku: "Můžu za to já, zabila jsem Kryštofa, pro vrahy na tomto světě není místo." Doběhla domů, vybrala poličku s léky a mezi vzlyky je do sebe nacpala. Z posledních sil ještě na papír napsala: "Miluju tě, Kryšťo" a poté se skácela k zemi.
Kolem šesté se vrátila domů její matka. "Pavli, jsem doma" Nic neslyšela. Vyzula se a šla se podívat k ní do pokojíku. Našla ji jak tam leží na zemi a kolem sebe má rozházené plata od prášků. "Pavlínko! Nééééé!" Doběhla k ní a zjistila že nedýchá. Rozbrečela se. … Umřela jí její jediná dcera. Probrečela celej den. Další den jí zazvonil mobil. Zvedla ho a z něj se ozvalo: "Dobrý den, tady Kryštofova matka … prosím vás můžete Pavle vzkázat, že se Kryštofův stav zlepšil a že se uzdraví?" Dívčina matka se zase rozbrečela a mezi vzlyky jí řekla: "Nemůžu!!!! Moje dcera včera umřela! Předávkovala se prášky!" … "Cože?? Já… já … omlouvám se … a … a … upřímnou soustrast." Vzápětí telefon položila, Ještě ten den se vydala za Kryštofem do nemocnice, kterého si tam ještě nechali na pozorovaní. … "Víš Kryšťo, asi by si měl něco vědět." … "Ano mami? Povídej!" … "No… víš … Pavla … Včera spáchala sebevraždu!" … "Cože???" Zařval jen Kryštof a skácel se na postel. … "Ne to jsem nechtěla … Pane doktorééééé!!!" … Doktor přiběhl a Kryštofa rychle prohlédl, poté se smutkem v očích řekl: "Omlouvám se, ale váš syn zemřel … už se s tím nedá nic dělat"

Návštěvní kniha :D

5. července 2008 v 17:14 | jáá xD |  ↓↓Nevešlo se↓↓
No piště pište :D

Fotky :)

4. července 2008 v 21:06 ↓↓Moje minulost↓↓
Takže, už jsou na onternetu fotky. Můžete se podívat tady:
Nebo tady:
Ale radši se podívejte na oboje ;)
PS: Maruu, Luciii Háro je tam taky a Kačí Luboš též. Jo a Lucko, na jedné fotce máš dobře zabraný záda. :P

Výročí

3. července 2008 v 21:22 | Mrs. JouJou |  ↓↓Moje minulost↓↓
Je to tak, dnes je to už pět měsíců, co jsem poblázněná do "velkého kluka". A ještě pořád mě to nepřešlo. Já nevím, ale příjde mi to takový neskutečný. Na moje beznadějné lásky mi většinou trvalo zapomenout tak měsíc, občas možná dva, potom mě to většinou přešlo. U V. jsem už od začátku věděla, že nebudu mít šanci a přesto jsem se zamilovala a nadělala si tak hoodně problémů - nevyspání (z propřemýšlenejch nocí), jsem ve škole za trapku (Sice je mi to celkem jedno, ale tak proč to nezmínit, žeano), taky jsem se málem rozhádala s Kačenkou (Protože jsem o něm pořád mluvila a už jí to asi lezlo krkem.), pak všechny ty dny, kdy mi chyběl (To jsem si sle vždycky zalezla do pokojíku s čokoládou a bylo to v cajku.) a nakonec nesmím zapomenout zmínit moje deprese (Ve zkratce, když jsem myslela na něj.) Ale taky moc skvělejch okamžiků - ty naše záchvaty nekončícícho smíchu (Kači že? Hej, na ty nikdy nezapomenem. Od té naší diskuze s tou chůzi až po to s tím otcem: "Sakra, on zas vylez"), moje vykládání všeho Májušce (Věděla všechno a pak s tou Zrzečkou: "Ona vypadá jak Zrzka." a potom vždycky: "Hele, Zrzka"), taky ty krásný chvíle, kdy jsem ho měla na očích a ještě ten KONCERT (Ten smích z toho: "Hele, Háro jde." ... "Co? Kde? Já ho nevidííííím." a nebo Akce fotka "Hele, teď je mezi stromem." ... "Super, vyfoť ho." ... "No nic, tak je tam jako červená tečka." ... A taky to s tím buzerantem: "Vypadaá jak buzerant. A ještě má špinavý kalhoty." ... "No vidíš, jasná známka buzerantství.") ...
No, takže jsem vám shrnula mých pět zaláskovaných měsíců. Ale musím přiznat, že jsem dneska moc dobrou náladu neměla. Stýskalo se mi po něm, ale smála jsem se, když jsem si prolízala mobil a narazila na ty Aniččiny obrázky co kreslila v němčině (Zrzečka, Brejla, Hitlerjugend a rozmáčklá Térezka) Úplně jsem zapomněla, že je tam ještě mám a prostě jsem se musela zasmát.
No nic, já budu končít, tak ahoj.

Další básnička :)

2. července 2008 v 21:30 | Mrs. JouJou |  ↓↓Moje minulost↓↓
Tu jsem psala včera, přesně ve 23:20, když už jsem ležela v posteli a najednou mi dala na čelo pusu můza.Tak z toho vzniklo tohle:

Láska

Máš oči jako moře,
mohli by napojit i vznešeného oře.
Tak hluboký a neprostupný,
pro mladší holky asi nedostupný.
V těch očích se utápím ve dne v noci
a přestat není v mojí moci.
Noci ty většinou probrečím
v skrytu duše si trošku zaječím.
Myšlenky se mi netočí kolem ničeho jiného,
co já bych dala za to vydávat tě za svého?
Mám v myšlenkách jenom tebe
a došla bych si pro tebe do širýho nebe.
Mám tě plnou hlavu
a dostává mě to do nezáviděníhodného stavu
A přesto mi to nevadí a zamilovaná zůstávám,
Je hrozný být na tohle všechno pořád sám.

Jsem šťastná

1. července 2008 v 21:02 | Mrs. JouJou |  ↓↓Moje minulost↓↓
Brečela jsem dlouho. Kvůli tomu, že mi V. nenapsal ani slovo. Ale už se jenom směju, protože NAPSAL. Sice jenom 8 slov, ale pro mě je to jako kdybych mluvila s celý světem. Řekl mi: "To sem nepsal já.", "ne" a pak "Dík za kopretinku." Jo Kačko, slyšíš dobře!!!
Víte, nedávno jsme mu před barák položily kopretinku, zazvonily a utekly. Zbaběle, ale s dobrým úmyslem. A opravdu mi napsal tohle, do slova. Takže se opravdu jenom usmívám, všechno je v cajku. Měla jsem nervy v kýblu a teď jsem úplně klidná. Kačenko, jsem orpavdu šťastná, děkuji za ty chvíle strávený s tebou a za to, že mi rozumíš. A vlastně děkuju všem mým kamarádům, mám teď chuť vyběhnout před dům a kříčet, že jsem vděčná všem, co mi pomáhají. A já to někdy udělám a budu křičet tak nahlas, aby to doletělo až k vašim uším.Chci vás teď obejmout.
A pana V. taky.