
Ano, už sou to tři dny. Nevím, nějak mi zatím nevadí, že tam trávím svůj čas. Pravda, občas mi to připadá dlouhé, když koukám na čas a minuty se tak šíleně pomalu vlečou a v pozadí něco hrozně chytrýho vykládá profesor/ka, ale nevadí mi to. Užívám si toho plnými doušky. Toho, že si můžu kreslit po lavici. Toho, že se můžu otáčet na všechny strany a povídat si. Toho, že v matice po tajnu používám kalkulačku pod lavicí. Toho, jak si jeden utahuje ze druhýho. Toho, jak sme zase všichni pohromadě.
Připadám si ale uplně jinak než minulej rok. Ne věkem, ani třídou. Ale lidmi kolem mě. Změnilo se toho moc. Na začátku sekundy bych umřela pro malou Kačenku. Ano, znamenala pro mě víc než kdokoliv. Teď je pro mě taky důležitá, vždycky bude. Ale je to jiný. Ona má svoje lidi, já sem si taky začala s někým jiným. Nevím, asi si teď už nedokážu představit, že sme někdy byly tak nerozlučný. Už si to nedokážu vybavit. Neumím to. Nejde to.
Minulej rok jsem si prošla tím nejhorším depkařením za celej svůj život. Klesla jsem k té nejhorší věci za svůj život se kterou jsem skončila málem až u psychologa, Nechci to rozebírat. Kdo ví, tak ví, kdo ne, při troše inteligence mu to dojde. Už bych k tomu nikdy nechtěla spadnout, je to hnus!!! Je to ten nejhroší hnus, kterej ničí jak zevnějšek tak vnitřek! Nevím, jestli mi za to období stálo to, proč jsem to dělala. Blbá láska, stojí to za to? Myslím, že nestojí. Ano dohnala mě na dno. Ale teď už je to v pořádku.
Minulej rok na začátku prázdnin jsem se seznámila s Denny. Bylo to něco šíleně novýho. Když mi na začátku psala: "Promiň, ale budu se furt jenom smát" říkala jsem si tak TOHLE by mohl bejt jeden z "mých" lidí. Rozuměly sme si čím dál víc, naučila mě milovat přátele celým svým srdcem. Naučila mě si jich vážit jako nikoho jinýho. Předtím jsem to brala jako samozřejmost, byli tu pro mě, hádky byly primitivní. Jí sem se naučila vážit si jako první, pak sem překopala svůj vztah k přátelům naprosto. Jsem jí za její přátelství vděčná a i když je to teď jinak. VŽDYCKY BUDU!!!!
Minulej rok jsem vídala Vaška snad každej den na chodbě. Teď už to tak není ... to že se mi stýská je to nejslabší slovo, které na tohle pasuje. Nevím, jsem zvyklá. Zvykla sem si na jeho třídu, na to, že sem si říkala: "Tak tihle ho znají už čtyři roky." ... Nevím, nechtěla jsem si připustit, že o něj za rok přijdu. Chtěla jsem žít přítomností, tím co právě teď je a myslívala jsem na budoucnost jen po večerech. Teď to přišlo ... a to, že mi chybí je opravdu slabé slovo :(
Vashe oddaná ?! xD