| Mrs. JouJou
|
Bylo to... Bylo to... Awesome, jak by řekli v How I Met Your Mother.
Tommy měl jen 5 minut zpoždění, což je na něj hodně dobrý. Děkoval mi šíleně za to, že jsem svůj druhej lístek věnovala právě jemu, i když mě ani nenapadlo vzít někoho jiného.
"Díky, díky, díky, díky!"
"V pohodě, už toho nech."
"Hele říkal sem ti, už díky?"
"Jo.."
"Díky, díky, díky, díky!"
"Buď už ticho!" :D
Hnusila se mi představa vzít někoho, kdo by tam šel jenom kvůli hudebnímu tuc, tuc, tuc a ne kvůli slovům jejich písniček, ve kterých se ztrácet je něco nezapomenutelnýho. Jeho "Jsme uvězeni v tělech, jak kulky v revolverech", "Cítím ty slzy, ty vody co samy sou, s úsměvem umřou mi pod řasou", "Slova jsou jen kapky deště a ty voláš, ať prším ještě" a další rýmy jsou těmi nejchytřejšími větami, které jsem kdy slyšela. A vím, že Tom to bere podobně.
Slíbil mi, že si jednou půjčí auto speciálně na ten den a dojede pro mě ke škole. A to bude jako fakt "hafo cool a in" :D. U mamky prošel, prý je to "sympatický a usměvavý kluk, který ale místo na dvacet vypadá na patnáct". Já se jenom tiše pousmívala a pokyvovala hlavou.
"A co jako mezi váma je?"
"Sme kamarádi."
"Nic víc? On je pěknej kluk..."
"Jo, to sice ano, ale nechci ho."
"Vidíš, právě jsi řekla, že se ti líbí."
Kryštof mě překvapil nejpříjemněji jak mohl a to nekecám. Kdyby se mě někdo zeptal, jestli si chci znovu zopakovat tenhle koncert, nebo si vybrat kteroukoliv jinou skupinu, tak bez zaváhání řeknu, že chci opakování. (I když mě můj táta zaskočil otázkou, jestli bych si nevybrala ani Vokousaný nechty :D). Xindl X mě naopak docela zklamal. Svou snahou o zpestření koncertu s glisandama, crescendama a podobně to trošku přepískl, i když to je holt asi on. Anděla dal až nakonec, což je uplně nejvíc nechutná a nejhorší jeho písnička, tak jsem zarytě mlčela a koukala se na Toma, kterej si s ním radostně zazpíval. Hm.
Byl tam pan V. I když jsem ho s nadšením přemlouvala k tomu, aby fakt šel, že nakonec bude litovat, tak když došel, otočil se mi žaludek, po dvou měsících kdy jsem ho neviděla, tak moc, že jsem se bála nejhoršího (víme?). Nevím jak dlouho za náma stál, ale když se Tom otočil se slovy "Zdar vole, tebe bych tady fakt čekal ze všeho nejmíň" tak mi to bylo jasný. A to sme zrovna předtím mluvili o něm, haha. Stál celý dvě hodiny přímo za mnou. Dýchal mi do vlasů, zpíval do ucha a mluvil přisrostle, čemuž jsem se musela usmívat, protože mi to u intelektuálního medika přišlo až absurdně roztomilé. A měl košili. Košili nad kterou jsem uvažovala, kvůli komu ji má (Jojo, vymýšlela jsem, že kvůli mě:)).
Břicho jsem měla sevřený po celej koncert co stál deset centimetrů ode mě a já měla chuť se o něj opřít, ale bylo to jiný než kdy předtím. Bylo to... Příjemný.
Ať to už čte kdokoliv, je mi to fuk, hlavní je, že mám v sobě jasno...
Už půjdu, musím si sepsat domácí úlohu do němčiny o mém vysněném chlapci. Proto jdu sepisovat svůj dlouhovlasý, zelenooký, košilatý sen. Však vy víte pro co já mám slabost :)
Vashe oddaná ?!