
Ptáte se proč ten nadpis?
Ano, dnes mi to došlo. Dnes, když jsem seděla mezi kopou rodinných příbuzných, jejich řeči mi šly jedním uchem tam a druhým ven, cpala do sebe ty odporně tučný brambůrky a tyčinky, nevnímala jsem to jak mi každým soustem nabíhá břicho a tloustnu a přemýšlela nad sebou a nad lidmi kolem sebe. Ano, přesně v tuhle dobu mi to došlo. Došlo mi, že jsem se strašně změnila!! Změnila jsem se od toho začátku ledna, kdy se to všechno stalo. Jsem poslední dobou děsně podrážděná, smutná, urazím se za každou blbost a děsně moc sebe sama lituju.
Jsem uplně jiná než před tím, když jsem měla proč být veselá, když jsem měla pro co žít, když jsem měla JEHO, člověka, kterému jsem mohla říct naprosto všechno a který mi dokázal zvednout náladu už jen tím, že tu je. Že se na něho můžu dívat, že můžu poslouchat jeho slova a cítit jeho doteky. Teď tu sice pořád je, ale už mu nevěřím tolik co předtím, neslyším jeho slova, protože jsem odmítla poslouchat jeho pozdravy a necítím jeho doteky, protože je tu někdo jiný, komu je věnuje. Už pro něj nejsem tím co jsem bývala, už s ním nezažívám to co jsem zažívala, už s ním nesedávám na lavičce a s napětím nečekám na to, až projde naše češtinářka, abych slyšela co zajímavého nám tentokrát řekne, už nezažívám ten zajímavý pocit, který sem zažívala, když jsem s ním potkala někoho známýho, už tu není ten rozjásaný pocit, který mě vždycky celou zaplavoval, když jsem o něm mluvila, už se mě nikdo neptá: "Tak co?? Něco novýho s Pavlem??" Tyhle otázky skončili tou dobou když jsem všem odpověděla: "Dnes se s ním musím rozejít!". Ano tohle všechno je pryč, protože jsme se tak nějak navzájem nechali. Nemůžu za to já, ale vlastně jsem se s ním rozešla já. Áchjéje, jak komicky tohle zní.
Ukončit vztah s člověkem, kterého milujete jen proto, protože se bojíte toho, že on se rozejde s vámi a vy budete všem pro smích, protože vás nechal on a ne vy jeho.
Tou dobou když jsem s ním končila mi bylo celkem fajn, věděla jsem, že je to to jediný co musím udělat, smála jsem se, když mě kamarádky nutili, ať mu vrazím facku =D, ale nechtěla jsem to, chtěla jsem to v klidu skončit a taky jsem to tak udělala. Ale jakmile jsem to udělala, přepadl mě zvláštní pocit a já začala být jiná.
Přehnaně jsem se hádala s kamarády, nikdo o mě nic nevěděl, učinila jsem rozhodnutí že na otázku: "Jak se máš?" budu zásedně odpovídat: "Žiju.", ve škole trávím čas nejradši na parapetu se sluchátky v uších a s nějakými smutnými songy v nich a doma dokážu jen sedět u počítače nebo sedět pod dekou, brečet a koukat do zdi...
Jsem úplně jiná než kdy předtím a nelíbí se mi to, ale jsem prostě od toho začátku ledna taková a nemůžu s tím nic udělat. Nikdy předtím by mě nenapadlo, jak moc může člověka změnit rozchod. Teď žiju jen pro přátele a pro těch pár slov na ICQ od něj, ale přitom se chovám jak kdyby mi na něm nezálaželo. Nevím proč, z jedné části mi to dělá dobře, když před ním dělám uraženou, ale z té druhé mi to řpijde nefér, když to vlastně je ON, proč tu jsem a já dělám jak kdyby mi byl naprosto volnej. Nevím, chci to změnit, ale nejde to jen tak. Ano, chci aby věděl, že mi na něm hodně záleží, ale na druhou stranu chci, aby si myslel, že jsem na něj pořád z části naštvaná, kvůli tomu co udělal. Nevím co mám dělat!! Co mám dělat?? ='(
Vashe oddaná ?! xD
Moooc kláásně napsaný nelly!!! fákt jako :-( a nwm jak ti poradit a jko chápu tě...!! :-( a neboj to bude dobrý doufejme :-* !!! ♥ILY♥