close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Červen 2009

29. 6. 2009 • Ta, co vždy vše pokazí k vašim službám!!

29. června 2009 v 10:31 | Mrs. JouJou |  ↓↓Deníček↓↓

Zdravím. Vím, dlouho jsem se neozvala, mám se za co stydět, ale až do pátku sem byla u prarodičů a potom se vrátila moje famílie, a já neměla čas se tady rozepisovat na milióny řádků. Naši s bráchou se vrátili v pátek něco kolem šesté a samozřejmě sebou měli dvakrát tolik kufrů, než měli když jeli tam :DD ... Dovezli mi asi pět triček, CONVERSKY (áách, vážně pravý, žádný číny!!! :)) a iPoood!!! :) Nano, šestnáctku.
Ale co je mi tohle platný :( ... Nejradši bych odevzdala všechny dárky zpátky, jen abych za to dostala svou Denisku. Ano, čtete dobře. Včera sme se zase pohádaly :(( ... Myslím, že tohle byla ta nejhorší z našich hádek. Poprvé jsem zalitovala, že mě tak dobře zná. Našla snad všechny slabý místa kam se strefovala snad všemi svými zbraněmi. Zasloužím si to?? Možná ... Nevím proč, ale asi ano, jen tak by to asi nedělala. Štve mě to. Doopravdy mě to štve. A nejvíc mi vadí ta myšlenka, která neche ven. Ta, že vůbec nevím, jestli to vůbec má cenu. Vždycky je to tak, že dva, tři týdny jsou naprosto k nezaplacení a pak přijde jako hrom z čistýho nebe hádka, která skončí větou "Dáme si na týden pauzu". Ano, i teď to tak skončilo. A já? Já přišla o dalšího člověka. Musím vám říct, že je doopravdy depresivní, když se podíváte do kalendáře na tento týden a z něho se na vás usmívá jen jedinej sraz. Když neberu v ohledu jízdárnu, na kterou se příšerně těším, protože si tam vždycky vyčístím hlavu od všeho pouličního hnusu. Chtěla bych to všechno nějak spravit. Nějak, aby to všechno vycházelo mezi náma třema, Denny se nedomnívala, že jim dvěma chci zničit vztah (protože to tak není!!) a všichni si jakž takž rozumněli. Štve mě, že to nejde. Ale nechci to vzdávat, vzdávají se jen ti, co se bojí něco dělat. (Dobře, já se bojím něco dělat, ale stejně to nechci vzdávat :D) Nějak (dobře!!!!) to přece musí dopadnout. Chtěla bych ji teď obejmout. Sevřít její ruku v mé, jít s ní po městě a každýmu suveréně ukazovat, že i přes to všechno co se stalo, ji pořád držím. Nejen za ruku, ale v srdci. A od tam mi NIKDY neuletí. Včera, kdy se to všechno stalo, sem asi pět minut uvažovala nad tím, jestli si nemám jít chytit první autobus do města a jet za ní. Neslyšně se proplížit kolem rodičů a jet za ní, ale nakonec sem to zavrhla. Asi jsem měla strach z toho, co by mi řekla. Strach z toho, že jakmile bych zazvonila a ona otevřela, zabouchla by mi dveře před nosem a tím by mi hlavu přirazila do bahna, protože tou hádkou mě dostala na kolena. A víte co teď dokážu?? Jen litovat toho, že jsem to včera vážně neudělala, poslouchat Welcome to paradise od Green day, protože mi ji ta písnička strašně připomíná a přemýšlet nad tím, jestl ito někdy vůbec nějak dopadne.

Vashe oddaná ?! xD

23. 6. 2009 • Naštvaná, osvícená a šokovaná ...

23. června 2009 v 15:13 | Mrs. JouJou |  ↓↓Deníček↓↓

Včera sem spala u berušky!!! :-* Spala?? Možná to není ten správnej výraz. Přiznám se vám, do postele sme si nelehly ani na 5 minut :D ... Ptáte se co sme dělaly?? Nakoupily jídlo, potkaly bráchovýho kamaráda, kterej Denisku solidně vyzpovídal, donutil nás počkat před Adiddasem asi čtvrt hodiny v dešti, než si vyzkouší botičky, dal nám ICQ a pak odešel, uložily Denisčinýho brášku, sežraly pizzu, vydaly se v 21:00 na Špilas, potom kolem 22:00 sme si sedly na lavičku kousek od jejího baráku a říkaly si to co by sme si říkat neměly, takže fakt mlčím :DD ... Potom sme došli dom, podívaly se na horor, kolem třetí sme si daly fotky na facebook, třikrát za večer si vyžehlily vlasy, koupily si nudle, snědly nudle, podívaly se na kousek dalšího hororu, v šest ráno sme šly s Beckyyy, o půl sedmé doprovodit Dennyinýho brášku do školky a pak šla beruuška se mnou do školy. :)
Pak na mě čekala, než odevzdám učebnice a pak se to všechno nějak zvrtlo :( ... Zazvonilo na přestavku a já šla k Denisce a samozřejmě, kdo tam neseděl? Můj bejvalej se kterým teď chodí ona. ... O to by ale ani tolik nešlo, jako spíš o to, že věděl, že mi doopravdy nedělá dobře pohled na líbající se pár, skladající se z mýho bejvalýho a mé nejlepší kámošky. Nevím, jestli ten pocit znáte, ale je to zvláštní, když vedle nich sedíte, je to samé šepty, šepty, pusu bla,bla,bla ... Jsem možná slabá, ale vážně na to nemám ... Zvedla sem se a odešla sem ... Promiňte, ale na tohle se mi doopravdy koukat nechtělo. Pak sem dostala smsku od berušky, že se mi děsně omlouvá a tak, ale já se na ni nezlobila, na ni ne, ale samozřejmě on mi nenapsal ani slovo ... Nečekala sem to, ale i tak. A víte co řekl na to, když mu Denny vysvětlovala, že je prostě nerada vidím takhle pohromadě?? "No...Tak si bude muset zvykat" ... Omyl, chlapečku, OMYL!!! Já nemusím nic!!! A rozhodně si nehodlám zvykat na tohle!!! Posral to ... Už předtím sem tak různě občas slyšela ne moc hezký věci co o mě říkal, ale říkám si co, třeba to tak nebylo, ale blbost.
Někdy tak nad tím přemýšlím ... Přijde mi z nás tří jako největší sviňa a přitom je na tom nejlelíp. Užil si s jednou, pak ji proložil druhou, aby měl nějakou příjemnou změnu a pak se zase vrátil k té první. Dělá se mi z toho trošku zle, asi skončím, tak se mějte :)

Vashe oddaná ?! xD

18. 6. 2009 • Přesvědčena o nepravdivosti jejího mínění ...

18. června 2009 v 21:06 | Mrs. JouJou |  ↓↓Deníček↓↓

Ano, už mi došlo, že moje nedávné přesvědčení doopravdy není pravdivé. Chvíli se mi převalovalo v hlavě, když se nudilo, přešlo z pravé půlky hlavy do levé a takhle pořád chodilo, ale teď už se snažím proti němu bojovat!! Bylo to chvilkové přesvědčení, že se k sobě s Kačkou nehodíme. Že jsme jako den a noc. Že jsme jako káva a mléko. Že jsme jako láska a nenávist. Ale všechno tohle má přece spolu něco společnýho. A rozdílnost k přátelství patří. Ano, jsme jiné.
Ona každou chvíli poslouchá něco jinýho, já mám svůj vlastní styl.
Ona miluje anime a mangu, já pomalu ani nevím co to je.
Ona má po ránu celkem nevrlou náladu, moje ráno je nejšťastnější část dne.
Ona o svých vysněných skoro nemluví, já bych o nich mohla mluvit od rána do večera.
Ona dokáže skrýt svoje pocity za neprůhlednou zeď, já jen za tu průhlednou, přes kterou by viděl i slepej.
Ona je mezi všemi oblíbená, já nemám pomalu ani pět opravdových přátel.
Ano, jsme naprosto rozdílné. Přesto máme tu drzost nazývat se sestrami. Přesto máme tu drzost přesvědčovat všechny kolem o tom, že i tak si rozumíme. Přesto máme tu drzost zažívat spolu skvělé zážitky a trapčit po celém městě ...
V poslední době je to mezi náma takový divný, nevím proč. Já na ni naštvaná nejsem. Ona myslím taky nemá proč být, nic jsem ji neudělala. Přesto jsme pohádaný (??). Člověk by si řekl, že takový přátelství nemá cenu. Ale má. Je hrozně milý sledovat ty náznaky toho, jak se chce každá usmířit, ale ani jedna to nechce říct přímo, aby se neshodila. Moje dnešní "velmi nenápadné" dotazy, co vlastně říkal ten a ten, i když jsem moc dobře slyšela. A její nabízení pendreku. Je to hrozně milý :) ... Nevím jak dlouho potrvá to, než se dáme stoprocentně do kupy, ale je sranda pozorovat naše milimetrové krůčky :D ... Miluji ji!!! Miluji naše "velmi nenápadné" usmiřování!!! Miluji naše trhlé nápady!!! Miluji její objetí!!! Miluji její úsměv!!! Miluji její přítomnost vedle v lavici!!! Miluji naše přátelství!!!

Vashe oddaná ?! xD

17. 6. 2009 • Konečně spokojena se svými školními výsledky!!!

17. června 2009 v 21:33 | Mrs. JouJou |  ↓↓Deníček↓↓
School love

Ano, jsem s nimi teď už doopravdy spokojená. Pamatujete si ještě na nedávné články, ve kterých jsem tvrdila, že škola je smrt?? Teď už ne!! Věřím si ... Ano po posledním týdnu (?) si věřím.
Bylo pondělí a ozvalo se: "Dva, výsledná dva" To byla matematika. Samozřejmě jsem byla nadšená. Ve třídě, kde byly 3 jedničky a asi jenom 5 dvojek, jsem já byla mezi těmi, kteří dopadli celkem dobře. Ano, měla jsem dvojku, která mi příšerně polepšila na vysvědčení a dotáhla mi to na výslednou dvojku.
Bylo úterý a ozvalo se: "Ty jsi dostala z té písemky jedničku. Dobře, dám ti jedničku na vysvědčení, ale napíšu si tady vykřičník." Tohle byla biologie. Je mi fuk jesi tam má puntík, hvězdičku, čtvereček nebo vykřičník. Hlavně že mám tenhle rok jedničku, tercii už nějak neřeším.
Byla středa a ozvalo se: "Dobře noo, tak ty tady máš dvojku, jedna mínus a jedničku ... Tak jo, já ti za to zkoušení připíšu jedničku." Jo, tohle byla anglina. Vyzkoušením na denní rutiny, pocity, přídavný jména a povolání, ze kterýho už jsem polovinu znala ze základky jsem dostala za jedna a vytáhla si známku na vysvědčení.
Jsem z toho fakt nadšená. Teď už můžu našim dokázat, že nejsem tak nezodpovědná za jakou mě považují. Že se dokážu naučit když chcu. A že si doopravdy chcu ty známky vylepšit, protože nechci skončit na ulici kopáním kanálů, ale chci být psycholožka. Chci dokázat to, že moje výsledky v poslední době neklesly kvůli tomu hnědovlasému se zelenýma očima a krásným psím úsměvem ... Kvůli tomu, který o mě všem povykládal ... Kvůli tomu, který nedokáže držet jazyk za zuby ... Kvůli tomu, který je i tak pro mě jeden z těch důležitých ... Kvůli tomu, se kterým sem ve své hlavě strávila tak obří kus svého života ... Kvůli tomu, u kterého vůbec nevím na jaké pozici u něj stojím ... Kvůli tomu, komu by chtěla nejvíc ze všeho vymazat paměť!!!!
Vashe oddaná ?! xD

15. 6. 2009 • Už je to dávno ... Byla to středa...

15. června 2009 v 22:03 | Mrs. JouJou |  ↓↓Deníček↓↓

Ahoj, Omlouvám se, že sem se teď vážně hodně dlouho neozvala, ale měla sem narváno. Teď sem byla pět dnů u Kačenky a vážně sem neměla čas psát článek na blog. Ale teď su zas doma a nemůžu se dočkat až odentruju tenhle článek :)
Tak, už je po středě, je po koncertě. Jak sem říkala, všechno musí jednou skončit.Ale bylo to krásný.

"Já sem ti chtěla říct něco jako Neli, Vašek,
ale bylo mi to blbý, víš já se bála, aby ses neotočila
a neřekla něco jako co je, vole?" :D

Ano, Jedna z vět, které mi zůstaly v paměti. Poklepal mi na rameno a řekl mi ahoj. Všichni si ho samozřejmě všimli, jen já jediná něco velmi zapáleně vykládala a taktak, že sem si všimla, že mi někdo lehounce poklepal na rameno. Na jeho "ahoj" asi nikdy nezapomenu. Nevím proč, ale vrylo se mi do paměti vážně hodně hluboko. Něco jako když se vám pod kůži vryje vzpomínka na pád letadla, který jste přežili.
Koncert byl taky úžasnej!! Písničky mě opravdu nadchly, co teprv Margarita, kterou sem s Kačéz uměla nazpaměť :) Textově sem se zamilovala do písničky EMO, ne snad proto, že bych byla nějaká obrovská vyznavačka EMO stylu, ale nadchla mě ... vlastně ani nevím ... procítěností?? Nemyslím, procítěnost toho, jak to zpívala zpěvačka, i když to taky nebylo zlý. Myslím slova. Připomínalo mi to mě?? Ano, připomínalo. Možná, že v tom to je. I když slova téhle písničky by mi byla bližší v těch dávnějších časech. Však vy víte co myslím! Ale okouzlily mě.
Jeho úsměvy mě také málem skolily. Ano, zastávám názor, že on má jeden z nejhezčích úsměvů a ten nezměním i kdybych ho začala nenávidět!!! I kdyby se stalo cokoliv!!!

"Achjo, ty jsi fotila toho blonďáka a Vašek
si myslel, že fotíš jeho, tak se na tebe
pořád tak hezky usmíval."

Holt moje mínus, že áno ...
v pátek sem byla s Kačéz na té čoko masáži. Dostalo mě to, takhle sem nebyla uvolněná hodně dlouho. Poté jsme každá dostala 350,- slevu na další masáž. Myslím, že ji brzo využiju :) ...

Pořád víc a víc doufám, že se s Vaškem potkám až budu starší ... To asi není dobře ... A nebo je?? Vážně nevím :(

Vashe oddaná ?! xD

8. 6. 2009 • Ve škole pusto, v hlavě polopusto, v kalendáři narváno...

8. června 2009 v 20:19 | Mrs. JouJou |  ↓↓Deníček↓↓

Ahoj, dneska byl velmi záživný den. Ve škole nás k ránu bylo dvanáct, asi kolem desáté přišlo pár lidi, tak se počet žáků 2.AV vyšplhal na osmnáct. Ptáte se proč to? Protože máme příšerně línou třídu ... Nepřišli kvůli školnímu výletu, ze kterého se vrátili o půl desáté a byli "strašně unavení" ... Ti, kteří mi dnes a denně vykládají jak chodí spát v jednu hodinu ráno, najednou byli unavení?? Možná nemám co kecat, na výletě jsem nebyla, nevím jak moc byl tamější program únavný, ale stejně se mi tohle zdá trošku přitažené za vlasy. Proč těch pár holek přišlo? Je to tím, že mají větší výdrž? Ne, to vážně není! Je to jen tím, že nejsou tak líní! ...
Oukej, teď sem vám tady vyjádřila svůj nesouhlas :D Jsem prostě taková xD ...
Vaškův koncert se blíží mílovými kroky a mě je z toho smutno. :( Nedávno jsem se ještě těšila příšerně moc, teď se sice také těším, ale dochází mi, že si užiju tu hodinku co budou stát na pódiu, pak projdu bránku na které je varování před úžasně milým irským vlkodavem a pak to bude všechno za mnou. Už se nebudu moct těšit. Teďka si říkám jak se těším a je mi fajn, pak už nebude na co se těšit a to už tak fajn nebude :( ... Někdy bych chtěla, abych se dokázala pořád na něco těšit. Těšit se na písemku z matiky, těšit se na zametání obrovského baráku... Prostě mít vždy po ruce něco, co mě dostane do skvělé nálady. Ať už to samo o sobě, nebo věta: "Těším se na ...". I tohle občas stačí.
Těším se na Toma. Ano, těším. Ale to také bude teď ve středu. Stejně jako koncert. A zmizí to lusknutím prstů. Prostě se to rozplyne ve vzduchu plného smogu. A zbudou vzpomínky?? Samozřejmě. Fotky?? Nějaké asi taky. Ale to je vše.
Písemek taky píšem milióny, teď ve středu pololetku z matiky a já ji musím dát na jedničku. Pokud to nezvládnu, už se na mě těší hezká, kulaťoučka troječka, která s radostí skočí do takového toho papíru na kterém je počítačovým písmem napsáno VYSVĚDČENÍ. A o to opravdu nestojím. Takže šrotit, šrotit, šrotit???? Co mi jiného zbývá ...

Vashe oddaná ?! xD

2. 6. 2009 • Vzpomínky tady, vzpomínky támhle ...

2. června 2009 v 20:57 | Mrs. JouJou |  ↓↓Deníček↓↓

"Kolik, že ti je?"
"Osmnáct"
"Jo? Chováš se jak dyby ti bylo pět! Víš vůbec co je to láska?"
"Ne"

Prázdniny??

"Dobrý den, tady pizzerie Primavera máme tady těch patnáct
pizz,přijedete si pro ně, nebo vám je máme dovézt?"
"Já sem si nic neobjednal!"
"My tady ale máme vaše jméno a telefonní číslo!"

Milióny provolaného kreditu??

"Mimochodem, já sem Denny!"
"Jo, já sem Vašek."
"To tak nějak vím.."
Smích??

"Už mi nepiš.."
Slzy??

Jsem zvláštní ... Nechápu se ... Jednu dobu se přesvědčuju o tom, že to už nikdy nechci zpátky ... Podruhé mi vyhrknou slzy kvůli tomu, že už to tu není. Poté zase pro jistotu nevím vůbec co chci. Takovýchhle rozhovorů mám v hlavě rozesetých milióny ... Všechno rozděleno tlustou čarou na dvě půlky. V jedné části to dobrý, v druhé to špatný ... Všechno ale spojeno jen jedněma dveřma. Když otevřu jednu část, otevře se i ta druhá. A pak ani já sama nevím jestli mám mít dobrou nebo špatnou náladu, vetšinou to vyhrává ta dobrá, ale pokud mě přepadne ta špatná, je to špatný.
Dneska se to na mě všechno vyrojilo, když sem byla s Deniskou. Zvítězila ta dobrá nálada. A na všechno sem si s ní zavzpomínala. Na to, když jsme u něho byli spolu poprvé, když mu na soustředku volala, aby ho sjela za to, jak se ke mě chová, na to, jak vykulil oko, když stála ona přede dvěřmi :D a vůbec na všechno. Ve vzpomínání nás podpořilo to, že jsme potkali "Indiána", kterého jsme potkali na začátku prázdnin minulýho roku a kterej na nás asi 5 minut koukal, po té, co Deniska kříkla: "Indián" :D ... Ale jinak byl dnešní den vážně fajn, "plešatý skaut", kterého jsme potkaly u nás ve škole a jak ho nazvala mojá, mě doopravdy rozesmál a položilo mě i plno dalších věcí xD

Vashe oddaná ?! xD