
Zdravím,
právě jsem zalitovala, že jsem naprosto promrhala dnešní den. Stejně tak jsem ho mohla celej prospat :( ... Ráno jsem vstala asi v deset, posbírala houby, které nám pořád rostou na zahradě, ale pokud nechcete velice riskovat, smaženici bych z nich nedělala. Poté jsem vyměnila podestýlku svému milovanému morčeti. A vzápětí se zavřela do pokojíku s Pre-campem do toho Holandska a balila, balila a balila. Samozřejmě jsem zjitila, že hromadu věcí potřebuju vyprat a když sem to oznámila své "mamince", prohlásila, že bílý prala včera a šedý předvčerejškem a že mi to prostě nevypere. Takže myslím, že zítřek strávím nad umyvadlem a stane se ze mě profík v ručním praní. Ale zároveň mi spadl kámen ze srdce, protože když jsem si jen tak pro zábavu překládala celý Pre-camp zjistila jsem, že po čtrnácti dnech se tam bude prát, takže nemusím tahat věci na celý tři týdny.
Myslím, že Karlovarské oplatky, které táhnu do rodin a vedoucím campu, cestu nepřežijí, protože když se dívám na maličký kufr a obrovskou hromadu věcí, radši jsem utekla ze svého pokojíčku, aby mě nestresovalo pomyšlení na to, že to všechno budu muset do toho kufýrku narvat.
Samozřejmě jsem si inteligentně poskládala celou hromadu na svou postel, takže jsem se rozhodla, že si dnes do pokojíku natáhnu molitanovou madračku a vyspím se na ni ve spacáku, protože vážně nemám na to, si dneska balit všechno z postele do kufru.
Čím víc se mi ale těch věcí na posteli hromadí, tím větší mám strach a nervy. Budu se muset rozloučit s venkovním procházením s těmi nejdůležitějšími. Budu se muset rozloučit s radostí naplňujícím tlacháním s Májuškou. Budu se muset rozloučit s probíráním všeho s Deniskou. Budu se muset rozloučit s filozofickým povídáním s Tomáškem. Budou mi je připomínat jen fotky, které si sebou v každém případě beru!!! ... Kdybych si mohla vybrat, do toho maličkýho kufírku jsem schopná narvat jen a jen fotky svých blízkých.
Mám z toho opravdu strach. Nevím, jestli se svou velmi kulhající angličtinou domluvím a česky samozřejmě mluvit nemůžu. Spustit na kanaďana česky by bylo sice velmi poutající, ale poněkud trapné :D ...
Ve čtvrtek jedu do Prahy, kde přespím s našima u tety a ráno v šest už budu sedat do letadla a popoletím ten kousíček, kterej jsme mermomocí museli letět, aby "děti měli zážitek". Musím uznat, že já bych možná radši jela nějakým minibusem nebo něčím podobným, protože přece jenom bych měla možnost trošku se oklepat od strachu a oklepnout se se spoludelegáty. Samozřejmě, známe se, ale vždycky chvíli trvá než se po delší době lidé znovu rozpovídají.
Nevím no, mám nervy. Velké nervy. A jsem zvědavá. Velmi zvědavá.
Vashe oddaná ?! xD
Ty jsi delegátka ?!Bomba!!! Do Holandska ? Mezi ty větrný mlýny a tulipány? Krása !! Opravdu ti budu držet pěsti pro štěstí, aby ti vše skvěle vyšlo. Balit si na tři týdny? To musí bejt horzný, jelikož nejsem schopná si sbalit vše na 3 dny...