Je čtvrtek 14.8.2008 15:00 sedím tady a přemýšlím nad tím jakej je život hajzl! Půl roku, 12 dní a 5 hodin jsem nešťastně zamilovaná a čerstvě od něj poslaná do prdele a hozená na ICQ do ignore listu. Dále taky několikrát sepsutá od rodičů a kdo ví co ještě. Včera jsem seděla na balkóně, koukala na hvězdy, brečela jak trapka a přemýšlela proč mám vlastně takovej život na nic. Nebo jsem si ho zničila sama? Tím mým bláznivým zamilováním? Nebo tím, že se strašně ráda hádám s rodičema? Nevím, ale mysim, že to úplně ve mně nebude. Já si svůj vkus na kluky nestanovovala a rodiče sem si taky nevybírala. A přesto to všechno musím trpět já a už mi zase tečou slzy. Nevím, proč jsem tak citlivá. Včera mě zase napadla ta myšlenka na sebevraždu. Začala bych znovu, někde úplně jinde, protože opravdu věřím na posmrtnej život. Mám napsanej už i dopis na rozloučenou, ale pak jsem to zapudila. Je tady až moc lidí ktarým bych to nemohla udělat (Káťa, Kačenka, Štěpánka, Máďa, Anička, Anďa, Denny, Maruška a Renča ). Já vím, nevypadá to tak, jako že jich je moc, ale mě to stačí, protože když se za vás všechny tito lidi postaví, jste hodně silní. A už jsem pár takových chvil zažila, když se kolem mě všichni postavili tak těsně a nenechali mě spadnout na zem, ale drželi mě a já jim za to jsem neskutečně vděčná.V poslední době když jsem na tom tak špatně, konečně poznávám že jsou opravdoví přátelé. Možná až bude uplně nejhůř, zapomenu i na ty nejdůležitější lidi v životě - přátele. Když jsem jim říkala o svých pocitech a že jsem nad tou věcí přemýšlela už tolikrát říkali, že bych tím automaticky zabila i je. To jediný mě tady drží. Že by kvůli tomu, že jsem odešla já, odešli taky a zničili si tak celej život. Já už ho mám zničenej dost, ale oni ne takže mám strach že by jsme se pak všichni zhroutili jak domino. Napřed já, pak ten, ten, ten až by jsme leželi všichni. Proto zůstávám, ale nemám ponětí jak dlouho mi to ještě vydrží.
P.S.: Vzkaz pro lidi z 3.B a 7.AV: Je mi celkem jedno jestli zrovna teď berete mobil, aby jste mohli okamžitě tuto zprávu říct mýmu milovanýmu bráškovi a říct mu jak jsem uplně, ale uplně blázen. Je mi to prostě uplně fuk. Jsou to moje pocity a já je nehodlám měnit. Nikdo vás na ten blog chodit nenutil a nenutí, takže si klidně můžete přestat ničit život touhle webovkou a nechat ho jen mě a lidem, kteří mě chápou. A tech je vážně víc než dost! Pro mě za mě choďte si sem dál, ale nezapomeňte, nikdo vás tu nedrží.
Vashe oddaná ?! xD
Pěkně jsi to napsala, ten článek..:( ..ale je škoda,co tedka prožíváš drž se!!..