
30. 1. 2010 • Chcela by si vediet prečo hlasy ktoré cítiš za sebou ťa pália viac než dotyk na perách s vlastnou cigaretou.
30. ledna 2010 v 19:25 | Mrs. JouJou | ↓↓Deníček↓↓
"Copak ty s tím Tomášem souhlasíš? Vždycky
když se o něm s Nelou bavím nic neříkáš!!"
"Víš, že nejsem pro, ale ona ho nebere jako kluka!
Je to poznat, je to pro ni kamarád!"
"To je jedno, podle mě na žádnou školu nechodí,
je divnej, nějakej úchyl. A až ji to dojde, bude pozdě."
"Mohli by jste mě laskavě přestat pomlouvat,
když tam nejsem?"
...TICHO...
Nenávidím to! Nenávidím, když se moji rodiče o mě baví, když tam nejsem. Nenávidím, když pomlouvají moje kamarády a prosazují si možnost mluvit mi do toho s kým se bavím a s kým ne. Jo, vím, že na to právo mají a právě proto, že vím, že s tím nic neudělám vždycky kříčím, kopu do všeho kolem a práskám dvěřma. Uklidňuje mě to. Uklidňuje mě smát se jim do ksichtu a sledovat jak z toho raplí ještě víc než kdy předtím, ale já jsem klidná.
Ano, mamka se mě zastává a já mám někdy chuť jí skočit z vděčnosti kolem krku, ale táta z toho šílí a nadává jí za to, že neopakuje jako papoušek to, co si myslí on sám. Je mi jí líto. Je mi líto, když on na ni kříčí až se pod sprškou nadávek prohýbá, ale ustojí to, i když v jejích očích vidím slzy. Často mám chuť na něho zakřičet jestli nevidí co sakra dělá. Ale když to prostě sám nevidí, nemá cenu mu vykládat co dělá špatně. Stejně by to nepochopil...
Zítra du s Tommym. Táta o ničem neví, mám strach mu to říct. Vždycky raplí, když s ním chodím ven. Jdu s ním, když naši ještě budou spát, musím stávat kolem sedmé a z baráku vyjít v osm. To oni ještě spí. Mamka o tom ví tak snad ho stihne uklidnit do té doby, než se vrátím já, i když si jsem vědoma, že když přijdu domů, bude tu opravdu dusno. Mám strach, ale stojí mi to za to, neviděla jsem ho už tři týdny... A stýská se mi po něm. Jak říká mamka, ne jako po klukovi, ale jako po kamarádovi...
Držte mi palce prosím...
Vashe oddaná ?!
Komentáře
to mě moc mrzí :-( vím, jak ti je, i když sem nikdy nic takového nezažil, snad bude líp, přeju ti to ;-)
Já si myslím že ti do toho nemaj právo kecat, pokud se nejedná o feťáka, pedofila, úchyla nebo tak něco. Je to tvoje věc. A měla by sis sama rozhodovat s kým se bavit, s kým jít ven.... Já poznala spíš pravej opak. Když jsem ještě měla rodiče, nezajímalo je s kým kam chodím, kdy a v jakém stavu chodím domů... To taky nebylo ideální. Nic se nemá přehánět... Drž se ;)
Achjo, já tohle na rodičích tak nemám ráda!!... Ano, chápu, mají o svou dceru strach, to mi přijde celkem přirozené,ale takhle to přehánět už není "hezké". Se vztahy v rodině ti asi moc nepomůžu, i když dobře vím, že je nejlepší jít na to s klidem. Vytipovat si den, kdy je taťka v klidu a je rád, že je rád a pak nenápadně jít na věc. Nezvyšovat hlas, pečlivě vybírat slova a papa bude hned o něco klidnější. Teda, snad bude. No pak už vážně nevím, jak jinak. Ale držím palce :)