Září 2009

30. 9. 2009 • Ty vole, co to bylo včera za den? =-O

30. září 2009 v 21:53 | Mrs. JouJou |  ↓↓Deníček↓↓

V pondělí jsem se vrátila z dějepisné výpravy. Ze Slovenska. Bylo to fajn, jezdili sme sice po samých kostelech a hradech, ale ono když se do toho zažerete a vnímáte jen to co s tím kostelem (hradem) má něco společnýho, tak to vůbec není špatný. Líbilo se mi tam. Už od rána jsem se vždycky těšívala na to, jak večer přijdu do chatky, postavím vodu a pak si udělám čaj a Bistro :D Posrala sem milión věcí. Nechci o tom mluvit. Stydím se a vykládat o tom nechci. Chci jen říct, že sem za tenhle víkend udělala asi největší chybu života. Nic, dál to rozmazávat nechci. Vážně se stydím.
"Život jako v pohádkách,
jen co se do scénáře hodí.
Škrtat a vymýšlet tvůj osud,
kdy a s kým, svůj život spojím.
A chvíli trpět pro lásku s vědomím,
že napíšu šťastnej konec.
A chvíli trpět pro lásku,
necítit bolest."
Včerejšek mi přišel jak kdyby se mi snesla na všechno černota. Ano, byla jsem venku poprvé s klukem, se kterým si rozumím, se kterým se mi to moc líbilo a se kterým sem měla o čem mluvit. Ale jakmile jsem přišla domů, všechno se zbořilo. Ale také mi všechno došlo. Dokážu žít bez přátel. Ale jen v tom případě, když žádné nepoznám. Když už znám lidi dlouho, beru je jako součást sama sebe a pak, když je upustím, nedokážu bez nich být šťastná. Mám to špatný mezi čtyřma lidma. Včera sem se rozhodla, že každýmu napíšu smsku. Ne nějaký kecy. Ale naprosto upřímnou. Nedělala sem to jak debil tak, že sem napsala jednu a pak rozepsala čtyři příjemce. Každej měl svoji. Od dvou lidí mě odpověď nedošla, jeden mi napsal, že mi časem odpustí, ale potřebuje čas a ta poslední smska mi vyrazila dech. Osm veršů, čtyři rýmy, čtyřicet tři slov a nesčetněkrát emocí v tom. Umím ji nazpaměť, mám ji pořád v hlavě. Tvá sms mě zabolela.., I mě se stýská někdy moc.., Naše fotky nikdy nesundám, Nezbývá mi nic jiného než...
Všechno se mícha do sebe. Jeden verš s jiným. Jedno slovo s úplně cizím. Celou básničkou si ji pořád připomínám, na naše poslední objetí si už nevzpomínám. Bylo to tak dávno, snad milión let zpět, když si na to vzpomenu, pláčem se začínám chvět. Znamená pro mě víc než život můj, doufám jen, že ochrání ten svůj. Nevím jestli na ni někdy zapomenu, když návrat je kdesi v nedohlednu.
Tak dobrá, taky na mě nějak padla ta veršovací nálada :( ... Zvláštní ... Zatím se radši odklidím ... pápá

Vashe oddaná ?! xD

23. 9. 2009 • Je mi zle.. :(

23. září 2009 v 21:58 | Mrs. JouJou |  ↓↓Deníček↓↓

Ahoj, hrozně mě bolí hlava :(. Nechci být nemocná, v pátek jedu pryč. Na dějepisnou výpravu a nemůžu být nemocná!! :( Je to epidemie, všem je špatně.Ale jdu povídat o něčem jiným =)
Dneska byl ve sboru konkurz do divadla. Nazpíváme pár písniček na playback, režisér si vybere asi 12 lidí a jenom ti budou na pódiu. Tak si dneska byli vybírat. Nevím, nějak moc mi o to nejde. Jako jasně, bylo by to fajn, vždycky mě bavilo se předvádět před lidma. Nevím, dělá mi to dobře, když se na mě lidi dívají. Ale moc si neslibuju od toho, že mě vyberou. Máma je nadšená, že prej su taková vlasatá, divoká, energická. Že prej mě určitě vyberou, ale opravdu tomu nevěřím. :D Vždyť je to ale jedno. TŘICET divadelních her přece nic není :D:D ...
V pondělí sem byla na přehradě s Máďou. Bylo to hrozně vtipný :D Páč když sme jeli zpátky, tak sme seděly a přistoupil takovej nějakej bezďák :D ... S holí a s obrovskou kyticí žlutejch kytek. Tak já na něj prej: "Pane nechcete si sednout?" A on že jo, tak si sednul, pa kdo nás tam začal valit nějaký sračky. Jako jak dou studia, pak že on má dvě střední, ale ani jednu dodělanou :D ... Pak se nějak dostal k tomu, že nám vyprávěl o tom jak sbíral kdesi v Itálii houby :DD ... pak vytáhl z kapsy plastovou flašku a prej: "No nemyslete si holky, já nepiju nějaký šťávičky, mám na to právo!" A tu flašku skoro celou vypil. Nějaký víno tam měl :D ... Pak tam přišla nějaká ženská, sedla si za něho a prej: "Holky, jak dlouho to musíte poslouchat?" A on se otočil a prej: "Hodinu a půl, paní, hodinu a půl." :D a pak prej ta ženská: "A pane, proč máte ty kytky tak zvadlý?" a on na ni prej: "To je tím, že na ně dýcháte!" My uplně chcaly smíchy :DD ...A nebo on se tam otočil na takový malý dítě a prej: "Ahooj" a ta ženská na něho: "Ani se na ni nedívejte, ještě se rozbrečí!" :D Pak sme vytupovaly a on na nás prej: "Tak ahoj holky, děkuju za to že ste si se mnou popovídaly a kdyžtak se ptejte na České u prodavačů burčáku po Vinerovi, to je protože mě nikdo nevidí bez chlastu!" A pak sme šly po České a ti prodavači tam měli ve váze ty kytky co on nesl. :DD To bylo hrozně vtipný :DD
Taky se chcu zmínit o naší brněnské Kometce :) ... Včera se konečně ukázala!!! :) Sme poslední v tabulce (haha :D) a včera sme hráli s Vítkovicema, který sou první. No a skončil match 1:1, takže se prodlužovalo (měli sme zaručenej 1 bod! :)) a ani v prodloužení nikdo nevstřelil, takže šli nájezdy. Ty sme sice prohráli ale máme 1. bod za celou sezónu. no není to super? :D:D
Nic, sem se rozkecala. Tak se mějte

Vashe oddaná ?! xD

19. 9. 2009 • Už se těším až vypadnu ...

19. září 2009 v 20:31 | Mrs. JouJou |  ↓↓Deníček↓↓

Jo, těším se. V pátek jedu na Slovensko. S holkama ze třídy, s různejma děckama ze školy. Je to "dějepisná výprava" pro celou školu. Budeme tam nejmladšííí :D ... Ale těším se. Opravdu se těším. Vůbec netuším do čeho jdu, ale to nevadí. Vždycky je něco poprvé. Jedem na 4 dny a máme si brát jídlo na celej pobyt. Sranda :D ... Zežeru toho za čtyři tak fakt nevím do čeho si to mám dát?? :D ... No něco z toho ještě vyleze :P ... Ale těším, jedu se svýma nejdražšíma tak si to užijem, o tom nepochybuju. Cesta bude dlouuuhá.
Táta včera odjel do Práglu. A vrací se dneska v noci. Takže bylo všechno v klidu, když není doma, vždycky je tu taková o něco povolnější atmosféra. Né, že bych ho chtěla nějak co nejvíc vystrnadit z domu, ale je to tak.
Rozhodla sem se, že si zkusím zahrát WoWko. :DD Chtěla sem si to vyzoušet už dávno, ale nějak sem se na to vykašlala. Teďka mi ho připomněl Tom. Řekl mi, že mi s tím pomůže. Takže se mi to už stahuje :D Ale je s tím hrozná práce, napřed sem si musela stáhnout prgram pro torrenty, pak ještě cosi co je k tomu potřeba, pak samotnej torrent, pak to otevřít v tom programu a kdo ví co ještě přijde. Teď se mi to teprv stahuje z toho torrentu. Mám nějakejch 650 MB a dohromady to má 2,6 GB :D Co už :D
Kometa mě pořád rozčiluje, včera s Třincem projela 5:1 ... Je to hrozný, už přestávám doufat, že se někdy vzpamatujou. Do té extraligy neměli strkat ani palec. Už změnili i trenéra a nepomohlo to. Fakt netuším čím to je. Vrtá mi to hlavou, je to pro mě celkem důležitý :((
Pomalu, pomaličku a ještě pomaleji se začínám vyrovnávat se ztrátou Denisky. Nějak už mi začíná docházet, že tím, když si dupnu tak ji prostě zpátky nedostanu. Stýskat se mi asi nepřestane. S tím počítám. Potřebuju to jen zastrčit do pozadí. O nic víc nejde. Jí se po mě nestýská. Tak se potřebuju aspoň zčásti tomuhle také vyrovnat. Nebaví mě každej den řvát do polštáře. Takže se to nějak pokusím zatlačit aspoň o kousek do pozadí.
V listopadu mi přijede moje Agneska z Prahy. Konečně se po třech měsících uvidíme. Už se na ni hodně těším. Ty naše každodenní diskuze na ICQ mi chybí naživo :(( ... ááá, jak já se těším!!! :-*

Vashe oddaná ?! xD

17. 9. 2009 • Je mi zle...Ne od žaludku, od srdce...

17. září 2009 v 19:53 | Mrs. JouJou |  ↓↓Deníček↓↓

Stýská se mi. Opravdu. A né, že né. Chtěla bych ji mít teď po svým boku. Držet ji za ruku. Povídat jí o škole. Smát se s ní. Všechno jenom se svou Deniskou. Nevím, proč mi nevěří. Udělala bych cokoliv pro to, abych jí dokázala jak je pro mě pořád ještě důležitá.
"Now you're gone,
I realise my love for you was strong,
And I miss you here, now you're gone.
I'll keep waiting here by the phone,
With your pictures hangin' on the wall."
Dneska mi Kačka říkala, že jí mám dát její ICQ a že ona jí řekne jak moc se mi po ní stýská. Jak o ní pořád mluvím. Ale nechci to. Chtěla bych, aby na to došla sama. Aby tomu uvěřila ... Přesvědčovat ji o něčem asi nemá cenu. Je tvrdohlavá - Jako já. Je beran. Ale přesto doufám, že jí to jednou dojde. Třeba až už budu pod hlínou, třeba ji napadne, že jsem nelhala. Že bych jí nikdy nelhala.
"Is this the way it's meant to be?
only dreaming that your missing me.
I'm waiting here at home.
I'll go crazy, now you're gone!"
Brečím nad ní, přemýšlím nad ní, prohlížím si naše fotky. Jde dělat něco jiného než jenom vzpomínat? Uchovávat v srdci vzpomínky. Víte co mě dělá na chvíli šťastnou? Když mi najednou v hlavě vypluje na povrch nějaká vzpomínka. Cítím se jako kdybych ji znova zažívala. A co jiného si přát, když přijdete o milovanou osobu, než být znova s ní a zažívat ty radostné chvíle pořád a pořád dokolečka??
"You're one in a million
You're are once in a lifetime
You made me discover all the stars above us."
Ty fotky. Všechno mi připomínají. Mám je na dvěřích, na nástěnce, v šuplíku, v peněžence, v počítači, v iPodu, v mobilu. Jsou všude. A já je chci mít kolem sebe. Chci JI mít u sebe a tohle mi ji aspoň trošku připomíná. Miluji ji. A nikdy nepřestanu. Je pro mě mou zářící hvězdou na obloze. Je pro mě andělem se sněhobílými křídly. Je pro mě osudovou čárou. Je pro mě mou oporou. Je pro mě mým cílem. Je pro mě jako má sestra. Je pro mě tou, která vlastní druhou půlku mého srdce. Je pro mě tou, kterou tak moc miluji.
"Nothin' (Fighting for).
Nothin' (Crying for).
Nothin' (Whoahhh).
But we won't let it go for
Nothin' (No not for)
Nothin'.
This should be nothin' to a love like what we got.
Ohhh, baby..."

13. 9. 2009 • Jsem sama doma, mám toho dost před sebou :)

13. září 2009 v 13:46 | Mrs. JouJou |  ↓↓Deníček↓↓

Zdravím :),
Po dlouhém přemlouvání naši svolili, že s nima nikam nemusím. Jeli do Zlína odvést mýho bráchu na kolej. Ano, už zítra začíná nově na univerzitě Tomáše Bati. Nějak mi nedochází, že už tady pro mě kdykoliv nebude ten kluk, kterej do mě tak rád ryl, se kterým jsme se tak často hádali o počítač, za kterým sem kdykoliv mohla jít, když sem něčemu nerozuměla a kterého jsem brala jako samozřejmost. Mám ho ráda a opravdu mi bude chybět. Jasně, každej pátek už z rána bude jezdit domů, ale přece jenom to nebude ono. :(
Doma jsem chtěla zůstat už jen kvůli tomu, že se musím ještě naučit něco z matiky, zopakovat si chemii, vyměnit bejvák svýmu morčeti, vykoupat ho, vykoupat sebe :D a v 18:10 si chci sednout ke Kometě :) Hrajou se Spartou a to nechci zameškat :) ... V pátek hráli s Litvínovem, skončilo to 5:3 :( Zklámání??? Obrovský!!! :( ... A samozřejmě v osum se chci dívat na Brněnskej casting ze Superstar, byla sem tam s Deniskou, furt nás točil nějakej debilní kameraman, tak by mě zajímalo jesi nás pro jistotu vystříhali nebo nás tam nechali :D
Včera večer jsem začala číst "Šifru mistra Leonarda". Úplně mě to pohltilo, včera večer sem přečetla prvních třicet stránek jedním dechem a jen nerada sem zhasínala lampičku, když přišel táta a řekl mi, že už mám jít spát. Dneska ráno jsem přečetla dalších šedesát stránek a fakt mě to uplně hrozně moc baví. Asi jak to dočtu tak si tady na blogu možná založím rubriku na knížky a dám vám sem něco o svých oblíbených knížkách, který mě fakt dostaly.
Ze srazu s Deniskou nic nebude, páč usoudila, že si nakonec mám toho medvídka nechat a že ona si nechá ten náramek co má ona ode mě. Nevím jestli je to špatně nebo dobře. Špatně, protože bych ji hrozně ráda viděla a zase ji měla na dosah ruky, dobře, protože bych se, jak říkám, zase ztrapnila a aspoň budu mít něco od ní, co budu moct nosit pořád na klíčích. Vážně nevím.
Ale dost už řečí, pořád jenom rozumuju, zatím se pro dnešek rozloučíme. Pápá :P

Vashe oddaná ?! xD

P.S.: Jesi vás zajímá, proč je tady takovej divnej obrázek vedle článku tak na té fotce je úplně všechno co mi nějak připomíná Denisku :'( ...

10. 9. 2009 • Mám strach, je mi ouzko a nevím co dělat ... :(

10. září 2009 v 20:10 | Mrs. JouJou |  ↓↓Deníček↓↓

Už mě odepsala. Úplně. Zítra bych se s ní měla vidět a dát jí přívěšek na klíče, který mi jednou dala, aby se mi nestýskalo. Zdá se mi jako kdyby to bylo hrozně dávno a přitom to bylo nedávno. V polovině července. Má to být z očí do očí. Nevím ... asi se neudržím a obejmu ji. Doufám, že aspoň brečet nebudu. Vím, cenu to nemá, ale můj vážený pan Mozek to nechce chápat. Mám z toho opravdu strach. Jsem schopná se chovat jako úplnej debil. Ale úplnej. Zajímalo by mě, jak to mezi náma dvěma bude tak za rok. Chtěla bych se podívat do budoucnosti. Jestli na sebe zanevřeme nebo se znova dáme dohromady jako to bylo vždycky doteď. Jsou tu věci, které ví jenom ona. Jsou tu věci, které se nikdy neodvážím říct nikomu jinýmu. Jsou tu věci, za který bych se před ostatními studem propadla, ale před ní ne! Teď to všechno dusím v sobě. Komu to mám říkat? Nikomu jinýmu si na to netroufnu. A ona tu teď není. Můžu to tak jedině šeptat do polštáře, který ale narozdíl od ní neumí tak popohnat, potěšit a obejmout. A víte, hrozně mě mrzí, že předtím, než sem se s ní rozhádala a viděla ji naposledy, jsem se s ní rozloučila, nemůžu říct obyčejně, vždycky je to pro mě něco novýho, ale podobně jako vždy předtím. Kdybych věděla, že se vidíme naposled před tak obří hádkou, asi bych ji nepustila. Objímala bych jí, držela bych jí a říkala jí, jak moc si jí vážím. Jenže já ji jenom obejmula, dala jí pusu a pak odešla. Odešla jsem od své NEJLEPŠÍ kamarádky!!!!! Nevím kde jsem brala jistotu, že ji zase uvidím. Že budu mít možnost se jí zase dotknout. Fakt nevím kde sem to sebrala. Sem debil ... Opravdu sem..

Vashe oddaná ?! xD

7. 9. 2009 • Jsem jiná, ale co s tím?

7. září 2009 v 21:32 | Mrs. JouJou |  ↓↓Deníček↓↓

Tak prý jsem jiná. Lidé to říkají. Z jedné strany se ozývá: "Ano, jsi jiná. Ale změnila ses k lepšímu. Hlavně zůstaň taková!!" ... Z další zní: "Cože?? Ty že si se změnila? Vůbec!" ... A do toho všeho hučí: "Změnila ses, jsi jiná, chci tu starou Nelly." ...
Mám pocit, že mi z toho praskne hlava :( ... Co mám dělat, uvažovat nad tím čím jsem se změnila a co mám dělat?? Nebo to nechat plavat a radovat se z toho, že některým lidem vyhovuju více teď?? Když jsem se dneska loučila s holkama ve třídě, jejich dovětek byl: "A neměň se, máme tě rády takhle!!" A když se ptám čím jsem se změnila ... Nikdo mi to nepoví, vždy je to něco jako: "Nevím, jsi jiná, nedovedu to popsat."
A co z toho?? Jen hlava na prasknutí. Ale mám plus!! :D Mám nad čím přemýšlet v nudných školních hodinách. Ano, chybí mi Denny. Hodně mi chybí. Stýská se mi po jejím upřímném smíchu. Po její upřímné radosti z toho, když mě viděla. Ale nechci riskovat, že svou snahou o proměnu ztratím ostatní lidi. Nechci moc riskovat, že ztratím malou Kačenku. Rozumíme si teď mnohem víc než předtím a asi už bych moc nerozdejchala, kdyby mi zase proklouzla mezi prsty. Nevím, vážně nevím co dělat. :( Asi se nebudu měnit, říká se, že člověk má být sám sebou, ne?? A já se takhle nejspíš cítím nejlíp. Lidé si buď budou muset zvyknout na to, jaká jsem teď a nebo si stýskat po staré Nelly. Ale nejspíš jim to moc nepomůže. Stejně by dřív nebo později z toho vzešlo to, že jsem si celou dobu hrála na někoho jinýho.

A teď z tošku jiného soudku :) ... Včéra sem byla na akci s naším hokejovým týmem. :) Byla tam autogramiáda nějakejch hráčů a bylo to super =) Byla sem tam zas se svou Máďuškou. Ona je kouzelník. Vždycky když sem s ní je mi krásně, víte?? :) Máme milióny fotek. Taky s Dopitou a s Korhoňem mám společnou. A s Míšou Chylíkem :D:D ... A vůbec, bylo to super. Koupila sem si Komeťáckou šálu za kterou sem dala všechny svoje úspory, ale sem šťastná!!! OPRAVDU šťastná, víte?? :)

Vashe oddaná ?! xD

4. 9. 2009 • Víceméně je po všem ... Už fakt nevím ...

4. září 2009 v 17:54 | Mrs. JouJou |  ↓↓Deníček↓↓

Je to všechno jinak :(
Chybí mi. Denny ... Vašek ... Kačenka.
Denny. Potkala jsem ji dneska u školy. Šla si pro Pavla. Jak jsem viděla tu malou postavu, kterou bych poznala mezi tisíci, hrklo ve mně ani nevíte jak :( ... Stýská se mi po ní. Po tom, když jsme jezdily spolu na Prígl. Po tom, když sme chodily s Becký ven. Po tom, když sme se držely za ruce. Po tom, když sme potkávaly známý lidi ve městě. Chybí mi to všechno. Je to maličkej člověk s OBROVSKOU duší. I když měří jen 150 centimetrů největší srdce ze všech koho znám. Umí pořádně nenávidět i milovat. Nevím co pro ni teď jsem ... Pouhé nic? Něco co pro ni "kdysi dávno" bylo důležité? Nebo něco hnusnýho, čeho už se ani nedotkne? Nevím, vážně nevím.
Vašek. Ano, stýská se mi. Nevím, možná je to zvykem. Byla sem zvyklá si s chodbami na škole spojit jeho a jeho partu. Včera jsem si dělala jakž takž pořádek v pokojíku. Najednou mi cosi vypadlo z poličky. Byl to ještě zabalenej dárek pro něho. Kterej mám u sebe už přes půl roku. Bylo to celkem děsivý, když sem se otočila a najednou mi cosi spadlo k nohám. Bylo to jak kdybych do toho strčila, ale já se toho ani nedotkla. Nechápu to. Chtěla jsem mu ho dát k vánocům. Nevyšlo to. Když byl sám, nebyl čas, když byl v partě, nebyla odvaha. Ano, vždycky něco chybí. Teď zrovna chybí on, k tomu abych mu ho dala. Říká, že k tomu třeba někdy příležitost bude, třeba příští vánoce. Ale bude? Nevím ... Možná se potkáme. Někdy. Třeba na jeho koncertě, ale já za ním běhat nebudu. Mám toho dolejzání plný zuby, přestalo mě to bavit. Vyčerpala sem si na Vašíkovi veškerý svoje zásoby :D :(. Nevím, třeba někdy, za dlouho, kdy se společně zasmějeme tomu, že tak dlouho mám dárek, kterej měl dostat k vánocům, když mu bylo ještě osmnáct.
Kačenka. Ano, je to mezi náma dvěma zvláštní. Od té doby, kdy spolu nesedíme - vlastně ani, když se to vezme kolem a kolem, nevím proč - tak je to opravdu zvláštní. Už spolu nejsme tak často jak předtím. Když přijdu do školy, už se ani nevítáme jako před tím. Mrzí mě to. Hodně. :( ... Vlastně se mezi náma nic nestalo. Tak proč je to tak? :(

Vashe oddaná ?! xD

3. 9. 2009 • Už tři dny ve škole ...

3. září 2009 v 21:44 | Mrs. JouJou |  ↓↓Deníček↓↓

Ano, už sou to tři dny. Nevím, nějak mi zatím nevadí, že tam trávím svůj čas. Pravda, občas mi to připadá dlouhé, když koukám na čas a minuty se tak šíleně pomalu vlečou a v pozadí něco hrozně chytrýho vykládá profesor/ka, ale nevadí mi to. Užívám si toho plnými doušky. Toho, že si můžu kreslit po lavici. Toho, že se můžu otáčet na všechny strany a povídat si. Toho, že v matice po tajnu používám kalkulačku pod lavicí. Toho, jak si jeden utahuje ze druhýho. Toho, jak sme zase všichni pohromadě.
Připadám si ale uplně jinak než minulej rok. Ne věkem, ani třídou. Ale lidmi kolem mě. Změnilo se toho moc. Na začátku sekundy bych umřela pro malou Kačenku. Ano, znamenala pro mě víc než kdokoliv. Teď je pro mě taky důležitá, vždycky bude. Ale je to jiný. Ona má svoje lidi, já sem si taky začala s někým jiným. Nevím, asi si teď už nedokážu představit, že sme někdy byly tak nerozlučný. Už si to nedokážu vybavit. Neumím to. Nejde to.
Minulej rok jsem si prošla tím nejhorším depkařením za celej svůj život. Klesla jsem k té nejhorší věci za svůj život se kterou jsem skončila málem až u psychologa, Nechci to rozebírat. Kdo ví, tak ví, kdo ne, při troše inteligence mu to dojde. Už bych k tomu nikdy nechtěla spadnout, je to hnus!!! Je to ten nejhroší hnus, kterej ničí jak zevnějšek tak vnitřek! Nevím, jestli mi za to období stálo to, proč jsem to dělala. Blbá láska, stojí to za to? Myslím, že nestojí. Ano dohnala mě na dno. Ale teď už je to v pořádku.
Minulej rok na začátku prázdnin jsem se seznámila s Denny. Bylo to něco šíleně novýho. Když mi na začátku psala: "Promiň, ale budu se furt jenom smát" říkala jsem si tak TOHLE by mohl bejt jeden z "mých" lidí. Rozuměly sme si čím dál víc, naučila mě milovat přátele celým svým srdcem. Naučila mě si jich vážit jako nikoho jinýho. Předtím jsem to brala jako samozřejmost, byli tu pro mě, hádky byly primitivní. Jí sem se naučila vážit si jako první, pak sem překopala svůj vztah k přátelům naprosto. Jsem jí za její přátelství vděčná a i když je to teď jinak. VŽDYCKY BUDU!!!!
Minulej rok jsem vídala Vaška snad každej den na chodbě. Teď už to tak není ... to že se mi stýská je to nejslabší slovo, které na tohle pasuje. Nevím, jsem zvyklá. Zvykla sem si na jeho třídu, na to, že sem si říkala: "Tak tihle ho znají už čtyři roky." ... Nevím, nechtěla jsem si připustit, že o něj za rok přijdu. Chtěla jsem žít přítomností, tím co právě teď je a myslívala jsem na budoucnost jen po večerech. Teď to přišlo ... a to, že mi chybí je opravdu slabé slovo :(

Vashe oddaná ?! xD

1. 9. 2009 • Poprvé ...

1. září 2009 v 15:41 | Mrs. JouJou |  ↓↓Deníček↓↓

Ano, dnes přišel ten den, kdy jste museli po dvou měsících znova brzo vstát. Začíná období, kdy vás rodiče budou znova honit k tomu, aby jste se šli učit a učitelé vás budou prudit s domácími úkoly. Nevím, možná se na to i trošku těším. Chci si dokázat, že se dokážu vybičovat k tomu se opravdu učit. Vím, že minulý rok, jsem na to úplně kašlala. I když jsem věděla, že další den píšeme důležitou písemku, tak jsem radši proseděla celej večer u počítače a na písemku jsem si ani nevzpomněla. Chci svůj přístup letos změnit a pořádně se učit. Prarodiče mi řekli, že pokud se zlepším tak, že mi dají k vysvědčení víc peněz. Víte, základ mám 200 a minulej rok sem měla 3 dvojky, takže pokud budu mít 2 tak dostanu 300 atd. atd. ... Už jen kvůli tomu se chcu v té škole trošku hejbnout xD
Dnešek byl celkem fajn, za ty dva měsíce mi celkem dost chyběla Hanička ... Hrozně ráda jsem ji dneska zase viděla =) ... Nevím, možná mě trošku hodně mrzí to, že moje sousedka z minulýho roku, která si letos sedla s někým jiným nám zasedla místo, kde Máďa s kterou sem měla sedět letos sedí už dva roky a já sama vím, že je pro ni to místo dost důležitý. Dobře, ještě bych jakž takž vzala, kdyby zasedly místo někomu s kým se moc nebaví, koho moc nemusí, ale zasednout oblíbený místo své kamarádce mi přijde trošku sprostý. Nevím, no. Celkem mě to mrzí.
Ale jdeme dál od pičovin ... Chtěla sem vám říct, že teď tady budu bývat asi míň, otec prohlásil, že ve školním roce, sem vůbec nebudu chodit, myslím, že ho časem překecám, nějak to zvládnu snad, ale potřebuju čas ... Mrzí mě to :(
Hej ale už nevím co spát, tohle zatím stačí, tak se mějte ...

Vashe oddaná ?! xD