
Ano, jsem s nimi teď už doopravdy spokojená. Pamatujete si ještě na nedávné články, ve kterých jsem tvrdila, že škola je smrt?? Teď už ne!! Věřím si ... Ano po posledním týdnu (?) si věřím.
Bylo pondělí a ozvalo se: "Dva, výsledná dva" To byla matematika. Samozřejmě jsem byla nadšená. Ve třídě, kde byly 3 jedničky a asi jenom 5 dvojek, jsem já byla mezi těmi, kteří dopadli celkem dobře. Ano, měla jsem dvojku, která mi příšerně polepšila na vysvědčení a dotáhla mi to na výslednou dvojku.
Bylo úterý a ozvalo se: "Ty jsi dostala z té písemky jedničku. Dobře, dám ti jedničku na vysvědčení, ale napíšu si tady vykřičník." Tohle byla biologie. Je mi fuk jesi tam má puntík, hvězdičku, čtvereček nebo vykřičník. Hlavně že mám tenhle rok jedničku, tercii už nějak neřeším.
Byla středa a ozvalo se: "Dobře noo, tak ty tady máš dvojku, jedna mínus a jedničku ... Tak jo, já ti za to zkoušení připíšu jedničku." Jo, tohle byla anglina. Vyzkoušením na denní rutiny, pocity, přídavný jména a povolání, ze kterýho už jsem polovinu znala ze základky jsem dostala za jedna a vytáhla si známku na vysvědčení.
Jsem z toho fakt nadšená. Teď už můžu našim dokázat, že nejsem tak nezodpovědná za jakou mě považují. Že se dokážu naučit když chcu. A že si doopravdy chcu ty známky vylepšit, protože nechci skončit na ulici kopáním kanálů, ale chci být psycholožka. Chci dokázat to, že moje výsledky v poslední době neklesly kvůli tomu hnědovlasému se zelenýma očima a krásným psím úsměvem ... Kvůli tomu, který o mě všem povykládal ... Kvůli tomu, který nedokáže držet jazyk za zuby ... Kvůli tomu, který je i tak pro mě jeden z těch důležitých ... Kvůli tomu, se kterým sem ve své hlavě strávila tak obří kus svého života ... Kvůli tomu, u kterého vůbec nevím na jaké pozici u něj stojím ... Kvůli tomu, komu by chtěla nejvíc ze všeho vymazat paměť!!!!
Vashe oddaná ?! xD