Říjen 2009

22. 10. 2009 • Napřed pár informací, poté se s vámi rozloučím..

22. října 2009 v 20:08 | Mrs. JouJou |  ↓↓Deníček↓↓

Ahoj,
Nebudu se omlouvat, nemusím, i když vím, že jsem se dost dlouho neozvala. Neměla jsem na to vůbec náladu, času sem měla milión, nebudu se vymlouvat na čas. Seděla jsem u počítače dost často, každej den minimálně dvě hodiny, ale prostě jsem nechtěla chuť vypisovat nějaký bláboly tady na blogu. Snad ani nebylo co. Také jsem začala hrát jednu hru kterou jsem hrála už hodně dávno, takovou strategickou bojovku. Dost mě to baví a stydím se, ale vždycky se už od rána těším na to, až si doma zahraju :DD ...
Ve škole procházím v poslední době celkem kladně, na pár počátečních úletů se držím celkem v laťce. Snažím se a mám trošku nervy z toho, že budu mít hodně fofr jak se vrátím z toho Španělska, i když budu chybět jen týden. Právě tenhle týden píšeme pět písemek, který si postupně budu muset všechny napsat a to bude aspoň brutální.
Ale jinak se do Španělska opravdu těším ... celkem mě fascinuje představa toho, že tam strávím s Denný dva týdny v kuse. Představuju si pod tím změnu k lepšímu a nechci si připustit, že stejně jako zlepšit by se to mohlo zhoršit. Víte něco se posere, něco si některá z nás uvědomí a bude to třeba všechno v háji. Rupnout v bedně může nám oboum :( ... Ale nechci si to připustit, představuji si nás dvě jak tam sedíme někde u španělskýho moře, na písečný pláži, já ji držím za ruku a povídáme si, smějeme se. Vidím to před sebou. Těším se ale i na ostatní věci. Jedeme v sobotu, ve 22:00 ... Rozloučím se s vámi ale už dnes, na dva týdny, protože nechci riskovat to, že mě zase přepadne ta obří nechuť k psaní článků a odjedu bez zmínky o tom, že už jsem vlastně pryč a že nemáte nic očekávat. Vracím se až 8. listopadu. Je to dost dlouho a bude se mi stýskat po dost lidech.
Ale včera mi napsala Tommý a zítra se ještě uvidíme!!! Jsem hrozně ráda. Říct mu nic nepotřebuju, jen ho chci vidět, popovídat si s ním a orzloučit se s ním. Je to skvělej kamarád a když někde řeknu "Tommy" všichni ví z mého vyprávění o koho jde :D ... Ano, o svých přátelích ráda vykládám :) ...
Rodiče nadávají, že furt sedím jen u toho blbýho počítače a bla, bla, bla, ale namítnout něco ve smyslu, ty se vůbec neučíš nemůžou, protože domů nosím povětšinou dobrý známky. Uff.
Nic :D Zase se odklidím, to bylo jen pro mlhavou infromaci.

Vashe oddaná ?! xD

16. 10. 2009 • Včera propadák ...

16. října 2009 v 16:08 | Mrs. JouJou |  ↓↓Deníček↓↓

Včera jsem měla se sborem koncert. Myslím, že nepřeháním, když řeknu, že to byl můj nejhorší koncert za poslední cca tři roky. Byla tam strašná zima a já se tam s tím hadříkem, kterému se "tam u nás" říká koncertní šaty, klepala zimou. Ale musela sem odzpívat dvanáct písniček, které ale také nakonec skončily strašně. Snad v polovině písniček jsem neovládala zcela slova. Ne, že bych žbleptala něco úplně od cesty, ale ty chvíle kdy mi nervy bušile srdce, protože jsem zjistila, že nevím, co v dalším řadku je a nemohla jsem se jen tak svézt po ostatních, protože se na mě dívalo snad padesát párů očí. (Možná né padesát, možná jenom deset, protože ostatní se, jak doufám, dívali někam jinam.) Každopádně nějak sem to na tom pódiu odklepala a pak odešla. Nakonec jsem se před pohled ostatních musela vrátit znovu, abych ještě odzpívala poslední společnou písničku, kterou sme měli s druhým koncertním sborem a která se skládá ze samého plink, plank, plunk, pam a pa. A konečně domů!! Třikrát sláva.
Jak vidíte s blogem sem se pokusila něco udělat. Menu jsem vcelku dodělala, ale jak ste si určitě všimli, žádnou barvou nezvýrazňuju vybrané části v článcích. Nevím, ještě jsem se sama nerozhodla jesi to chci, působí to na mě sice maličko nezvykle, ale myslím, že do tohletoho deisgnu se to příliš nehodí. Uvidíme, ještě to trošku rozmyslím. Každopadně blogem jsem naprosto okouzlena a komu se to nelíbí, ať si .. Eh, víte co se říká. ;)
Včera jsem také potkala Toma. Naprosto náhodně, ale potkala. Kdyby nebylo Magdy, nevšimnu si ho :D Doprovodil mě a Máďu na Českou, pak se zase otočil a šel zase zpátky. Milé :) ... Každopádně doufám, že se příští týden ještě uvidíme, protože 24. v 22:00 jedu do Španělska na dva týdny a to se asi moc neuvidíme ;) ...
Škola mě trošku překvapuje. Snažím se učit, ale když dostanu písemku tak v polovině z otázek mám okno a nebo přehlídnu detaily ze kterých nakonec dostanu za dva. Jediné co se dá říct je snad to, že v posledních dnech mám natohle smůlu!?

Vashe oddaná ?! xD

Omluva

14. října 2009 v 21:21 | Mrs. JouJou |  ↓↓Nevešlo se↓↓
Pardón, omlouvám se ve zmatku v rubrikách a nečitelné články pod tímhle, právě jsem jak vidíte změnila layout, protože mě naprosto okouzlil!!! Mám ho z blogu http://eruin.blog.cz/ a opravdu bych jí tímto chtěla poděkovat. V pátek bych s tímhle měla něco udělat, proto se omlouvám za veliké nedostatky!! :(
!!!Tento článek je psán ve spěchu!!!

Vashe oddaná ?! xD

13. 10. 2009 • Paráda..

13. října 2009 v 21:38 | Mrs. JouJou |  ↓↓Deníček↓↓

Ahoj :) Jsem šťastná. Dnešek byl pro mě dokonalej den. =) Ráno jsem vstávala později než normálně, páč sme měli na devátou. Ve škole mi to také vyhovovalo, pokud neberu v úvahu to, že sme měli až do 15:30 ... Ale v tělocviku jsem dostala lízátko :D za skákání do výšky :D, i když naší tělocvikářku nesnáším a v biologii sem si odprezentovala za jedna svou prezentaci o morových epidemiích. V matice jsem šla k tabuli a vyšlo mi to :) Dnešní matika mě abych pravdu řekla bavila. :) V češtině jsem si poskládala ze svého jména parádní věty. Pro ukázku:
N - Nesnáším matematiku.
E - Existuje totiž učitelka jménem Janková.
L - Lord of rings opravdu nesleduji.
A - A miluji Red Hot Chili Peppers a Calatheu.
Ano, byly tam rádoby vtipné nápady typu - D-D je moje první písmeno,A-A je moje první písmeno ... A podobně, ale abych pravdu řekla, moc jsem se nezasmála.
Ale konečně tady bylo odpoledne. Šla sem ven se svým kamarádem =) Je šíleně zimomřivej, na což teda doplatil tím, že když se schovával v obchoďáku před zimou a čekal na autobus, tak mu ujel a musel čekat další půl hodiny :DD ... Né, nepřeju mu to (Kiš, kiš :D) :) Ale konečně jsem si zase prošla Špilberk a úplně náhodně jsem narazila na místo, kde sme byli poprvé s Tomem. Bezpečně sem to poznala, milé zpestření =) ... Pak sem tedy zimomřivého Honzíka odtáhla do obří, vyteplené nákupní galerie, kde si stěžoval na moc velké teplo. To víte, chlapům se nezavděčíte. :D Né, ale líbilo se mi to, hodně =) ... Prý se v sobotu zase uvidíme =) Těším se =)
Dneska jsem zjistila, že naše (nebo aspoň moje) oblíbená češtinářka spadla ze skály a zlomila si na dvakrát nohu. Zítra za ní nejspíš jdeme, leží v úrazové, čokoládu koupíme cestou =) Sice nevím co budeme probírat. Ale co, něco z toho vyleze =) ... Mám ji fakt ráda a škoda, prý nebude dva měsíce chodit učit. Nechápu proč se to nemohlo stát naší matikářce nebo tělocvikářce. Vždycky se stane to špatný tomu dobrýmu :(

Vashe oddaná ?! xD

10. 10. 2009 • Čas od času je potřeba udělat si pořádek ...

10. října 2009 v 21:48 | Mrs. JouJou |  ↓↓Deníček↓↓
Přátelé? Nevím jaké je to. Občas cítím zmatek. Na nedostatek si stěžovat nemůžu, na přebytek také ne, ale o ten ani nestojím. Pátek jsem strávila s hrozně důležitými lidmi - se svými přáteli. Miluji to. Když jsem začal brečet, nevykašlali se na mě. Obejmuli mě několikrát za tenhle den. Seděla sem jim na klíně, i když třeba Kačka byla menší než já. Fandili jsme spolu u počítače Kometě, řvali Komeťácký chorály a sledovaly hru. A víte co mě tou dobou došlo? Že jsou pro mě důležitější než cokoliv. Důležitější než rodina. Důležitější než láska. Důležitější než vzdělání. Důležitější než ŽIVOT! Můžu jim říct vše a oni mě také. Můžu za nimi kdykoliv jít, ale oni za mnou také. Když je chcu obejmout, vrátí mi to. Když je chytím za ruku, nepustí ji. A tohle je to proč tu jsem. Protože mě drží nad hladinou společnými silami a když jeden pustí, stejně ostatní drží a když pustí jiný, ten co se odvrátil předtím se vrátí. Chápete to? Je to jako stále se opakující koloběh. Pořád a pořád dokola..
Láska? Nevím co o ní říct. Je to pěkná věc, to ano...Možná. Ale neprožívám to tak moc jako ostatní kolem mě. Mám několik kluků, kteří se mi líbí. Snad bych si s nimi i rozumněla. Ale o to nejde, chci se jenom dívat. Dívat se z povzdálí a sledovat je. Nejspíš je nechci mít vedle sebe. Zatím nechci aby jsme hleděli stejným směrem. Chci být volná, nechci zatím měnit svůj časovej plán, myšlenky a život jen kvůli "nějaké lásce", která stejně časem vyprchá. Vždycky se to stane. Nevymlouvejte mi to. A proto se nechci vázat. Teď ještě ne.
Škola? Nevím, snažím se. Opravdu ... Na pár špatných známek to celkem jde. Chci se aspoň zlepšit oproti minulýmu roku, když nemám být dobrá. Táta mi slíbil, že za samý jedničky budu mít notebook. Je to příjemná motivace, příjemna vidina něčeho co bude za snahu, ale nejde tu jenom o tohle. Jde tu o vlastní motivaci. Chci být lepší a časem víc a víc ... Nechci se zaseknou nad tím, že na střední škole zjsitím, že mě škola nebaví, nedodělám ani maturitu a skončím někde u popelářů ... Chci zkusit psychologii, práva, žurnalistiku nebo nějaký sociální věci. Pomáhat lidem v Africe nebo tak nějak. Ano, mám vysoké cíle, teď jen doufám, že se časem nesníží.
Rodina? Je to lepší. Učíme se vcelku dobře a naši to berou. Nebuzerujou za každou blbost a sou celkem v pohodě. Brácha ... Nevím co o něm říct. Vždycky když přijede v pátek ze Zlína, řekne mi "čau" a poté do mě celý víkend rejpe. Ale v kuse, u snídaně, u oběda, u večeře. Snad jen když zaleze do pokojíku dá se celkem snášet. Občas si říkám, že se těším až vypadne. Děsí mě to...
Vlastní pocity? Ty jsou zvláštní. Nemám proč být smutná, sentimentální ani nic jinýho. Měla bych být šťastná. Nejsem nešťastně zamilovaná, protože nejsem zamilovaná vůbec. Mám parádní přátele za kterými můžu vždycky jít. Rodiče jsou v pohodě. Ve škole jsem spokojená. Ale přesto na mě někdy padá takový zvláštní pocit. Jako kdybych nic neměla. Možná nějaká osamělost nebo něco opdobného. Nevím proč po večerech zalízám do postele a fňukám do polštáře. Nevím, nic mi nechybí, všechno mám. Ano, mám i strach. Strach z toho, že to, co je tu teď se brzo vypaří. Praskne to jak růžovoučká bublinka. A už tu bude jenom prázdno ...

Vahe oddaná ?! xD

8. 10. 2009 • Možná jsem to dnes pokazila, ale do Španělska chci..

8. října 2009 v 20:59 | Mrs. JouJou |  ↓↓Deníček↓↓

Zdravím vás,
Jsem naštvaná. Dneska jsem šla jako každej čtvrtek do hlasovky. Nevím možná jsem vám neříkala, že 24. řijna jedeme do Španělska. Je tam soutěž, vzali nás a my teď furt zkoušíme jedno a to samý. Přesto to nazpaměť ještě nějak moc nezvládám. Kvůli tomu, že jsem byla o prázdninách v Hollandu sem přijela až na poslední čtyři dny z dvoutýdeního soustředění a ještě se mi ty písničky moc pod kůži nezaryly. Dneska jsme ve "hlasové výchově" dělali dvě písničky, který budeme taky zpívat a moc sem se nepředvedla, musím říct :( Zkazila jsem snad všechno co se dalo. Od slov, přes techniku až po melodii. Když sem měla nastoupit, začala jsem zpívat první hlas, i když ten bych vlastně ani nemusela znát a jakmile jsem se přeladila na svůj hlas tak jsem po pár slovech zjistila, že nevím co je tam dál. U té druhé jsem měla taky zmatek ve slovech tak sem tam něco zamumlala, za což mě ale napomenula, že mám víc otvírat pusu. Když jsem to zkusila, došlo jí, že slova u tady tohohle taky moc neumím. Poser..
Nakonec mě se značně nas*aným výrazem poslala domů s tím, že to řekne dirigentce a že s takovou možná ani nepojedu do Španělska, protože ty, co to neumí tam nepotřebují. Když jsem vylezla ze dvěří musela jsem se z plna hrdla zasmát. Pak mi došlo co mi vlastně řekla..
Vím, že by bylo nejlepší si nad to teď sednou, odzpívat si to párkrát a slova se naučit nazpaměť, ale nemám z čeho, protože svoje noty jsem pučila Denný a na internetu jsem to nikde nenašla. Snad jen ta slova, která sem si už poslechla třikrát. Nevím, vážně nevím jak jen to dopadne ... Ale i kdyby to nakonec vyšlo, jako že doufám, že ano, tak mě to dnes trošku zahanbilo. Vydala sem výkon pod psa a stydím se. Opravdu.
Nedávno mi došla pozvánka na fejsbuku na: "Vokousaný nechty v Muzejce" S maličkým textem pod tím: "Brněnský funk se vrací". Nadšení? Ani nevíte jaké. Nedokážu si představit, že po dvou letech, kdy jsem naposledy slyšela reálně Záchodové prkénko ho uslyším znova naživo. Jediný problém je tu snad v tom, že je to až ve 20:30 a můj tatínek o tom ještě nic neví, ale moje maminka se tvářila celkem kladně :) :D... Přijede mi kvůli tomu kamarádka z Prahy, která poprvé slyšela Prkýnko z mého iPodu na táboře a strašně se jí líbilo. Poté to se mnou zpívala celý zbytek tábora. Slovo dokonalost pro dny strávené s ní nestačí. Už se jí nemůžu dočkat (Btw. je to ta na fotce pod tímhle článkem, ta vlevo :)). A koncertu také ne. Slova záchodového prkýnka umíme snad všechny co tam půjdeme nazpaměť a bude to nářez jak sviňa!! :D ... Nemůžu se dočkat abych pravdu řekla =))

Vashe oddaná ?! xD

4. 10. 2009 • Po dlouhé době zase šťastná..

4. října 2009 v 19:29 | Mrs. JouJou |  ↓↓Deníček↓↓

Omlouvám se za svou třídenní neaktivitu, ale nějak jsem neměla čas sem psát. Čtvrtek, pátek sem nějak neměla náladu psát a v sobotu jsem odjela do Prahy, do divadla, na Carmen. Vrátila jsem se až dneska odpoledne, takže se opravdu omlouvám.
Sobotní den byl pro mě byl ... něco po tak dlouhé době nejistoty hrozně novýho ... něco naplňujícího mě pocitem tepla a bezpečí ... něco nejhezčího za poslední dobu ...
Objala jsem po dvou měsícíh svou Denisku. Cítila jsem jak kdybych se rozpouštěla. Její objetí jsou pro mě drogou, jsou pro mě kouzlem, které mě dokáže udělat veselou. Miluji její vůni oblečení, to, když mě její vlasy šimrají na obličeji a to, že se nemusím natahovat když ji chci obejmout. Nechtěla jsem ji pouštět, víte, když držím v ruce něco tak křehkýho jako přátelství ... Mám strach, že mi to spadne na zem a rozbije se to. Vím, že to nebude jen po pár dnech zase jako předtím, vím, že to budu muset snažit se po kouscích skládat dohromady, ale také vím, že mám před sebou světlo, které vede z tunelu (pokud to nejsou světla protijedoucího vlaku..).
Ale konečně už po tak dlouhé době zase vím, jak vypadá to nejhezčí objetí na světě.
Také jsem v sobotu byla zase po dlouhé době v divadle. Na Carmen. Byla to jedna z her, která mi šíleně rychle utekla. Plná tance a hudby. Nehrála tam sice Lucie Bílá, ale i tak mě rytmy flamenca dostaly na kolena. Dvaapůl hodina uběhla jako voda.
Nedělní den sem začal stáváním v osm hodin, páč v devět sem měla sraz se svou pražskou Agneskou. Neviděly sme se už měsíc a dneska sme to zas napravily :) ...Koupila mi náušnice v Telly weijl, který u nás v Brně nemáme, ale vzápětí je kdesi ztratila :D ... Ale tak to je fuk, slíbila mi, že mi v listopadu přiveze nový =) :-**. Je fakt andílek, mám ji ráda, škoda, že je až z Prahy :(( ...

Vashe oddaná ?! xD