Leden 2010

30. 1. 2010 • Chcela by si vediet prečo hlasy ktoré cítiš za sebou ťa pália viac než dotyk na perách s vlastnou cigaretou.

30. ledna 2010 v 19:25 | Mrs. JouJou |  ↓↓Deníček↓↓

"Copak ty s tím Tomášem souhlasíš? Vždycky
když se o něm s Nelou bavím nic neříkáš!!"
"Víš, že nejsem pro, ale ona ho nebere jako kluka!
Je to poznat, je to pro ni kamarád!"
"To je jedno, podle mě na žádnou školu nechodí,
je divnej, nějakej úchyl. A až ji to dojde, bude pozdě."

"Mohli by jste mě laskavě přestat pomlouvat,
když tam nejsem?"

...TICHO...
Nenávidím to! Nenávidím, když se moji rodiče o mě baví, když tam nejsem. Nenávidím, když pomlouvají moje kamarády a prosazují si možnost mluvit mi do toho s kým se bavím a s kým ne. Jo, vím, že na to právo mají a právě proto, že vím, že s tím nic neudělám vždycky kříčím, kopu do všeho kolem a práskám dvěřma. Uklidňuje mě to. Uklidňuje mě smát se jim do ksichtu a sledovat jak z toho raplí ještě víc než kdy předtím, ale já jsem klidná.
Ano, mamka se mě zastává a já mám někdy chuť jí skočit z vděčnosti kolem krku, ale táta z toho šílí a nadává jí za to, že neopakuje jako papoušek to, co si myslí on sám. Je mi jí líto. Je mi líto, když on na ni kříčí až se pod sprškou nadávek prohýbá, ale ustojí to, i když v jejích očích vidím slzy. Často mám chuť na něho zakřičet jestli nevidí co sakra dělá. Ale když to prostě sám nevidí, nemá cenu mu vykládat co dělá špatně. Stejně by to nepochopil...
Zítra du s Tommym. Táta o ničem neví, mám strach mu to říct. Vždycky raplí, když s ním chodím ven. Jdu s ním, když naši ještě budou spát, musím stávat kolem sedmé a z baráku vyjít v osm. To oni ještě spí. Mamka o tom ví tak snad ho stihne uklidnit do té doby, než se vrátím já, i když si jsem vědoma, že když přijdu domů, bude tu opravdu dusno. Mám strach, ale stojí mi to za to, neviděla jsem ho už tři týdny... A stýská se mi po něm. Jak říká mamka, ne jako po klukovi, ale jako po kamarádovi...
Držte mi palce prosím...

Vashe oddaná ?!

Vokousaný nechty ♥

29. ledna 2010 v 13:54 | Mrs. JouJou |  ↓↓Písničky↓↓

Už sentimentálním. Vím, že kdysi jsem na to koukávala pořád dokola. Dneska taky. Vypadají jak malý kluci, je to dva roky starý. Kdysi jsem se nad tím videem usmívala, dnes mi to vhání slzy do očí. Neptejte se proč, sama nevím. Vím jen, že se mi stýská... Ne po něm, ale po těch časech...

Bezejmenný článek

29. ledna 2010 v 11:07 | Mrs. JouJou |  ↓↓Deníček↓↓

...Chodí spolu...

28. 1. 2010 • Vysvědčení...

28. ledna 2010 v 18:01 | Mrs. JouJou |  ↓↓Deníček↓↓

Díval se mi na vysvědčení... Gratuloval mi... Usmíval se... Roztála jsem... Moje nadšení viděli lidé kolem a usmívali se se mnou... On ho neviděl...

Vysvědčení dopadlo dobře. Mám dvě dvojky se kterými jsem spokojená já i naši. Ale už jsem dlouho natěšená na nové pololetí, nový začátek. Chci mít samý jedničky, chci se poprat s matikou a s fyzikou a pokusit se chápat věci, které jsem doteď nepochopila. Ne proto, že jsem debil, ale protože jsem se na to vykašla. Místo všeho jsem poslouchala ve škole iPoda a smála se s kamarádama. Smát se hodlám dál hudební radovánky omezím! A jo!
Doma je všechno super. Mamka byla nemocná, včera sem ji koupila pro radost růži. Už je zdravá. A ne, nepatřím mezi ty, co by brali "maminku" za svoji super kamarádku, ale je to máma. Ráda dělám lidem radost, přiznávám. A mamka z ní byla tak strašně unešená. Jsem šťastná... Ještě pořád...
Ale chybí mi ta moje. Není to tak, jak to bylo dřív. Chci to spravit a taky to spravím. Kdo ví, ví, kdo ne, tak ne. Byla to ta, ke komu jsem měla od primy nejblíž. Chci ji zpátky a já ji dostanu! :)
Nechce se mi tu moc vypisovat. Zase mám chuť na to, se celej večer dívat na anime a taky to udělám, takže už vám asi moc o sobě neřeknu.
Snad jen... Jsem zamilovaná.

Vashe oddaná ?!

Chci ho...

27. ledna 2010 v 22:04 | Mrs. JouJou |  ↓↓Nevešlo se↓↓
Chci s ním být nadosmrti...
Chci ho hladit po vlasech...
Chci ho držet za ruku...
Chci ho líbat...
Chci se s ním smát...
Chci se s ním usmiřovat...
Chci aby byl mou oporou...

Ale vím, že se ho nemůžu ani dotknout...

Help! I need somebody! Help! Not just anybody!

26. ledna 2010 v 18:11 | Mrs. JouJou |  ↓↓Nevešlo se↓↓
Potřebovala bych pomoct. Je mi to blbé, ale potřebovala...
Nemohu to tady zveřejnit, promiňte...
Ale ty ochotné duše - Ozvěte se mi prosím na ICQ 234-946-573 nebo na mail nelasv@tiscali.cz ...
Vynahradím vám to... Až budete chtít.. ;)

24. 1. 2010 • Tomu se říká zápal pro věc...

24. ledna 2010 v 21:27 | Mrs. JouJou |  ↓↓Deníček↓↓

Rozhodla jsem se. Nejsem dobrý samouk, ale maďarština moje všechny předsudky zabila. Chci se do toho vrhnou po hlavě. Mám vytisklou dvanácti stránkovou maďarskou konverzace a ano, chci se to naučit. Možná jsem blázen a dělám ze sebe moc velkého chytráka, když hodlám zvládat němčinu, angličtinu, španělštinu a maďarštinu, ale ten jazyk mě tak šíleně láká. A proto se vrhám po hlavě do naprosto nezvladatelné věci. Ale je mi to jedno... Je mi to fuk.
Minulý článek neřeště, byl to obyčejný vábuch mé sentimentality, která holt čas od času bouchne. Hlavně když se vracím ke starým článkům. Pokud vás někoho napadlo, že končím s blogem, tak ne, nekončím, i když to možná takhle nějak vyznělo, ale neopustím vás, potřebuji tuhle stránku. V tomhle směru do poslední cihly chybí ještě hodně daleko.
Stejně rychle jako moje nadšení pro anglickou konverzační soutěž přišlo, tak i také odešlo. Mám strach, celý víkend jsem strávila vytáhováním papírků s nadepsanými tématy a následným vracením je zpět, protože moje mysl nebyla schopná vůbec nic vyplodit. Mám strach, že se tam seknu a nevypravím ze sebe nic. a nevím vůbec jakto bude probíhat, prý je tam i poslech, takže ten také zvořu... No, moje sebedůvěra opravdu mizí :D

A mohu vám po dlouhém přemýšlení oznámit, že už jsem opravdu pěkně dlouho nebyla v depresích. Nepočítám chvilkové smutky, kterých vy tu vidíte hory, protože právě v těch chílich sem píšu nejradši, myslím opravdové deprese s myšlenkami černějšími než noc. Jsem šťastná, šťastnější než kdy jindy. Mám skvělé kamarády, dobrý průměr ve škole, rodiče, kteří touhle dobou nedělají humbuk a jsou se mnou spokojení a hlavně jsem spokojená já sama se sebou. Ano, často sklopím hlavu a zamyslím se nad špatnými věcmi ale lidé kolem mě zase vytáhnou. Chci bydlet se všemi, ke kerým mám nejblíž, protože s takovou by můj život nabral úplně jiný směr.

Vashe oddaná ?!

Never mind...

23. ledna 2010 v 20:47 | Mrs. JouJou |  ↓↓Nevešlo se↓↓
Poslední cihla byla položena...
Vy nevíte o co jde, ani já moc dobře nevím...
Ale vím, že všechno jednou končí...

Kaukázus - Balaton

22. ledna 2010 v 22:05 | Mrs. JouJou |  ↓↓Písničky↓↓

Slova vám tu nenapíšu protože jediné, co umím je "Balaton".
Prostě jenom poslouchejte tu nádheru.

...MILUJI MAĎARŠTINU...
...ALE JSEM DEBIL A UŽ BYCH SE NEZVLÁDLA JI UČIT...

22. 1. 2010 • <3

22. ledna 2010 v 16:24 | Mrs. JouJou |  ↓↓Deníček↓↓

Du na hokej. Na vízo budu mít jen dvě dvojky. Mám šikovného bráchu. Těším se na Anime fest. Mám skvělé kamarádky. Jsem šťastná. Hrozně moc šťastná...

(Pokračování)

Pořád jsem šťastná. Miluji křičení hokejových chorálů. Miluji celou postavenou arénu, když se dá gól a točící se modrobílé šály. Miluji to, když při mávání šálou někomu málem vrazím do zubů. Miluji našeho nejúžasnějšího brankáře a neméně úžasné hráče. Miluji sledování opilých lidí, do té doby, než mi dají přes hubu. Miluji hledání známých tváří na tribunách a o přestávkách před halou. Miluji závěrečné děkovačky. Miluji modrou a bílou!!!!
Jsem nadšená, opravdu. Chci permanentku na hokej, chci tam mrznout tak, že se moje nohy nebudou moct hýbat ještě dvě hodiny po skončení zápasu. Pokaždé bych si vyřvala hlasivky a pak bych se ve sboru vymlouvala, že sem byla na hokeji a nemohu zpívat. :D Ne, to kecám, baví mě to. Dávala bych si pozor. A chodila bych tam s kamarádama, našla bych si tam kluka (Ach, ta naivita) a pak bych chodila s ním. A po každým gólu by sme se objímali, jako to bývá na velkých, obřích stadionech. Opravdu jsem po dnešku šťastná a nadšením mě naplňuje i představa, že zítra nebudu muset vstávat tak brzo, jako do školy. Víkendům zdar! - Nazdar! A budu se učit povídat o desíti anglických tématech na anglickou soutěž. Těším se a doufám, že si vytáhnu "Clothes and fashion" abych mohla vykládat jak moc miluju košile, pruhované svetry a dlouhé vlasy. Další zdar! - Nazdar!
V neděli se du možná stříhat ke kamarádčiné mamce. Už na to čekám sto let. A chci velkou změnu, i když z ní mám strašnej strach. Chci ofinu, asi ne rovnou, ale nějak trošku sešikmenou a postranách hlavy si ty vlasy sestříhat, nevím jestli si to dovedete představit, ale jestli ne, tak to neřešte, já si to taky nedovedu představit :D ... Snad se zase brzo ozvu, nemůžu říct kdy. Teda vlastně můžu - Až budu mít chuť.

Vashe oddaná ?!

20. 1. 2009 • Můj nejlepší kamarád...

20. ledna 2010 v 21:40 | Mrs. JouJou |  ↓↓Deníček↓↓

Chci tenhle článek věnovat tomuhle blogu.
Zítra mu budou dva roky a sedm měsíců. Ještě si živě pamatuju, jak jsem chtivě prosila bráchu, aby mi vysvětlil jak vlastně s tím. Vrtěl nad mou divností hlavou, napřed mi nechtěl nic vysvětlit, potom mi pomohl. Vím, že jsem tenhle blog zakládala s tím, že chci mít stejný jako ostatní. Plný slátanin o blbostech, na záhlaví nějakou pořádně slavnou věc a mít nějakou strašné "kůl" přezdívku. Byla jsem vůl (Podívejte, už z toho začínám i rýmovat :D). Teď chci být jiná. Jiná než ostatní, nechci mít blog jako pomůcku, jak být ještě víc cool. Chci mít blog jako svého kamaráda. Jako prostředek k tomu, jak si v sobě udělat pořádek...
Je mi na blití z blogů, ze kterých se na vás usmívají Miley Cyrus, herci z HSM nebo Jonas Brothers. Samozřejmě všichni upravení v Photoshopu a co nejvíc přeplácaní. Pokud jsem se vás dotkla, promiňte, je to vaše věc, určitě najdete svoje kopie, kterým se váš blog bude líbit. Ale se mnou nepočítejte.
Miluji večery, které strávím čtením strarých článků a vzpomínáním. Je tu všechno. Často vrtím nad svojí naivností, vlezlostí a mladostí hlavou, ale je to až roztomilé. Miluji pocit, když si můžu říct, že jsem zase o těch pár měsíců a vyrostla. A snad... snad je to i poznat. Jsou tu věci, které bych teď už neřekla, ani za nic, ale smazat je? Nejsem na hlavu... Bývala jsem to já, přece se nesmažu. Rostu, a můj blog roste se mnou. Roste do krásy (Ano, troufám si to tvrdit!) jak vzhledově, tak i obsahově. Často mám chuť zlikvidovat svoje naivní, už dávno neplatící články, ale bylo by to jako mazat paměť člověku, kterému jsem toho řekla příliš.
Chodilo sem tolik lidí, které jsem tu nechtěla. Myslím, že někteří sem pořád chodí. Ale nedokážu udržet svoje pocity na uzdě, když se rozepíšu. A nepsát vůbec? To opravdu ne...
Mám tolik lidí, kterým chci prostřednictvím svého blogu tolik říct, i když to neříkám přímo. Opravdu vždycky doufám, že vycítí z článku moje rozpoložení. A pokud ne? Vždyť je to jedno, zkusím to příště...

♥ On ví všechno... Tahle stránka byla láska na první pohled ♥

Vashe oddaná ?!

18. 1. 2010 • Nenávidím... Nenávidím... Nenávidím...

18. ledna 2010 v 21:42 | Mrs. JouJou |  ↓↓Deníček↓↓

Nenávidím pololetí. Všichni brečí, nadávají a jsou smutní. Já zvládám všechno naráz, dobře já. Matematiku jsem samozřejmě pokazila. Brečela jsem a nadávala. Všichni se za mnou otáčeli, jaká že to křehká dívenka nadává do debilů a do krav. Samozřejmě i jinak, ale to by ste si museli zakrýt oči a uši. Ostatní jsou smutní taky. Cítím divnou atmosféru ve vzduchu u nás ve třídě. Je pravda, že jsem vždycky milovala utěšování, ale nenávidím pocit, že se nemůžu ani pořádně zvednout, abych člověka objala, bez toho, aniž bych musela poslouchat poznámky učitelů. Jistě, ti kdo to všechno zaviní, tak jsou pak ti nejchytřejší. Počkat, zacpěte si uči a zakryjte oči. Jsou to piče, se kterýma se nedá pořádně vyjít. Chovají se šíleně arogantně a všechno zkazí. Třikrát sakra a pětkrát kurva. Dobrý, můžete už zase vnímat.
Nenávidím lásku. Vím už, kdo je ten, na koho myslím nejintenzivněji, nejčastěji a s tím divným pocitem v břiše. Znáte to. Nechci si připustit, že s ním nikdy nepůjdu ven, natož abych ho mohla chytnout za ruku a hladit ho po vlasech. Ale zároveň nejsem tak naivní abych věřila, že časem tohle všechno budu moci udělat. Nevím co si mám myslet. Myslím tím, co si mám myslet o sobě. Chci s ním být denně, ale zároveň ho nechci už nikdy vidět. Vykládám si v hlavě scénáře, co bych dělala, kdybych ho potkala, ale zároveň se toho děsím. Štítím se toho jezdit tam kde bydlí, ale přesto jsem ochotná si kdykoliv protáhnout cestu o hodinu jenom proto, abych jela kolem. Nechci ho, nechci ho!! Kecám, chci ho, fakt ho chci!! A nebo radši nee, nechci ho! Je mi jedno kdo si to teď čte a právě se vidí v tom klukovi. Může se smát, může být potěšen, může být zhrozen a může být neschopný slova. Ale nikdy se nedozví, jestli šlo opravdu o něj. Buďte naivní, myslete si, že je to o vás. Chci vidět vaše obličeje.
Nenávidím vzpomínky. Jsou ty hnusné a ty jsou všude. Taky jsou ty hezké a ty jsou taky všude. I když... Jak pro koho. Já mám teď ty pěkné.. Bohužel jen vzpomínky, víte? Občas je to milé, ale je šílené, když víte, že tu vzpomínku nemůžete chytit. Chci je všechny pochytat a prožívat je znova a znova.
Chci aby mi ona ležela na klíně. Chci aby se na mě usmíval. Chci mít ze všech předmětů jen jednu učitelku. Chci svého strážného anděla. Chci se vrátit do dětských let.

Vashe oddaná ?!

17. 1. 2010 • "Jsou dány dvě kružnice, z nichž jedné kouká z kapsy bagr."

17. ledna 2010 v 18:36 | Mrs. JouJou |  ↓↓Deníček↓↓

Mám kružnic takhle! (*Ukazuje si rukou nad hlavu*) Matematika je pro mě noční můrou. Nenávidím ji. Proseděla jsem s ní celý dnešní víkend a musím říct, že jako kamarádka mi vážně nesedla. A pokud zítra tu pololetku nenapíšu maximálně na dvojku, tak se rozzuřím a hodně dlouho s ní nebudu chtít nic mít. Sežrala mi celý víkend.
Pomaličku pomalu si uvědomuju, že mi za dva týdny bude čtrnáct. Ne, nemám radost. Chci být ještě starší. Chci mít občanku a chci si tím probíjet doma cestu. Chci kolem sebe mávat větou, že už mi je patnáct a že tedy opravdu už nemusím být do šesti doma, nemusím chodit spát v jedenáct a můžu chodit na Kometu. A chci, aby se se mnou nemluvilo jako s malým dítětem, čehož se ale pravděpodobně stejně nezbavím.
Ale ano, je mi jasné, že jakmile mi bude patnáct, tak budu zase chtít být aspoň o rok starší. Ale to si nechci připustit, takže pššt, to je tajemství.
S Just I'm sme si slíbily, že si na prázdniny najdeme letní lásku. A budeme se s ní procházet v teplých večerech při západu slunce, smát se v letních deštích, chodit spolu na koupaliště a trávit spolu ty nejkrásnější chvilky... Tak strašně moc bych si to přála. Mít někoho o koho se můžu opřít, koho můžu obejmout, komu se můžu dívat do očí - s upřímností, láskou a oddaností, koho můžu chytit za ruku. A chci mít někoho, kdo není sen, který nežije jen v mé hlavě a kterého nevidím jenom já. I když... Je to zážitek, mít někoho takového musím podotknout. Ale trošku si připadáte jak dement. :D
Taky jedu o prázdninách na summer camp do Švédska, tak třeba najdu někoho, pro koho budu moci na konci vybrečet moře slz a se kterým budu moc rozvíjet svou angličtinu. A kterého budu milovat. Těším se hrozně moc, minulý rok mě vidina tří týdnů strávených kdesi mimo můj domov s lidmi se kterými si česky neřeknu ani ahoj, děsila více než pololetní písemka z matiky. Teď se strašně těším. Na každodenní aktivity, cleaning groups a večerní anglické klábosení. Mám radost. Mám radost, že půlku prázdnin zabiju věcí, která mě baví a z které mám šílenou radost. Zvolejte CISV třikrát hurá.
V dubnu by měl být sraz českého CISV. Na tři dny se pojede někam do hor. Jupí, jupí :) Děcka já to miluju.

Nějak je mi po tom vyprávění o létě tepleji. Zkuste to taky.

Vashe oddaná ?!

15. 1. 2010 • Je pravda, že láska zmůže všechno? Je to pravda, ale uděláš líp, když tomu nebudeš věřit.

15. ledna 2010 v 18:53 | Mrs. JouJou |  ↓↓Deníček↓↓

Tohle bylo napsané v šalině. Pardón, v tramvaji, tohle je brněnské hantec! :D:D:D
Zaskočilo mě to. Nevím zda je to tak, nebo to tak není. Ale vím, že je to možné. Zmůže toho hodně, OPRAVDU hodně. Snad i všechno. Mám své zkušenosti, láska mění člověka. Svět není láska, ale láska je svět. Klidné doby, mírná zemětřesení i vlny tsunami. To je světové. Ale nechme povídání o lásce, dostává mě to do divnýho rozpoložení.
Dneska sem byla s Alenkou. Právě se vdala, odbyli si obřad v jejich zkušebně, kde zkouší s kapelou a už sou svoji. :D:D Strašně moc pro mě znamená, miluju to, když se můžu pyšnit tím, že pro mě chodí před školu kamarádka. Není moc lidí, kteří by byli ochotni jet přes celý Brno, jen aby si tam mohli vyzvednout kamarádku. :) Úžasné.
Škola se mi v poslední době hodně příčí, máme toho přehnaně moc a mě se nelíbí se pořád učit. chci být volná, nechci být připoutaná nad školou. Ale už mám několik předmětů uzavřenejch a chybí mi ještě napsat pořádně pololetku z matiky a uzavřít známky z němčiny a angliny. Pořád doufám, že zvládnu mít jen dvě dvojky. Potřebuju peníze za vysvědčení, protože jsem se rozhodla nechat si ušít cosplay na anime fest, kterej je sice až v květnu, ale spořit, jak se znám, na to musím začít už teď. Už jen kvůli tomu, že kromě cosplaye si musím zaplatit vstup a samozřejmě budu chtít ve stáncích skoupit milion blbostí. Takže tak. A je mi uplně fuk, že mi naši zakázali kupovat cosplay a jestli si ho koupím, tak mě prý srazí kapesný a řeknou babičkám ať mi nedávjí nikdy už peníze. Ale já to nějak ukecám, když sou ty prachy moje!! :/

Vashe oddaná ?!

P.S. Chci jít za tu slečnu (Ritsu) úplně vlevo, hraje na bubny a všichni víme, že pro ty já mám slabost :)

12. 1. 2010 • Všichni zanotujme: "Fuj, Fuj, Fuj!"

12. ledna 2010 v 18:17 | Mrs. JouJou |  ↓↓Deníček↓↓

Venku je hnusně. HROZNĚ hnusně. Už chci jaro. Až budou kolem růst květinky, lítat motýlci a bude svítit sluníčko. Ne, dobrá, to trošku přeháním, ale už chci aby bylo tepleji! Dneska jsme místo tělocviku šli lopatovat. Bylo to dobré, jen jsem si po tom, co sem měla celou prdel od sněhu a nešlo to vymést připadala jak bezdomovec. Lidé kolem se na mě také tak dívali. Ale no stress, o to mi tolik nešlo, spíš mi mrzly nohy, ruce, všechno, bolel mě zadek od vyježděných hrbolků a chtěla jsem už domů. Nakonec jsem se dočkala. Jupí.
Jsem na sebe naštvaná, protože bych se měla jít okamžitě a teď hned učit a přitom na všechno seru. Zítra píšu dějepis ze 60 A4 (ne, nepřepsala jsem se), zkouší mě z němčiny a taky z matiky, ve které prohlásila, že jsem nebyla zkoušena a že je to vůči ostatním nefér. Tak fajn no, možná bych se radši chovala nefér, než si opravdu zhoršila tu známku na vysvědčení na trojku. Mám strach, že si zhorším svoje známky. Mám velkej strach. Asi začnu odpočítávat hodiny do 22., až se u nás budou uzavírat známky.
Stává se ze mě ještě menší holčička než jsem kdy byla. Stává se ze mě naivní uplakánek. Včera jsem si doma snažila vydobýt povolení na nedělní hokej. Samozřejmě, nemůžu. Prý z principu. Co jsem udělala? Odběhla s pláčem do pokojíku. Pak za mnou přišla máma a snažila se mi pomalu vysvětlit, že můj otec je prostě takovej a že na něj musím pomalu. Prý si mám osvojovat ženskou taktiku. Paráda, aspoň mám na kom trénovat :/. Mamka říkala, že mě nechce pustit ani o letních prázdninách do Švédska. Na summer camp, to samý jako jsem byla minulej rok. Ale tohle mamka ukecá, o to strach nemám. Ale mám strach, že mi nevyjdou ti Kryštofové s Tomáškem. Že mi otec řekne, že je to úchyl (což o něm opravdu prohlásil) a nikam mě nepustí. Mám strach.

9. 1. 2010 • Po půl roce mám černější svědomí než kdykoliv předtím...

9. ledna 2010 v 20:00 | Mrs. JouJou |  ↓↓Deníček↓↓

Teď, po dlouhé době, začínám hrozně moc litovat minulosti. Pořád musím myslet na to, jak jsem se chovala, co jsem dělala a komu jsem tím vlastně ubližovala. Vím, nenadělám s tím už asi nic, lidé si udělali obrázek a málo z nich je ochotno to změnit. Vím. Ale přesto se zoufale (možná až trošku trapně) snažím vyžehlit věci tam, kde je to vlastně všem ukradené. Včera jsem psala naivní, ale upřímné "promiň" člověku, kterého jsem viděla naposledy někdy v květnu (už) minulého roku. Myslím to opravdu upřímně. Snad jsem se k tomu jen donutila o něco později než by se čekalo. Ano, smazalo bych celé to období a teď nad tím přemýšlím ještě intenzivnější než předtím, ale... Never mind.
Dnes jsem byla konečně zase venku s Tommym. Po měsíci co jsme se neviděli. Přišel o 15 minut později :D, ale aby to odčinil pozval mě do jedné kavárny. Hloupý kdo dáva, hloupější kdo nebere ;). Já tedy posrkávala koktejl a on mě provokoval alkoholickou "Kočkou na střeše" a vzápětí pivem. Ale v cajku, mě stačily barevné flašky alkoholu na poličce jen tak na ozdobu. Já ho zas mohla provokovat něčím jiným. Vlastně sme do sebe celou dobu rejpali. Miluju to :D. Potom sme probírali YAOI z Anime. Pokud nevíte o co de, tak to ani nezjišťujte, zkazilo by vás to :D. Ale hezky jsme si popovídali. :D Potom mě doprovodil na autobus, nechali sme dva ujet v zapálené řeči o YAOI :D ... A pak sem tedy musela domů. Ale s nadšením jsem zjistila, že od Brněnské Vaňkovky mohu jezdit až 17:29 a stihnu to domů Wohoo. :)
Zítra se ale hodlám učit. Mám toho nad hlavu. Celou učebnici dějepisu, celej půlrok z češtiny, němčinu, chemii... A chtěla bych to napsat všechno na jedničku. Kdo by nechtěl.. Ale já bych chtěla OPRAVDU!! Ale je to nad moje možnosti, protože teď jsem plná keců jak se budu zítra učit, ale zítra? Hmm, skutek utek.
Tenhle článek je víceméně o ničem, ale styděla jsem se, že jsem vám tu teď nic moc nepsala. Tak tady něco málo máte. Ale njespíš je vám to na nic...

Vashe oddaná ?!

Tokio Hotel - Heilig

8. ledna 2010 v 20:31 | Mrs. JouJou |  ↓↓Písničky↓↓

"Du brichst die Kälte
wenn Du sprichst
Mit jedem Hauch von dir
erlöst du mich
Wir sehen uns wieder
irgendwann!"

"Ich sinke
weg von dir
Schau
mir nicht mehr
hinterher
Glaub an dich!"

...NEMÁTE JE RÁDI?...
...JE MI TO JEDNO, JÁ ANO...

Mezitím - Naděje

5. ledna 2010 v 22:08 | Mrs. JouJou |  ↓↓Písničky↓↓
Znáte ji z poprasku v Superstar a z brněnského castingu. Kluk zpíval pěkně, opravdu. A ano, byla bych ochotná odpustit i to, že šlápnul vedle. Protože z jeho hlasu mi přecházel po zádech mráz a to u nikoho jiného. A já tohle v hudbě miluji.


"Nemá hlas a přesto není němá,
není dívka není ani žena.
S tebou sní, už dvanáct dní,
Je v tvojí mysli uvězněná."

"Tajemná, tak co ti brání jít blíž a ještě blíž?
Tajemná, jak noční stíny, jak chorál z kostelů,
Tajemná, panenka z hlíny, s křídly andělů."

"Jdi přímo k ní a řekni jí, že jsi bez ní bez naděje!"

...A Z TÉ PÍSNIČKY MI TAKY BĚHÁ MRÁZ PO ZÁDECH...

5. 1. 2010 • Citlivka... Hmmm

5. ledna 2010 v 21:39 | Mrs. JouJou |  ↓↓Deníček↓↓

Ano jsem. Až přehnaná. A mám chuť si za to nafackovat.
Brečela jsem. Zase. Ale už mi asi nestačí zavřít se v pokojíku a zničit další balíček kapesníků, musím mít zase něco extra. Jít městem a brečet v dešti. Hmm, jak romantické, až kýčovitě znějící. Ptáte se proč? Protože neplatí to, že když si dupnu nohou tak to mám, i když to je ve všech filmech. Ano, zdá se mi, že jsem dneska měla nejhorší den, za poslední dobu. Jdu si stěžovat, nečtěte to dál.
Tommy pro mě měl přijít před školu, nakonec mi napsal, že nestíhá, jesi bych nemohla dojít na Českou. Tak sem mu naspala, že jo a doručenka mi nedošla. Tak jsem se tam asi hodinu (ne, nepřháním) klepala zimou a čekala, jestli náhodou nepřijde. Nepřišel. Byla mi hrozná zima a už se mi začínaly koulet potvářích další sebelítostné (ano, i taková jsem) slzy. Nepřišel v celou, nepřišel ani o půl, nepříšel ani v další celou. Tak sem si dupla a šla dom. Potom jsem jela autobusem a hned naproti mě si sedl nějakej pán. Tak dvacet, pětadvacet mu mohlo být. A promiňte, že vám to řeknu takhle na rovinu, začal si honit péro. Vůbec se nestyděl, A já seděla hned naproti a myslela, že se počůrám strachy. Byly jsme v autobuse sami, jen za ním seděla nějaká stará páni, která to ale neviděla. Vůbec. A já tam čůrala strachy, nevěděla co s očima a modlila se, ať nevystupuje stejně jako já. A co se nestalo? Anoo, správně, jakmile jsem se zvedla, zvedl se on taky. Šla jsem k jiným dveřím a slíbila si, že jakmile vystoupím, rozběhnu se a budu utíkat. Rozběhla jsem se a až asi dvacet metrů od autobusu jsem zjistila, že za mnou naštěstí vůbec nejde. Našim neřeknu ani slovo, srazili by mi ten čas do kdy můžu bývat venku ještě o víc, pokud by mě vůbec ještě pouštěli, kdyby zjistili, že jejich dceruška mohla dávno ležet kdesi znásilněná a mrtvá. Hmmm.
Potom jsem přišla domů, pohádala se s otcem, že pořád sedím u počítače. Prý jsem jediná kdo tu sedí tak často, prý tu dělám samý krávoviny a prý mám dělat taky něco jinýho. Tak jsme se pohádali, on mi řekl ať si teda dělám co chci a sedímu toho počítače klidně pořád, já měla co chci a šla sem si sem sednout. Asi na té jeho teorii něco pravdy je.

Vashe oddaná ?!

David Deyl - Akorát

4. ledna 2010 v 21:43 | Mrs. JouJou |  ↓↓Písničky↓↓

"Abych mohl zůstat tím, kým jsem.
Abych mohl snít, že půjdem ven.
Neříkej ne, nevnímám."

"Akorát chci být to já, kdo s tmou.
Pokusí se vrátit čas nás dvou.
Akorát chci řít ti "věř mi dál".
Nabrat síly najednou,
abych mohl být jen tím, kým jsem,
abych mohl snít, že nejsi sen.
Neříkej ne, nevnímám."

...ACH, JAK PRAVDIVÉ...