Červenec 2009

Mých 5 v deseti bodech..

7. července 2009 v 22:01 | Mrs. JouJou |  ↓↓Nevešlo se↓↓

Deniska
  • Jen s ní jsme všechno překonaly.
  • Jen s ní si můžu povídat o čemkoliv.
  • Jen ona mi dokáže setřít slzy pouhým úsměvem.
  • Jen s ní si jsme tak podobné.
  • Jen s ní vidím sochy plakat.
  • Jen ona bere jako samozřejmost, že se držíme za ruce.
  • Jen ona chápe můj roční úlet s OKEM.
  • Jen s ní se vždycky tak přežeru.
  • Jen s ní dokážu být celou noc vzhůru a usínat až večer v autobuse.
  • Jen ji tolik miluji.

Tomášek
  • Jen on mi za ten rok co se známe přirostl tak moc k srdci.
  • Jen s ním sem si měla hned napoprvé co říct.
  • Jen s ním mě baví si povídat o tom, co mě vůbec nezajímá.
  • Jen jeho filozofické teorie uznávám.
  • Jen jeho úsměv mě dokáže rozesmát.
  • Jen on dokáže hrát šest hodin vkuse WoWko.
  • Jen on je o šest let starší a přitom jen o deset centimetrů větší.
  • Jen od něho se dozvím tolik nových věcí.
  • Jen s ním utíká ten čas tak neskutečně rychle.
  • Jen jeho si tak hrozně vážím a už bych ho nedala.

Kačenka
  • Jen ona si ke mě v primě tak nejistě sedala.
  • Jen ona to se mnou celý ty dva roky vydržela.
  • Jen s ní blbnu vždycky když je u nás na balkóně.
  • Jen s ní běhám po městě s cedulakama "Baf" a "Lek".
  • Jen s její mamkou si tykám.
  • Jen u nich to znám už nazpaměť.
  • Jen ona je tak hrozně roztomilá.
  • Jen s ní je taková zábava jíst žaludky.
  • Jen s ní mě tak baví hrát Bomb It a Crazy cows.
  • Jen jí se už nikdy nevzdám.

Maruška
  • Jen s ní se znám už sedm let.
  • Jen s ní jsem se začal kamarádit, když jsem jí dala práskací provázek.
  • Jen s ní jsme vždycky žrali na soustředění v noci chipsy.
  • Jen ona chápe naše pojmenování vodotrysků ve Vaňkovce.
  • Jen ona umí tak dokonale ironii.
  • Jen ona na mě ví úplně vše, protože se známe tak dlouho.
  • Jen s ní mám uplně stejný tričko.
  • Jen s ní mám společný názory.
  • Jen ona je tak krásná.
  • Jen ji bych nikdy za nikoho nevyměnila.

Magduška
  • Jen ona mi ze začátku přišla zvláštní a teď už bych neměnila.
  • Jen ona mě dokáže o něčem přesvědčit, i když tomu napřed nevěřím.
  • Jen ona má nezdolnou snahu vytáhnout mě z depresí.
  • Jen ona je tak krásná a přitom si to nemyslí.
  • Jen s ní se dokážu smát tak až mě to povalí.
  • Jen u ní mě fascinuje to, že na ní vlastně skoro nic nevím.
  • Jen ona mě dokáže donekonečna poslouchat.
  • Jen ona vymýšlí všem kolem přezdívky.
  • Jen ona ví, kdo je Peace man.
  • Jen ji už nikdy nepustím.

Řetězák 3.6

6. července 2009 v 20:21 | Mrs. JouJou |  ↓↓Řetězy↓↓
Když mě někdo naštve, tak chvíli čekám na omluvu, ale pak mi dojde jak je pro mě důležitej a přilezu sama :D
Když jsem šťastná, tak si užívám, miluji a směju se :)
Když jsem smutná, tak si pustím nějakou smutnou písničku, lehnu si na postel a zamyslím se ...
Když jsem uražená,tak toho dotyčného ignoruju a když to nejde, omezím se jen na nutné věty.
Když je toho na mě moc, tak mi z bezmoci ukápne nějaká ta slzička, ale těším se, až to všechno bude za mnou.
Když se mi stýská po starých časech, tak vytáhnu to, co mi je připomíná a podle rozměru stesku si i zabrečím.
Když se nudím, tak poslouchám hudbu, čtu, jsem na komplu nebo du ven.
Když jsem zamyšlená, tak si koušu nechty...
Když něco slíbím, tak do toho nezahrnuju slib, že to dodržím :D
Když se v noci podívám na hvězdný nebe, tak se mi vybaví citát: "Přátelé jsou jako hvězdy, i když je nevidíš, víš, že existují."
Když nemůžu usnout, tak přemýšlím nad událostmi dne, nebo se zaposlouchávám do slov písniček, které poslouchám na dobrou noc.
Kdo by s tím měl pokračovat? Kdo chce :)

5. 7. 2009 • Už se to všechno blíží :(

5. července 2009 v 21:36 | Mrs. JouJou |  ↓↓Deníček↓↓

Zdravím,
právě jsem zalitovala, že jsem naprosto promrhala dnešní den. Stejně tak jsem ho mohla celej prospat :( ... Ráno jsem vstala asi v deset, posbírala houby, které nám pořád rostou na zahradě, ale pokud nechcete velice riskovat, smaženici bych z nich nedělala. Poté jsem vyměnila podestýlku svému milovanému morčeti. A vzápětí se zavřela do pokojíku s Pre-campem do toho Holandska a balila, balila a balila. Samozřejmě jsem zjitila, že hromadu věcí potřebuju vyprat a když sem to oznámila své "mamince", prohlásila, že bílý prala včera a šedý předvčerejškem a že mi to prostě nevypere. Takže myslím, že zítřek strávím nad umyvadlem a stane se ze mě profík v ručním praní. Ale zároveň mi spadl kámen ze srdce, protože když jsem si jen tak pro zábavu překládala celý Pre-camp zjistila jsem, že po čtrnácti dnech se tam bude prát, takže nemusím tahat věci na celý tři týdny.
Myslím, že Karlovarské oplatky, které táhnu do rodin a vedoucím campu, cestu nepřežijí, protože když se dívám na maličký kufr a obrovskou hromadu věcí, radši jsem utekla ze svého pokojíčku, aby mě nestresovalo pomyšlení na to, že to všechno budu muset do toho kufýrku narvat.
Samozřejmě jsem si inteligentně poskládala celou hromadu na svou postel, takže jsem se rozhodla, že si dnes do pokojíku natáhnu molitanovou madračku a vyspím se na ni ve spacáku, protože vážně nemám na to, si dneska balit všechno z postele do kufru.
Čím víc se mi ale těch věcí na posteli hromadí, tím větší mám strach a nervy. Budu se muset rozloučit s venkovním procházením s těmi nejdůležitějšími. Budu se muset rozloučit s radostí naplňujícím tlacháním s Májuškou. Budu se muset rozloučit s probíráním všeho s Deniskou. Budu se muset rozloučit s filozofickým povídáním s Tomáškem. Budou mi je připomínat jen fotky, které si sebou v každém případě beru!!! ... Kdybych si mohla vybrat, do toho maličkýho kufírku jsem schopná narvat jen a jen fotky svých blízkých.
Mám z toho opravdu strach. Nevím, jestli se svou velmi kulhající angličtinou domluvím a česky samozřejmě mluvit nemůžu. Spustit na kanaďana česky by bylo sice velmi poutající, ale poněkud trapné :D ...
Ve čtvrtek jedu do Prahy, kde přespím s našima u tety a ráno v šest už budu sedat do letadla a popoletím ten kousíček, kterej jsme mermomocí museli letět, aby "děti měli zážitek". Musím uznat, že já bych možná radši jela nějakým minibusem nebo něčím podobným, protože přece jenom bych měla možnost trošku se oklepat od strachu a oklepnout se se spoludelegáty. Samozřejmě, známe se, ale vždycky chvíli trvá než se po delší době lidé znovu rozpovídají.
Nevím no, mám nervy. Velké nervy. A jsem zvědavá. Velmi zvědavá.

Vashe oddaná ?! xD

3. 7. 2009 • Dva dny s ním..

3. července 2009 v 22:30 | Mrs. JouJou |  ↓↓Deníček↓↓

"Ale tak když seš nevidtelná je to
těžký s hledáním přítele nebo přítelkyně."
"Ale tak třeba maj neviditelní lidi
nějaký fórum na internetu."
"No jasně, neviditelný fórum." :D

Ano, mluvili sme také o úplných blbostech. Jak říkal Tom: "Sice mluvíme o úplnejch pičovinách, ale i to se občas musí." ... Bylo to skvělý. Samozřejmě musel včera přijít později, ale to se musí. Na první schůzku vždycky přijde někdo pozdě :) ...

"Už vím, proč si nedávat sraz
na České pod hodinama."
"Proč?"
"Protože člověk vždycky vidí o
kolik přišel pozdě."

Prošli jsme Špilberk, náměstí, Vaňkovku, Denisovy sady a pak sem musela do angličtiny :(. Ale už vím, proč si s ním tak rozumím. Protože se dokáže smát naprostým kravinám. Protože mě dokáže rozesmát i úplnou kravinou. Protože jen v jeho podání mě baví povídat si o věcech, které mě nikdy nezajímaly. Protože miluji jeho filozofické teorie. Protože jen on dokáže hrát šest hodin v kuse WoWko :D. Protože se s ním cítím v bezpečí. Protože jen s ním si vydržím povídat hodiny o ničem. A hlavně protože ho nemiluji. Ne tím způsobem, že bych ho chtěla. A to je důležité!! :)
Šokoval mě pravdou o lidech o kterých jsem si myslela něco naprosto jiného. Ale asi mi otevřel oči. Asi mu jsem vděčná.
"No určitě ne s Nikolou"
"Haha"
"Takže s tou?" :D
Poser?? Víc než to ... Ale baví mě to. Baví mě poslouchat takový věci, který by mě nenapadli fakt nikdy. Měla sem strach z chvílí ticha?? Moc jich není ... A pokud nějaká, je mi hezky. Znáte ten pocit, když máte vedle sebe někoho a bohatě vám stačí to, že tam je, ale vůbec nemusíte mluvit? Ano, tak tak si připadám jen s málo lidmi, ale on je mezi němi.
"Můžu se tě na něco zeptat?"
"Tak jasně"
"Co to do tebe s tím
Václavem vjelo?"
"Hele, ty jo, tak to fakt nevim."
"Nejvtipnější bylo, když ti jeho
rodiče volali do té Prahy."
Nejlepší? Kurva, tak tak to bylo :D ... Ano, další poznatek :D ... Nemůžu se dočkat dalšího dne, kdy se uvidíme, věříte? :)

Vashe oddaná ?! xD

Novej design :)

1. července 2009 v 21:53 | Mrs. JouJou |  ↓↓Nevešlo se↓↓
Jak jste si určitě všimli, nastala tu zas po dloouhé době změna. Místo zeleno-tyrkysovo-černého kabátku dostal blog kábátek červeno-světlešedo-černý:). Musím přiznat, že o změně jsem ani trošku neuvažovala, ale jakmile jsem dnes kolem sedmé hodiny navštívila svůj blog zjistila jsem, že se mi znenadání ztratily tyrkysové okraje stránky a za žádnou cenu jsem nemohla najít jiné ladící, takže jsem to uzavřela tím, že naprosto změním design. Myslím, že ten co jsem měla předtím byl lepší, ale co se dá dělat...
Přiznávám, že světle šedé zvýrazňování vět nenapadlo mě, ale mou Magdušku. Já mám minimální cit pro barvy a proto jsem vyzkoušela asi pět barev a ani jedna se k tomu nehodila, pak přijde Magda, jedním okem skoukne stránku a prohlásí, že by se k tomu hodila šedá, která by mě snad nikdy v životě nenapadla :D Vzdávám ti hold, beruš. :D
Musím tu také meziřečí pohodit, že zítra du ven s Tomem :) ... Bylo to jedno z velmi mála plánování, které mi zabralo 4 minuty ... něco typu "Poď ven" ... "Můžu" ... "Tak dem" :D ... Ale tak su dost zvědavá jak to dopadne, první schůzka s mým bývalým (ne, že bych chtěla s Tomem něco mít ;)) dopadla obrovským fiaskem, protože ty černý kaluže ticha se nedali překročit jedním vrabčím krůčkem. Proto ta zvědavost (možná trošku strach??) ...

vashe oddaná ?! xD

1. 7. 2009 • Konec?

1. července 2009 v 12:10 | Mrs. JouJou |  ↓↓Deníček↓↓

"Pokud se nedostaneš na gympl,
že se mnou půjdeš na školní ples?"
"Tak jasně!!!"
"Miluju tě.."
Dostala jsem se. Mám za sebou dva roky na gymnáziu i když mi přijde, jako kdybych tam nastupovala teprve včera. Mám doma už čtyři vysvědčení s razítkem gymnázia a dostatečně velkou složku, aby se tam vešlo těch zbylých dvanáct, který ještě dostanu.
Nestýská se mi po základce. S lidma, se kterýma se chci vídat se vídám a tak mi to vyhovuje. Na gymplu jsem potkala lidi, který sou pro mě teď mnohem důležitější. Lidi, se kterýma si rozumím mnohem víc než s děckama na základce. Nové přátele. Nové lásky. Nové učitele. Nové prostředí.
Zjišťuju, že mezi mými přáteli, které vídám opravdu často a mohu je považovat za můj život jsou tři lidé z gymnázia a dva ze sboru. Myslíte, že pět je málo?? Ale vůbec ne! Byly časy, kdy jsem jich mohla vyjmenovat aspoň patnáct, ale byli to takový přátele na prd. Proto jsem si vybrala těchto pět lidí, kterým věřím a jsem schopná jim říct všechno. Před ostatními dá opravdu práci se otevřít, ale i když se s nimi cítím dobře zvládnu odkrýt jen svou úplně nejsvrchnější skořápku. Nevadí mi to. Naopak. Jsem na to pyšná, méně riskuju, že padnu na hubu.
S Tomem jsem nedávno mluvila o tom, že by jsme teda mohli jít někdy ven. Řekl mi, že zjistí jak to má s prací a pak se mi ozve. Neslibuju si od toho vůbec nic. 17. září už to bude rok od toho, co jsme si poprvé napsali a mě by doopravdy zajímalo jestli si budeme rozumět venku, ne jen každej zavřenej u svýho počítače. Nejsem blázen, abych tohle brala jako rande a abych pravdu řekla, nemám ráda rande. Je to potom moc stydlivý a každej moc přemýšlí nad tím, co ten druhej kdy udělá. A celý se to táhne v moc nejistým stylu.
"A co budeš tento týden dělat?"
"Nevím, asi nic moc."
"Nelly má volno, mohl bys ji někam vzít"
"Jo, to mohl.."
Rande?? Nevím, možná sme to tak oba brali a právě proto tam byly to obrovský černý díry, kdy nikdo nic neříkal. Něco na tom bude, co myslíte?

Vashe oddaná ?! xD