
Dneska mi to došlo!!!
Ano, mám pár opravdových přátel!! Sice pár ale mám je!! ... Když jsem si dnes četla komentář k předchozímu článku, který měl 21 řádků a byl od OPRAVDOVÉHO přítele. Od Magdušky. Ano potěší to, když se někdo rozepíše na 21 řádků, a těchhle 21 řádků obsahovalo jen povzbuzení, podržení a z části i pravdu. Ano, je nejlepší mít přátele, kteří vám podají ruku a rozsvítí vám v hlavě aspoň maličké světýlko pravdy. Protože tihle přátelé vás tu udrží, nedovolí vám odejít.
Jediný problém je snad v tom, že jich moc není. mám těch přátel asi jenom 5. Takových přátel u kterých se nebojím všechno říct a aspoň z části se řídím jejich touhami a přání(mi? :DD).
Ano, teď mě trošku zamrzelo, že jeden z nich mi toho moc neříká. Asi pro ni nejsem tím, co ona je pro mě. Ale to neznamená, že ona u mě změní pozici. Teď můžu jen doufat, že se to buď změní, anebo prostě jenom vykládat a vykládat věci ze svého života a přitom na ni nic moc nevědět x((.
Tak už dost keců o mém přátelství!
Teď podotknu jen to, že se aspoň v pondělí uvidím se všemi, z téhle pětky a nemůžu se dočkat, protože chvíle s nimi jsou nevyrovnatelný. A děkuji za tyhle chvíle životu, osudu.
Tak už je ten celej článek strašně zmatenej. Fuj! Ale pomohlo mi to, že jsem to sem napsala.
Zítra tady bude rodinná oslava narozenin a já se zas budu moct jenom bárbínkovsky usmívat, poděkovat za dárky, poslouchat věty typu: "Ty jsi nám ale vyrostla, já si pamatuju když jsi byla malý miminko a teď ti je už 13!", taky se škrobeně smát každému pronesenému vtipu a kontrolovat se, kolik toho sním, abych nebyla za nenažranou. Pak všichni odejdou a náš dům bude konečně v klidu. A já si budu moct udělat teplý kakao a zalízt si s ním pod deku, koukat do zdi a přemýšlet nad láskou, přátelstvím, rodinou, sebou a vším co patří do mého života. Potom půjdu zase závislácky k počítači, potom se vykoupu a půjdu spát. A v pondělí zase uvidím lidi ze školy a potom se letmo uvidím s Deniskou a potom půjdu do té divné nové zkušebny v Mahenovým divadle, kterou objednali aby nás při zpěvu nerušili sanitky a sprostě nadávající cigáni, kteří byli na 28. řijína pořád. No ale mě se tam vůbec nechce, protože vůbec nechci dělat členku "profesinálního" sboru, který už zkouší v divadle. Prostě se mi to nelíbí a nechci bloudit v chodbách obrovskýho divadla!!
No nic budu končit, jsem moc ráda že si to vůbec čtete. Páá =*
Vashe oddaná ?! xD
Já si bez přátel nedokážu představit život a každé přátelství se snažím ochraňovat, co nejvíc to jde. Strašně mě mrzí, když nějaké přátelství nevydrží, ale nakonec si uvědomím, že to tedy moc velké přátelství asi nebylo.. :( To mě taky mrzí, ale je to snesitelnější... Snad mi to poslední opravdové, které mám, vydrží co nejdéle, vážím si ho nejvíce..
K tomu zkoušení v Mahenově divadle..
Já nevím proč, ale mně by to nevadilo, byla bych naopak ráda, že teda můžeme mít tu čest, tam zkoušet.. ;)