
Tak mám dnešek za sebou. Chvíle strávené tam, kam bych už neměla nikdy do své smrti zavítat taky. Ale špatný pocit je tu pořád.
Ráno to bylo ještě v pohodě, to jsem to proběhla, kámoška která na mě čekala už tam stála a stihli jsme jen probrat posprejovanou zeď na zastávce té šaliny, kde jsme nastupovali. Prej to bylo malovaný na zakázku, nějaké učitelce. Jestli jsem to teda dobře pochopila!? :D ... No, ale to vás nezajímá, že? Jen sem chtěla říct, že ráno když jsem "tam tudy" šla bylo uplně v klidu. Strávila jsem tam chvilinku a pak jsem sedla do šaliny...
Ale to odpoledne :( ... Došla jsem na zastávku a zjistila jsem, i právě ujel autobus, takže tam budu muset čakat nějakejch patnáct minut. "Nevadí, to vydržím!" ... Ale blbost ... Takovej kolotoč pocitů se ve mě netočil už pořádně dlouho. Víc než z půlky sem doufala, že se tam neukáže, zapadlej kousíček mysli doufal, že najednou vyjde z té uličky, která vede tam k němu ... Ochromoval mě strach z toho, co by se všechno mohlo stát. Kdyby třeba vyšel ven jeho otec ... Asi by mě jeblo :( ... A tady to všechno přebíjel ten příšernej chtíč VŠECHNO změnit!!!! Vrátit čas až někam k začátku tady toho všeho. Stydím se. Já se tak strašně stydím...Za to všechno co jsem dělala. Chovala jsem se fakt jako kdybych byla retardovaná. Takovej chytrej blbec, jak tomu říkáme s Kačenkou. To všechno co jsem dělala ... Uááá, nejradši bych si za to nafackovala. Fakt jo :( ... Nebo vrátila čas před to všechno, nechala to zajít maximálně k tomu, že bych mu napsala na ajsko, ale pak už NIC!! Ani škrt!! ...
Achjo, no vidíte to?? Vždycky neuvažuju, něco udělám a pak bych se za to nejradši zaškrtila. A asi moje největší chyba je, že si pak přeju aby mi odpustili. ON i ONA ... Nevím co bych za odpustění dala. Asi všechno co je v mých možnostech. Takovej ten kámen co v sobě mám. Kámen z toho, co jako mám dělat. Čím to všechno omluvit ... Není pro to omluva ... Prostě to neexistuje :( a mě to strašně mrzí, víte?? Že jsem to všechno zkazila ... Od základů :(
Ale tak co už s tím, že jo ... Stejně ho teď už nebudu vídat, nebudu se muset propadat studem 100 metrů pod zem a tak často nad tím přemýšlet. Nad tím všim co byla a co nebyla chyba. Jak říká ONA, možná si trošku pobrečím, ale to se dá pochopit ... Teda myslím :D ... A jak se říká, všechno zlé je pro něco dobré. Doufám, že moje přemýšlení jak bych chtěla všechno vrátit se značně omezí a já budu moct aspoň někdy smysluplně uvažovat =) ...
Vashe oddaná ?! xD
Snaž se tolik nevrtat v minulosti. Moc dobře víš, že to nevrátíš, že nikdo nemá tu schopnost a pak už je zbytečnost, ztrácet tím čas;-) Jako je to tvá věc, ale zbytečně se moc zatěžuješ. Život máš před sebou, tak co:-) Ještě bude spousta kluků (tu větu jsem dřív nesnášela:-P), tak mysli na ně dopředu:-) Papa.