30. dubna 2009 v 20:38 | Mrs. JouJou
|
"Hypís to dneska sluší, měla
by jako kurva chodit oblečená
častěji! No nic, du si dát bonbón.
Jé ten je od ní, určitě mi ho otrávila,
abych se jí nesrala do Toma!"
Achjo, ty dnešní blbý hlášky byli fakt moc fajn :D. Ale přesto mi teď není fajn ... Je mi tak nějak všelijak :(
Rozesmátě, protože dneska byli super diskuze.
Obdarovaně, protože mám nový oblečení.
Zklamaně, protože ONI už ho neuvidí.
Ubrečeně, protože se loučím s těmi, co byli rok a půl mou nedílnou součástí.
Sentimentálně, protože jsem dnešní volné chvíle vyplňovala vzpomínkami.
Naštvaně, protože jsem se nedokopala k tomu, dát MU už konečně to cédéčko.
Vylekaně, protože nevím, co bude dál.
Teskno, protože už teď vím, že JE moc často neuvidím.
Prázdno, protože i školní chodby budou prázdné.
Až mě zaskakuje, jak moc mi je z toho zle. vždyť s víc než polovinou z nich jsem neprohodila ani slovo, víc než polovina se na mě dívala škaredým pohledem. Víc než polovina, si o mě myslela tolik špatnýho. Ale já se toho nechci vzdát!!
Dnešní večer jsem strávila pláčem s "Vaškovskou" krabicí před sebou. Už tři měsíce se ji chystám spálit, ale jaksi se k tomu nemám. Asi se na to vykašlu a nechám ji válet se na zemi vedle mého psacího stolu. Ale určitě přepíšu nápis "Wenca", protože už mi to přece jenom přijde mírně trapné. To víte, rostu. ;)
A přece jenom je v té, pro někoho bezvýznamné, krabici uchována obrovská část mých posledních dvou let. Fotky, rozvrhy, citáty k nám dvoum pasující, dopisy, stejně nikdy neposlané, omluvy, stejně nikdy nevyřčené, vytištěné společné diskuze, básničky věnované jen a jen JEMU a hlavně tam jsou moje nesplněná TAJNÁ přání, které jsem dovnitř šeptala, když mi bylo vážně smutno.
Víte co bych chtěla? Chtěla bych se jednou do té krabice podívat s ním a nebrečet. Smát se své naivitě, nezdolnosti a úchylce v tom, uchovávat se všechno, co s NÍM má aspoň trošku něco společnýho.
Už vím, že ji nevyhodím. Zůstane u mě rok, dva, tři, pět, deset. Dlouho! Nedám ji z ruky i kdyby mi za ni dali milión!! Protože vzpomínky, ať špatný nebo ty pěkný, jsou to nejkrásnější, co v životě máte. A to mi věřte! Všichni říkají, abych žila přítomností. Ale co by byla přítomnost, kdyby nebyla minulost? Vždyť v časovém úseku "minulost" jsem si budovala všechny vztahy, hodnoty a majetek, tak přeci nejde nežít tím, co se dělo v minulosti. Bydlíte v obydlí, které jste si stvořili v minulosti. Chodíte ven s přáteli, se kterými jste se seznámili v minulosti. Vzpomínáte na to, co jste zažili v minulosti. A proto bych: "Žij přítomností!" spravila na: "žij přítomností, ale nazpomínej na to, že všechno kolem tebe je minulost!"
Vashe oddaná ?! xD
dneska mam pocit ze ses rozumna holka nelly, rozumim ti, nezahazuj minulost, budes si ji rada pripominat;) taky mam doma takovou krabici a denicky a buhvico...