close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Únor 2009

9. 2. 2008 • Oh, mám nové místo ...

9. února 2009 v 20:05 | N€lu$chQ@ |  ↓↓Deníček↓↓

Ano, Ve škole sem si našla nové místečko ... Nedávno jsem jenom tak chodila po chodbách, měla jsem svoji cestu, kde jsem jen tak chodila a přemýšlela, ale teď jsem začala každou přestávku lozit do třetího patra abych si mohla stoupnout k jednomu oknu kde je aspoň trošku výhled a kde se krásně přemýšlí. Dokonce jsem zjistila, že mám výhled na to stejný, co jsem ještě měla výhled, když jsme bydleli v paneláku a to na jakejsi vysílač a nějakej písek. A kolem hromada paneláků ... Dnes jsem si řekla, že zítra si je spočítám, už mám z toho dost, ale prostě nechci trávit čas ve vydýchané třídě, nebo do sebe cpát sračky z bufetu ... Chci aspoň koukat ven, když už venku být nemůžu. Ano, nejvíc bych chtěla být někde v lese a procházet se, vdechovat čerstvej vzduch a koukat i po úplných maličkostech. Ale musím tvrdnout ve škole, tak se chci aspoň koukat kolem sebe na věci, které jsou kolem mě.
Dnes, jak jsem tam tak stála došlo mi, že z jedné části ( NEznamená to, že bych ho nemilovala!! ) "mě" chci s ním být, protože chci ukázat, že jsem lepší ... Nedokážu se dívat na to, jak je s Denny, jak jsou spolu, protože to ve mě vzbuzuje pocit méněcennosti ... Že jsem horší, že se nedokážu chovat jako ona ... Ano, asi to tak je, nedokážu se odvázat, jsem uzavřenější, neřekla jsem mu na sebe tolik, jako mu toho asi řekla ona, nejsem taková jako ona ... Ale já nechci aby to tak bylo, chci dokázat, že jsem lepší, že nezáleží na tom, že na mě toho neví tolik, že neřvu na celý náměstí: "Lidi, já vás miluju!!", že jsem jen obyčejnej uzavřenější člověk, kterej nechce prozradit tolik, protože má strach, že by toho později litoval ... Chci dokázat, že i tihle lidé, dokáží milovat, mají city a dokáží se přizpůsobit lidem kolem ... Chci být "ta lepší", ne vždycky až "ta druhá" ... Kdybych aspoň neznala tu, s kterou on teď je, ale já jí znám!! Patří k mým nejdražším lidem!! Vím, jak je dokonalá!! A taky vím, že nikdy taková nebudu!! Že budu u všech až na druhým místě a že ona bude vždycky ta lepší, chytřejší, hezčí ... prostě NEJLEPŠÍ!! ... Ale já nad tím musím přemýšlet celou noc, celý den ... Musím přemýšlet nad tím, proč jsou pro všichni, co řeknou každýmu na potkání všechno, za ty lepší a ti, co si hlídají svoji minulost a fakta a čekají až příjde ten pravý čas, za ty horší. Proč nikdy nikdo nevydrží, aby se dočkal toho, až přijde ten pravý čas, kdy se to dozví?? Proč tu není nikdo tak trpělivej, aby si počkal na to, až přijde pravý čas na pravdu??

Vashe oddaná ?! xD

7. 2. 2008 • Čokoláda, má jediná =D =(

7. února 2009 v 21:44 | N€lu$chQ@ |  ↓↓Deníček↓↓

Tak jo, je to tak. Dnes jsem se zavřela do pokojíku, s Amy Winehouse ve sluchátkách a snědla polovinu té obrovské čokolády co jsem dostala k narozeninám. Určitě sem nasbírala aspoň milión kalorií, ale já neodolala ... Jsem ten typ, kterej když ví, že je poblíž čokoláda tak jí prostě sní, i kdyby byl na obalu nápis obrovským červeným písmem: "Nejíst!! Obsahuje tolik kalorií, že se ráno nevyvalíte z postele, jaká se z vás stane koule!" =D ... No a aspoň trošec mi pomáhá při depkách =( ... Dneska jak jsem tak seděla na posteli zabalená do deky, přemýšlela a jedla tu čokoládu taQ mi došlo, že dělám lidi kolem sebe smutnými. Možná by někoho potěšilo, kdyby mu někdo řekl, když jsi smutná ty, jsem smutná také, ale mě je po tom všem ještě hůř ='( ... Ano řekli mi tohle (nebo něco hodně podobnýho tomuhle) už 3 lidi a já z toho asi vyskočím z okna, protože chci mým nejdražším pomáhat a ne je ničit. Možná by bylo lepší, kdybych nikoho neměla, vlastně ani nechápu, proč při mě ty lidi zůstávají ='( ... Vždyť jim ničím život!! ='( Včera Magduška strávila celej večer tím, že se snažila mě dostat z mýho smutku. Ty věty co mě psala ='( ... já se tak styděla že jí nedokážu pomoct. Ano jsem srab, nedokážu se postavit sama sobě, nedokážu se postavit svému smutku a včera jsem myslela, že mě to zabije, protože mi rvalo srdíčko to, že když jsem smutná já smutná i ona. Ona strávila větami typu: "Tak mě prosím pomoz a nech mě pomoct tobě, byla bych moc ráda kdyby se mě to povedlo ale... ňák mi to nejde, jak si pamatuju, promiň že ti to připomínám, si seděla ve výtvarce a s tou září v očích, s tím .. štěstím, láskou, dojmem, nadšením, tou jiskrou ses otočila se sluchátkama v ušich třeba jen i potichu a nevnimala ji a divala ses jen na něj, vzpomeň, tak se žije, štěstím, já bych chtěla aby jsi tak žila"
celý dvě hodiny ... Ano, celý dvě hodiny mi vykládala, že jsem její jediný štěstí a že si neuvěřitelně moc přeje abych byla zase šťastná. A potom mi řekla, že mi najde někoho kdo je jako Pavel, ale ne úplně, aby u mě zůstal a miloval mě. Ano, tohle všechno mi řekla a já se dokázala jenom hrozně stydět, že jí nedokážu pomoct a na tu snahu najít někoho jako ON, jsem jí dokázala jenom dopovědět: "nikdo takovej není :-( .. Pavel byl dokonalej :-(" Je mi ze sebe zle ... že zvládnu jenom nečinně přihlížet tomu, jak si ze mě rvou lidi kolem vlasy a jak se jim kvůli mě rozpadá srdce. Snad by bylo lepší, kdybych tu nebyla ... Kačenku teď taky ničím ='( To co mi dneska napsala mi až vehnalo slzy do očí: "ty si slunce, a slunce každý den vyjde... co by se stalo, kdyby slunce nevyšlo? fšechno by zmrzlo a zahalil by svět temnota... stejně jako mně, kdyby se ti něco stalo" Potom mi naznačila, že by umřela taky kdybych umřela já: "výčitky? já budu mít výčitky, jestli si něco uděláš, že sem tě mohla zachránit... budu si to vyčítat do konce svýho života [kterej nastane krátce po tom tvým konci]" No vážně, je mi ze sebe zle, že nedokážu pomoct lidem kolem sebe a myslím jenom na sebe!! NEchci taková být!! ='(

Vashe oddaná ?! xD

6. 2. 2008 • Život je boj ... Já ho prohrála!!

6. února 2009 v 20:42 | N€lu$chQ@ |  ↓↓Deníček↓↓

Ano, už jsou tu jen přátelé, jen proto tu jsem.
Protože jsem zjistila, že jsem už ten boj naprosto projela. Ještě před měsícem jsem měla sílu na to se přetvařovat, dělat, že je mi fajn. Teď? Teď mám sílu jen na to vylézt si an parapet, poslouchat a koukat do blba, nebo pochodovat po škole vrážet do lidí a vnímat jen svoje problémy. Ach, až teď mi došlo jak sobecky to zní ... "Vnímat jen svoje problémy.." ... Vždyť bych měla poslouchat problémy druhých a ne se na každou přestávku zdejchnout ze třídy a v hodinách utíkat pod záminkou, že jdu na záchod, i když se mi vůbec nechce.
Jsem asi divná ... Vím, že přátelé jsou to jediný co mám a přitom se k nim obracím zády. Záleží mi na nich jako na nikom jiným a přitom radši trávím přestávky osamotě. Co jsem to za člověka?? Někdy si připadám jako kdybych ani člověk nebyla, jako kdybych byla obyčejnej robot, kterýmu naprogramovali i pocity. Nechci taková být!! Ale asi jsem strašně uzavřená a radši trávím chvíle sama se svým smutkem. Nevím proč, měla bych být ráda, že mi chtějí přátelé pomoct, ale jsem divná =( ...
Dneska jsem byla v knihovně a jakmile jsem přišla, knihovnice mi s úsměvem oznámila: "Vyhrála jsi soutěž za minulý měsíc, tady máš cenu.." ... Asi nikdy nezapomenu na ten úsměv se kterým říkala slovo "Vyhrála", protože já vím, že jsem nevyhrála to nejdůležitější. Boj se životem. Co je mi po tom, že jsem vyhrála 3 obrovský gumičky, malej deníček a náramek?? Co je mi po tom, že jsem vyhrála tohle, když nemůžu s takovým úsměvem pronést větu: "Vyhrála jsem nad životem!!"? ...

Vashe oddaná ?! xD


5. 2. 2008 • Zase zpátky?? To neeee!!

5. února 2009 v 21:21 | N€lu$chQ@ |  ↓↓Deníček↓↓

Nechci!! Nechci aby tu byl znova!!
Nebo tu třeba není, jenom si namlouvám že tu je.
Ptáte se kde je to záhadný "tady"?? Je to v mé hlavě!! ... A ptáte se kdo je ten, kdo je zpátky?? Je to Vašek =( ... Nechci ho tam!!! Protože si chci dokázat, že mám pevnou vůli, že jsem si řekla, že už to s ním ukončím a už na něj nebudu myslet jako na "toho svýho", ale je to tu zas?
Možná jenom dneska, protože jak jsem to dneska slyšela od Denisky =( ... že byl včera s "tou svou" na náměstí, o půl sedmé u Humanicu. Vím o tom, že někoho má, ale netuším proč mě to takhle k zemi srazilo až teď. Nikdy by mě ani jediným kouskem mysli nenapadlo, že si vymýšlí nebo podobně, tak sem neměla proč mu nevěřit ... Tak sem taQ naprosto natvrdlá, že mi došlo až teď co se vlastně stalo?
Netuším čím to je, ale jedno co vím je to, že bych asi psychicky neunesla to, kdybych tam byla já. Nevím, vůbec nevím co bych dělala!
Zůstala bych stát na místě s otevřenou pusou a s mišmašem v hlavě z toho co budu dělat??
Prošla bych kolem nich, pozdravila ho, sjela významným pohledem ji a odešla??
Otočila se a běžela někam hodně daleko??
Ignorovala bych je??
Nevím, vážně nevím ...
Je to tak strašně zamotaný. Vůbec nevím jak to vlastně všechno je, když jsem se do teď přesvědčovala o tom, že ho nechci a najednou mě srazí k zemi jen takováhle bezvýznamná informace.
Tak dost už!! Nechci už nad tím přemýšlet, začnu znova od začátku ... pěkně pomalu Z A P O M Í N A T. A můžu hned 2x. Pavel a Vašek. Dokonalá to dvojice =D. Nevím, možná se půjdu zítra projít na přehradu, připomenu si ty chvíle tam ... A pak zkusím otevřít v hlavě ty dveře, kde je ten vypínač, kterej když se zmáčkne tak zapomenu na lidi na který chci zapomenout.
Ach jo, já si tak vymýšlím ='( ... Ale já CHCI aby to takhle bylo!!!! ='( ... Chci lusknutím prstů vymazat minulost, vymazat ty 2 lidi z mýho života. Zmáčknout enter a poslat životu správu typu "2 lidi vymazáni z mého seznamu známých!" ... A já bych si žila šťastně =(
Uáá, proč sou všechno jenom sny??? ='( ...To mi připomíná tu písničku

"Zbyl mi jen sen, aspoň ve snu zažít ten pocit, že nejsem osmnělá..."


"Když pravda je horší než lež, pak už jen snům věřit chceš..."

Jenom slova? Ne tohle jsou PRAVDIVÁ slova ...
A já chci žít sny!!

Vashe oddaná ?! xD


4. 2. 2008 • "No vídíte, jak jsme se tu hezky sešli..."

4. února 2009 v 20:08 | N€lu$chQ@ |  ↓↓Deníček↓↓

Nadpis? Ano, možná trošku zvláštní ... Ale ta věta dneska padla asi 3x ... Dneska, když jsem jela na zkoušku, do sboru, taQ jsem potkala Renatku (=*) ... Takže jsem s ní jela ještě o jednu zastávku, protože tam měla sraz s Maruškou (=*), taQ jsme tam nějak dojely a už z dálky sem viděla Maruškuu a pak jak sme vystoupili, tak sem najednou naproti, přes silnici viděla Denisku, tak jsem běžela ji obejmout, protože miluju její obětí ... tak sme se tak nějak dost komicky objímaly uprostřed silnice =D =D a pak sme došli na chodník a já se obejmula s Maruškou =* ... no a Dennyska tam byla s PAvlem a Emilem (=D) tak nás tam na té zastávce stálo 6 =D ... Docela dobře napnutá atmosféra, kterou tak nějak shruba odlehčovali aspoň Denny s Emilem =D ... Já se dokázala jenom smát jejich válům a tomu jak Maruška nemohla z Emila =D =D ... Tak sme nechali ujet asi 5 šalin, ale nakonec sme teda museli jet, tak proběhl náš rozlučkový ceremoniál =D a my odjeli. Do divadla sme přijeli asi kolem třičtvrtě, když jsme tam měli být o půl x)) ... Ale tak co už, nikdo se na nic nevyptával =D. Pak když jsme skončili ve sboru, tak když jsme odcházeli a potkali zas toho dokonalýho kluka co sme potkali i v pondělí =D ... to zas bylo =D: "Ahooooj" ... "Ahoj" ... "My jsme tě potkali i v pondělí!!!" ... "Tak to se máte." ... =D a pak odešel =D Ale jako naprosto dokonalej =) ... Až na to že je mu nějakejch 18 =(. Tak pak jsme vyšli z dovadla a po cestě sme pozdravili všechny co sme potkali. Ách, jak mě to zdravení baví!! =D ...
A v úterý, 17., jdu do městskýho divadla na Bídníky!! S Magduškou!! Ó jak já se těším!!! Miluju muzikály!!
Nemám už co psáát =( ... Tak se tu mějte a mějte se rádi =D

Vashe oddaná ?! xD

3. 2. 2008 • Je mi ze sebe zle!! ='(

3. února 2009 v 16:57 | N€lu$chQ@ |  ↓↓Deníček↓↓

Tak jsem tu zas!
Dnes mi to došlo. Jsem ten nejžárlivější člověk na světě!!
Dnes, když jsem seděla ve škole a čekala až mi odbije určitej čas, kdy jsem měla vyrazit na jízdarnu a kolem mě procházeli všichni ti lidi, který jsem znala jenom tak od vidění z přestávkovýho pocházení po chodbách a přemýšlela nad sebou a lidmi kolem, najednou kolem mě prošla Alice (brejla). Ano, ignoruje mě, ale o to nejde, píšu o tom, protože jak jsem se na ní tak dívala tak jsem si vzpomněla na to, co jsme vlastně o ní navykládali, nadrbali. Ach, jak já jí nesnášela!! Když mi Vašek řekl, že je s ní, vlastně jsem napřed ani nevěděla, která to je, ale už ten den jsem věděla, že ji nesnáším!! Později jsem zjistila, která to je a bez kapky studu jsem rozjela kolotoč pomluv a posměchu. A ani trošku jsem si to nevyčítala!!! Teď je mi ze sebe zle!! ='( ... Ano, jak jsem tak dneska zvedla hlavu a pohled se mi střetl s tím jejím, došlo mi, že je to vlastně hrozně sympatickej člověk, asi s ní bude i sranda a došlo mi, že kdybych o ní neměla ze začátku tolik předsudků, asi bych ji automaticky v hlavě zařadila k "těm sympatičtějším". Ale já TAK žárlila!! Nedokázala jsem vykládat věci typu "Ách, ta je tak sympatická..", když jsem věděla, že je s "ním" ...
Ano, vzápětí jsem zjistila, že s ním vlastně VŮBEC nic neměla a že to byl jen jeden z Vaškových "odstraňovacích manévrů", abych ho nechala na pokoji, ale já si pořád namlouvala jak ji nesnáším a bla, bla, bla. Nebyla to pravda!!! Byla mi sympatická, ale já mám asi zvláštní dar, že se dokážu přesvědčit o něčem co vůbec není pravda. Až když sem tak nějak jakž, takž nechala Vaška na pokoji, došlo mi jak to všechno vlastně bylo. Takže chci aby tohle bylo tak nějak, něco jako zbabělá omluva. Možná ani ne omluva, možná nedokážu přiznat chybu. Ale tak chci, aby to všichni brali aspoň jako něco v tom smyslu.
Říkáte si, že tohle je moc malej důvod k tomu, proč si připadat jako největší žárlivec pod sluncem??? Ano, je tu ještě dnešek a vlastně celá poslední doba. Žárlím na to, že skoro všichni kolem mě jsou DVA, mají s kým se obejmout, mají koho políbit, mají komu říct ty dvě slova: "Miluji tě". A já jsem "jiná" než oni. Protože jsem sama, obejmout můžu jen své přátele, slova "Miluji tě.." Můžu šeptat jen svému plyšovému medvídkovi a políbit?? Políbit nemůžu absolutně NIKOHO!! Dnes, když jsem šla po ulici a viděla všechny ty páry - kluk, holka, kluk, holka - měla jsem chuť k ním přijít a zakřičet jim do obličeje něco v tom smyslu: "Proč vypadáte tak šťastně, když jsem já smutná??!! Proč jste spolu, když já jsem sama??!!" Je mi ze sebe zle, měla bych to všem lidem kolem sebe přát a radovat se z toho, že jsou oni šťastní, ale nedokázala jsem to. Měla jsem chuť všechny od sebe odtrhnout.
Žárlím i na svoje přátele. Když jsem dneska potkala kamaráda, ruku v ruce s "tou jeho", zvládla jsem jen na půl pusy ucedit "Čau...", ale jinaQ jsem se mu nedokázala podívat do tváře. Nevím, asi to bylo proto, protože nemám právo se dívat do očí lidem, který si nezasloužím. Lidem, kteří jsou sice šťastní, ale chcou abych taky byla šťastná. Lidem, kteří při mě stáli i když mě bylo nejhůř. A já jsem taková??!! Nezasloužím si nikoho!!!!!! Absolutně nikoho!!! Měla bych být odepsanec světa, tak proč za mnou všichni pořád stojí??? ='(

Vashe oddaná ?! xD

100x o mě =)

2. února 2009 v 22:04 | N€lu$chQ@ |  ↓↓O mě↓↓
Tak jsem se rozhodla cosiQ o mě sesmolit =) ... Je to od Dickie-kiss x) ... tak dófám, že nevadí, že sem si to skopčila =)

2. 2. 2008 • Už jsem veliká holka! x))

2. února 2009 v 21:24 | N€lu$chQ@ |  ↓↓Deníček↓↓

Ano!!! Už jsem veliká!!! Je mi 13, přesně dnes je mi 13!! Nevím, možná to není tak fajn. Možná bych si měla přát abych byla jako Benjamin Button z filmového snímku "Podivuhodný případ Benjamina Buttona", protože tam se ten chlápek narodil starý a postupně mládnul. Ano, je to zvláštní, ale proč taková nebýt?? Mládnout a radovat se z toho jak postupně přestáváte vnímat problémy, až jste naprosto mladý.
K čemu mi vlastně je tenhle věk?? Jediný co nacházím je, že mi zbývá rok do občanky, že mi zbývá 5 let do plnoletosti, že mě lidi kolem budou brát zase jako "o rok staršího člověka" a taky tu je ten fakt, který mi je teďka uplně volnej (=D) a tím myslím to, že jsem zase od Vaška jen o 5 let =D, ale teď je mi to anprosto volný, protože mi o něj nejde.
Ano, bylo by děsně fajn být s ním, znovu milovat, prožívat krásný chvíle, ale byli tu i ty smutný a já to NECHCI!!! Nechci prožívat ty smutný chvíle, který mě doháněli ke snům, nadějím, doufáním a těm ostatním blbostím, který mě doháněli k šílenství, když se nakonec stejně nic neplnilo a já dokázala jenom chodit do školy, s tou nadějí "co kdyby..." potkávat ho na chodbách, hypnotizovat ho, aby přišel, aby mi řekl něco hezkýho, aby se mě zeptal jak mi je ... Ale stejně to dopadalo tak, že jsem ho jenom sklamaně míjela, když mi nic neřekl, ani se na mě nepodíval a když ano, sklidila jsem jenom pohled plnej odporu. Ano, tohle všechno jsem zažívala, ale pořád, pořád jsem žila pro tu naději "Co když dnes, co když zítra..." ale všechno bylo zbytečný!! Nakonec jsem dokázala jenom přijít k němu, omluvit se mu za to, že jsem na něj pořád čekala a pak sklapnout a vyměnit si jen pár slov na ICQ ... později pozdravy při letmým míjení na chodbách. A asi to tak má být!!!
Došlo mi, že měsíc s Pavlem mi vynahradil celých 9 měsíců strávených doufáním, pláčem, radostí z letmých pohledů a nesmělých úsměvů vrhaných jeho směrem. Že měsíc s Pavlem byl ten nejkrásnější měsíc v mým životě a už se z něho nikdy nesmaže. Že měsíc s Pavlem mě nadnesl nad svoje starostí a já dokázala létat. Ano, přesně takhle mi bylo, ale už se z toho dostávám. Z toho, že to byl jenom měsíc. Prachbídně krátký časový úsek. Dnes, když jsem měla šanci ho vidět tak dlouho a vybavovali se mi všechny naše zážitky, došlo mi, že se mnohem víc hodí k Denny. Že Denny ho dokáže udělat šťastným a časem snad i přesvědčit, že není škaredej =D. A já už nechci přemýšlet nad tím, coby kdyby.
Snad jen zmíním, že mi vážně bylo pěkně, když mi s nervózním popřáním do těch 13. let předával tu čokoládu a já zjistila, že už ho beru jenom jako svého osvoboditele od špatných dnů. Že mu jsem neskonale vděčná za to, že mě z nich vytáhl, že mi na něm záleží jako na kamarádovi, ale už to není moje životní láska, stal se jenom člověkem, v tom nejkrásnějším životním úseku. ...

Také jsme dnes zkoušeli v nové zkušebně v Mahenově divadle. Jak říkám, vůbec se mi nelíbí!! Na stěnovým výstupku stojí nějaká socha, která se na mě pořád dívá a mě to strašně znervózňuje. KAždých pět minut se z rozhlasu ozývá: "Truhlář na scénu..." a podobně. Dirigentka mě nutí sedět pořádně. A je to tam strašně tmavý a ani okna nemůžeme sami otvírat. Jediný pozitivum je snad, že jsou tam hodiny a já nemusím vytahovat mobil, abych se podívala kdy končíme a že se tam potká hromada lidí, kteří jsou strašně vtipní =D a dá se s nimi hodit řeč =).
Už nechci nic psát, asi si jdu ochutnat jednu z tisíce čokolád, kterou od narozenin mám =D ... A jdu z ní přííšerně stloustnout =D ... tak se tu mějte =*

Vashe oddaná ?! xD

Oh, jak staré ='(

1. února 2009 v 19:55 | N€lu$chQ@ |  ↓↓Videa↓↓
Jsem strašná, ale neodolala jsem!! Je to starý, ale já když si tak procházím Stream, zjistila jsem, že tu to video ještě nemám!!! A vlastně je to pravda ... stará, ale pravda!!



1. 2. 2008 • Hororové zjištění =-O

1. února 2009 v 18:31 | N€lu$chQ@ |  ↓↓Deníček↓↓

Ptáte se proč ten nadpis?
Ano, dnes mi to došlo. Dnes, když jsem seděla mezi kopou rodinných příbuzných, jejich řeči mi šly jedním uchem tam a druhým ven, cpala do sebe ty odporně tučný brambůrky a tyčinky, nevnímala jsem to jak mi každým soustem nabíhá břicho a tloustnu a přemýšlela nad sebou a nad lidmi kolem sebe. Ano, přesně v tuhle dobu mi to došlo. Došlo mi, že jsem se strašně změnila!! Změnila jsem se od toho začátku ledna, kdy se to všechno stalo. Jsem poslední dobou děsně podrážděná, smutná, urazím se za každou blbost a děsně moc sebe sama lituju.
Jsem uplně jiná než před tím, když jsem měla proč být veselá, když jsem měla pro co žít, když jsem měla JEHO, člověka, kterému jsem mohla říct naprosto všechno a který mi dokázal zvednout náladu už jen tím, že tu je. Že se na něho můžu dívat, že můžu poslouchat jeho slova a cítit jeho doteky. Teď tu sice pořád je, ale už mu nevěřím tolik co předtím, neslyším jeho slova, protože jsem odmítla poslouchat jeho pozdravy a necítím jeho doteky, protože je tu někdo jiný, komu je věnuje. Už pro něj nejsem tím co jsem bývala, už s ním nezažívám to co jsem zažívala, už s ním nesedávám na lavičce a s napětím nečekám na to, až projde naše češtinářka, abych slyšela co zajímavého nám tentokrát řekne, už nezažívám ten zajímavý pocit, který sem zažívala, když jsem s ním potkala někoho známýho, už tu není ten rozjásaný pocit, který mě vždycky celou zaplavoval, když jsem o něm mluvila, už se mě nikdo neptá: "Tak co?? Něco novýho s Pavlem??" Tyhle otázky skončili tou dobou když jsem všem odpověděla: "Dnes se s ním musím rozejít!". Ano tohle všechno je pryč, protože jsme se tak nějak navzájem nechali. Nemůžu za to já, ale vlastně jsem se s ním rozešla já. Áchjéje, jak komicky tohle zní.
Ukončit vztah s člověkem, kterého milujete jen proto, protože se bojíte toho, že on se rozejde s vámi a vy budete všem pro smích, protože vás nechal on a ne vy jeho.
Tou dobou když jsem s ním končila mi bylo celkem fajn, věděla jsem, že je to to jediný co musím udělat, smála jsem se, když mě kamarádky nutili, ať mu vrazím facku =D, ale nechtěla jsem to, chtěla jsem to v klidu skončit a taky jsem to tak udělala. Ale jakmile jsem to udělala, přepadl mě zvláštní pocit a já začala být jiná.
Přehnaně jsem se hádala s kamarády, nikdo o mě nic nevěděl, učinila jsem rozhodnutí že na otázku: "Jak se máš?" budu zásedně odpovídat: "Žiju.", ve škole trávím čas nejradši na parapetu se sluchátky v uších a s nějakými smutnými songy v nich a doma dokážu jen sedět u počítače nebo sedět pod dekou, brečet a koukat do zdi...
Jsem úplně jiná než kdy předtím a nelíbí se mi to, ale jsem prostě od toho začátku ledna taková a nemůžu s tím nic udělat. Nikdy předtím by mě nenapadlo, jak moc může člověka změnit rozchod. Teď žiju jen pro přátele a pro těch pár slov na ICQ od něj, ale přitom se chovám jak kdyby mi na něm nezálaželo. Nevím proč, z jedné části mi to dělá dobře, když před ním dělám uraženou, ale z té druhé mi to řpijde nefér, když to vlastně je ON, proč tu jsem a já dělám jak kdyby mi byl naprosto volnej. Nevím, chci to změnit, ale nejde to jen tak. Ano, chci aby věděl, že mi na něm hodně záleží, ale na druhou stranu chci, aby si myslel, že jsem na něj pořád z části naštvaná, kvůli tomu co udělal. Nevím co mám dělat!! Co mám dělat?? ='(

Vashe oddaná ?! xD