3. února 2009 v 16:57 | N€lu$chQ@
|
Tak jsem tu zas!
Dnes mi to došlo. Jsem ten nejžárlivější člověk na světě!!
Dnes, když jsem seděla ve škole a čekala až mi odbije určitej čas, kdy jsem měla vyrazit na jízdarnu a kolem mě procházeli všichni ti lidi, který jsem znala jenom tak od vidění z přestávkovýho pocházení po chodbách a přemýšlela nad sebou a lidmi kolem, najednou kolem mě prošla Alice (brejla). Ano, ignoruje mě, ale o to nejde, píšu o tom, protože jak jsem se na ní tak dívala tak jsem si vzpomněla na to, co jsme vlastně o ní navykládali, nadrbali. Ach, jak já jí nesnášela!! Když mi Vašek řekl, že je s ní, vlastně jsem napřed ani nevěděla, která to je, ale už ten den jsem věděla, že ji nesnáším!! Později jsem zjistila, která to je a bez kapky studu jsem rozjela kolotoč pomluv a posměchu. A ani trošku jsem si to nevyčítala!!! Teď je mi ze sebe zle!! ='( ... Ano, jak jsem tak dneska zvedla hlavu a pohled se mi střetl s tím jejím, došlo mi, že je to vlastně hrozně sympatickej člověk, asi s ní bude i sranda a došlo mi, že kdybych o ní neměla ze začátku tolik předsudků, asi bych ji automaticky v hlavě zařadila k "těm sympatičtějším". Ale já TAK žárlila!! Nedokázala jsem vykládat věci typu "Ách, ta je tak sympatická..", když jsem věděla, že je s "ním" ...
Ano, vzápětí jsem zjistila, že s ním vlastně VŮBEC nic neměla a že to byl jen jeden z Vaškových "odstraňovacích manévrů", abych ho nechala na pokoji, ale já si pořád namlouvala jak ji nesnáším a bla, bla, bla. Nebyla to pravda!!! Byla mi sympatická, ale já mám asi zvláštní dar, že se dokážu přesvědčit o něčem co vůbec není pravda. Až když sem tak nějak jakž, takž nechala Vaška na pokoji, došlo mi jak to všechno vlastně bylo. Takže chci aby tohle bylo tak nějak, něco jako zbabělá omluva. Možná ani ne omluva, možná nedokážu přiznat chybu. Ale tak chci, aby to všichni brali aspoň jako něco v tom smyslu.
Říkáte si, že tohle je moc malej důvod k tomu, proč si připadat jako největší žárlivec pod sluncem??? Ano, je tu ještě dnešek a vlastně celá poslední doba. Žárlím na to, že skoro všichni kolem mě jsou DVA, mají s kým se obejmout, mají koho políbit, mají komu říct ty dvě slova: "Miluji tě". A já jsem "jiná" než oni. Protože jsem sama, obejmout můžu jen své přátele, slova "Miluji tě.." Můžu šeptat jen svému plyšovému medvídkovi a políbit?? Políbit nemůžu absolutně NIKOHO!! Dnes, když jsem šla po ulici a viděla všechny ty páry - kluk, holka, kluk, holka - měla jsem chuť k ním přijít a zakřičet jim do obličeje něco v tom smyslu: "Proč vypadáte tak šťastně, když jsem já smutná??!! Proč jste spolu, když já jsem sama??!!" Je mi ze sebe zle, měla bych to všem lidem kolem sebe přát a radovat se z toho, že jsou oni šťastní, ale nedokázala jsem to. Měla jsem chuť všechny od sebe odtrhnout.
Žárlím i na svoje přátele. Když jsem dneska potkala kamaráda, ruku v ruce s "tou jeho", zvládla jsem jen na půl pusy ucedit "Čau...", ale jinaQ jsem se mu nedokázala podívat do tváře. Nevím, asi to bylo proto, protože nemám právo se dívat do očí lidem, který si nezasloužím. Lidem, kteří jsou sice šťastní, ale chcou abych taky byla šťastná. Lidem, kteří při mě stáli i když mě bylo nejhůř. A já jsem taková??!! Nezasloužím si nikoho!!!!!! Absolutně nikoho!!! Měla bych být odepsanec světa, tak proč za mnou všichni pořád stojí??? ='(
Vashe oddaná ?! xD
Víš nejsi jediná, kdo je sám. Taky jsem sama, taky žárlim na lidi kolem sebe, kteří jsou šťastní, kteří mají někoho o koho se mohou opřít, ale taky na druhou stranu jim to přeju. Ale já ani nikoho mít nemůžu, protože se vždy zamiluju do nesprávnýho. Buď je o dost starší nebo zadanej a nebo mě nechce. A ti, co mě chtěj, tak ty já nechci (i když těch je minimum). A něco k těm přátelům. Kámoška má kluka, já jí to přeju, jsem ráda, že je šťastná, no a on je ze Slovenska, no a když nejsou spolu a ona je smutná, tak se jí snažim vždy podpořit a povzbudit. Víš, když tví kámoši mají přítele/kyni. Neodsuzuj je. Mohla by si je ztratit a myslim, že to by tě mrzelo víc. Já mam dvě opravdové kamarádky. Z toho je jen jedna, který můžu říct úplně všechno, protože mě chápe. Tý druhý bych mohla říct taky všechno, ale vim, že tohle by nepochopila, to co je teď. A pak mam vlastně už jenom kámošku ze třídy, se kterou se bavim jenom ve škole. No a ty ostatní s těma vždy jen něco prohodim a prostě nebavim se s nima nějak hodně. Drž si ty kámoše. To je moje rada