
Snad ... Snad ... někdy zapomenu?? Pochybuju, ale třeba jo, aspoň do té míry, kdy mě nebudou slzet u každé vzpomínky oči. Třeba až do té míry, kdy budu vzpomínat jen v dobrým, třeba s úsměvem na rtech a s vděčnou myšlenkou za to, že jsem zažila krásný měsíc ... Třeba přijde někdo ... Uá a už je tu zase neurčitost. Nekdy, někdo ... Ano, je to ve hvězdách, ale proč to zní tak strašně depresivně?? Proč na mě neurčitosti působí jak rána mezi oči?? ... Snad strach?? Ano, myslím že je to tím, že mi strach nedovoluje doufat, že to "někdy" bude zítra a že ten "někdo" stojí před mým barákem. Strach z toho, že zítra příjde moje zkáza a já se nedožiju "někdy" a před dům, zrovna teď nevyjdu a promeškám "někoho" ... Strach z toho, že se na mě jednou všichni vykašlou a já už budu jenom nezjímavý hrbolek v lajně života a vzápětí obrovský, pohoršený hrbol v lajně smrti. Ale tak dost pochmurných myšlenek ... ale vlastně mě tak napadá ... vždyť nemám nic jinýho než pochmurný myšlenky, tak o čem chci psát??
Oki, oznámím všem, že Kometa se kvůli včerejší krásné výhře 3:2 nad Olmecem dostala do Semifinále ... aspoň něco pozitivního ...
A už nemám co psát, vlastně tu nemám už co psát, protože vás nechci zahrnovat věcma, který by vypadali, že se děsně moc lituju a zuřím na všechny kolem (I když to tak asi je, ale nechci aby to až tak viditelně vyšlo na povrch) takže se tu mějte PĚKNĚ a vykašlete se na depky, jak vidíte jsou naprosto k ničemu ...
Vashe oddaná ?! xD
Btw.: Není ten obrázek dokonalej??
Máš hezký blog....a tamktomu, samozřejmě že můžeš...Je mi líto,pokud máš stejně rozporuplné a smutné období života jako já....