Únor 2010

Kryštof - Cosmo shop (Kryštof T-music tour 2010)

27. února 2010 v 18:22 | Mrs. JouJou |  ↓↓Písničky↓↓

...DLOUHOVLASÝ ZELENOOKÝ PÁN V KOŠILI...
...HMM..
...ALE JÁ ZNÁM LEPŠÍ...

24. 2. 2010 • T-music Kryštof Tour 2010, Brno

24. února 2010 v 21:27 | Mrs. JouJou |  ↓↓Deníček↓↓

Bylo to... Bylo to... Awesome, jak by řekli v How I Met Your Mother.
Tommy měl jen 5 minut zpoždění, což je na něj hodně dobrý. Děkoval mi šíleně za to, že jsem svůj druhej lístek věnovala právě jemu, i když mě ani nenapadlo vzít někoho jiného.
"Díky, díky, díky, díky!"
"V pohodě, už toho nech."
"Hele říkal sem ti, už díky?"
"Jo.."
"Díky, díky, díky, díky!"
"Buď už ticho!" :D
Hnusila se mi představa vzít někoho, kdo by tam šel jenom kvůli hudebnímu tuc, tuc, tuc a ne kvůli slovům jejich písniček, ve kterých se ztrácet je něco nezapomenutelnýho. Jeho "Jsme uvězeni v tělech, jak kulky v revolverech", "Cítím ty slzy, ty vody co samy sou, s úsměvem umřou mi pod řasou", "Slova jsou jen kapky deště a ty voláš, ať prším ještě" a další rýmy jsou těmi nejchytřejšími větami, které jsem kdy slyšela. A vím, že Tom to bere podobně.
Slíbil mi, že si jednou půjčí auto speciálně na ten den a dojede pro mě ke škole. A to bude jako fakt "hafo cool a in" :D. U mamky prošel, prý je to "sympatický a usměvavý kluk, který ale místo na dvacet vypadá na patnáct". Já se jenom tiše pousmívala a pokyvovala hlavou.
"A co jako mezi váma je?"
"Sme kamarádi."
"Nic víc? On je pěknej kluk..."
"Jo, to sice ano, ale nechci ho."
"Vidíš, právě jsi řekla, že se ti líbí."
Kryštof mě překvapil nejpříjemněji jak mohl a to nekecám. Kdyby se mě někdo zeptal, jestli si chci znovu zopakovat tenhle koncert, nebo si vybrat kteroukoliv jinou skupinu, tak bez zaváhání řeknu, že chci opakování. (I když mě můj táta zaskočil otázkou, jestli bych si nevybrala ani Vokousaný nechty :D). Xindl X mě naopak docela zklamal. Svou snahou o zpestření koncertu s glisandama, crescendama a podobně to trošku přepískl, i když to je holt asi on. Anděla dal až nakonec, což je uplně nejvíc nechutná a nejhorší jeho písnička, tak jsem zarytě mlčela a koukala se na Toma, kterej si s ním radostně zazpíval. Hm.

Byl tam pan V. I když jsem ho s nadšením přemlouvala k tomu, aby fakt šel, že nakonec bude litovat, tak když došel, otočil se mi žaludek, po dvou měsících kdy jsem ho neviděla, tak moc, že jsem se bála nejhoršího (víme?). Nevím jak dlouho za náma stál, ale když se Tom otočil se slovy "Zdar vole, tebe bych tady fakt čekal ze všeho nejmíň" tak mi to bylo jasný. A to sme zrovna předtím mluvili o něm, haha. Stál celý dvě hodiny přímo za mnou. Dýchal mi do vlasů, zpíval do ucha a mluvil přisrostle, čemuž jsem se musela usmívat, protože mi to u intelektuálního medika přišlo až absurdně roztomilé. A měl košili. Košili nad kterou jsem uvažovala, kvůli komu ji má (Jojo, vymýšlela jsem, že kvůli mě:)).
Břicho jsem měla sevřený po celej koncert co stál deset centimetrů ode mě a já měla chuť se o něj opřít, ale bylo to jiný než kdy předtím. Bylo to... Příjemný.
Ať to už čte kdokoliv, je mi to fuk, hlavní je, že mám v sobě jasno...

Už půjdu, musím si sepsat domácí úlohu do němčiny o mém vysněném chlapci. Proto jdu sepisovat svůj dlouhovlasý, zelenooký, košilatý sen. Však vy víte pro co já mám slabost :)

Vashe oddaná ?!

Hm

23. února 2010 v 17:59 | Mrs. JouJou |  ↓↓Nevešlo se↓↓
NENÁVIDÍM

22. 2. 2010 • Miluji letošní únor!! ♥

22. února 2010 v 21:37 | Mrs. JouJou |  ↓↓Deníček↓↓

Měla jsem narozeniny. V únoru!! Které dopadly bezvadně, protože mám věci co sem chtěla, a jeden ten "on" (:)) mi nakonec přece jen popřál. Zahřálo to u srdíčka. :)
A otevírali jsme se školním sborem u nás v Brně, v kině Art španělskej festival La Película dneska, dopadlo to katastrofálně, ale byla to dost sranda. Všichni tleskaly, zhulenej chlapec v první řadě koukal malýma očima a smál se po celou dobu. Já se smála s ním, i když nevím jestli jemu nebo nám. Co už... Zpívali jsme jenom dvě písničky, takže se toho sice nedalo pokazit tolik, ale jako je vám jasný jak to asi vypadalo :D
Mám parádní známky, jako snad ještě nikdy. Pokud nepočítám základku. Musím to zaklepat, ale vytahovat se budu pořád. Od začátku roku nemám horší známku než dvojku a těch mám jen pár. V matice, což je největší moje noční můra mám už tři jedničky a jednu dvojku. Celkem se učím a mám ze sebe sama radost. Nehraju si na cool flákačku, což podle mě není vůbec cool a snažím se učit. Jo, jo a JO!
a teď to nejlepší. Jdu na ty Kryštofy. S Tommym, i když to provázelo milion řečí o tom, že je úchyl, že o mě mají naši strach, že podle nich mu jde jen o to jedno... Předtím sem zuřila na nejvyšší míru, teď se usmívám. Protože mě šlo taky jenom o to jedno - a to o to, aby mě tam s ním pustili. A oni mě pustili, takže ať si už vykládáj co chcou. Jen mě musí doprovodit k babičce před barák a má se mnou počkat než máma seběhne dolů, aby viděla toho hrozného "hulváta, úchyla a lháře v jednom". Těším se jak malý děcko. Fakt strašně :)
Držte mi palce zítra, miluju vás za to ♥

Vashe oddaná ?!

Řetězák 4.1

20. února 2010 v 20:56 | Mrs. JouJou |  ↓↓Řetězy↓↓
Kdybych byla...
• Magií - Byla bych tou kladnou
Elementem - Bylo bych oheň
Ročním obdobím - byla bych jaro
Magickou bytostí - byla bych anděl a pomáhala bych lidem
Magickým zvířetem - byla bych moudrou, mluvící sovou
Barvou - byla bych fialovou
Stromem - byla bychkrásně kvetoucí třešní
Songem - byla bych Záchodovým prkýnkem od Vokousaných nechtů :D
Místem - byla bych místo, kde tráví čas moji přátelé...
Člověkem - Byla bych optimistou, který je plný víry a touhy pomoci světu
Hudebním nástrojem - byla bych bicí
Potřebou člověka - byla bych myšlenkou na lásku
Citem člověka - byla bych smutkem z nevyplněného přání
Smysl - byla bych chuť
Jedním ze sedmi smrtelných hříchů - byla bych závist
Ochucovadlem - byla bych grilovacím kořením
Odpověď - byla bych "Odpouštím ti!"
Částí těla - byla bych pomocná ruka
Částí dne - byla bych stmívání
Částí noci - byla bych půlnocí
Měsícem - byla bych březen
Lunou - byla bych úplněk
Hračkou - byla bych plyšákem
Aroma - byla bych skořice
Ovocem - byla bych jahoda
Zeleninou - byla bych okurek
Cenným kovem - byla bych bílé zlato
Domem - byla bych malým, skromně vybavený domečkem
Památkou - byla bych schovanou věcí na památku
Druhem látky - byla bych kašmír
Zvířetem - byla bych divoký kůň
Pomocí člověku - byla bych přátelství
Věcí na operačním sále - byla bych nití na zašití
Znamení - byla bych panna
Květinou - byla bych černá růže
Vyjádřením lásky - byla bych povzbudivým stisknutí ruky
Lidským koncem - byla bych pád z vysoké skály
Katastrofou - byla bych větrný vír
Záporným lidským citem - byla bych pohrdáním
• Vzpomínkou - Byla bych vzpomínka na první pořádnou lásku

20. 2. 2010 • Sláva, sláva, jsem tu zas...

20. února 2010 v 20:38 | Mrs. JouJou |  ↓↓Deníček↓↓

Čááu!! KONEČNĚ!! Konečně po dlouhem abstinování jsem zase mohla zapnout tady tu bednu... Chybělo mi to, samozřejmě. Jsem závislák na počítači, sere mě to a nic s tím nedělám. Hm. :D Ale zase musím uznat že sem si ten týden bez komplu přece jenom užila. Učila jsem se víc a odrazilo se mi to ve výsledcích, nedostala sem za tento týden ani jednu dvojku, sledovala sem olympiádu, která mě šíleně těší. Nad hokejem slintám, kvůli slovákům jsem přišla do hodiny a půl hodiny později, mamka mi napsala omluvenku :D a dneska jsem si o půl druhé vstala na lotyšsko. 5:2 je mysím hodně dobrej výsledek a hráli taky parádně. O hru s Ruskem jsem se předtím dost bála, ale teď strach nemám. Po tom, co sem viděla jaký měli problémy při hře se Slovákama, který sme my strčili do kapsy levou zadní, tak si věřím, že aspoň do prodloužení se dostaneme a tím pádem budem první. A to jako jo!!
Taky jsem se za tento týden začetla do "Sophiiny volby" od Williama Styrona. Je to velká, 700-stránková bichle, ale je to krásný a smutný. Je to o slečně, která se dostane do koncentráku, má dvě děti a musí si vybrat jedno, který zabijou a jedno, který si bude moci vzít sebou. Miluju knížky s touhle tématikou, protože spisovatelé co o tom píšou, to mají nádherně sepsaný a má to vždycky smutnej nádech, ael zároveň se hrdinové umí radovat z maličkostí. Stejně tak píše i můj nejoblíbenější spisovatel J. M. Remarque. Určitě ho znáte...
Jinak se nic moc nezměnilo.
Příští týden v úterý je ten koncert Kryštofů. Šíleně se těším ale už se asi dva týdny klepu z toho, že mi naši nakonec nedovolí jít s tím Tommym, snažím se o tom moc nemluvit, ale zítra si s nima chci sednout a probrat to, tak mi držte palce.
Chtěla jsem napsat jen tak narychlo. Promiňte, ale užívám toho, co mi tenhle týden chybělo, takže čááu :*

Vashe oddaná ?!

Adieu... :P

15. února 2010 v 11:19 | Mrs. JouJou |  ↓↓Nevešlo se↓↓
Chytla jsem rapla, naštvala maminku a mám s komplem utrum... Omlouvám se, ale nezvládám se nesmát když mi nadává :D:D A vždycky musím udělat to, co mi řekne, že dělat nemám :D

Takže do soboty o mě neuslyšíte, čau :D

12. 2. 2010 • Šel vtip, zakopl o vtip, spadl do vtipu a bylo po vtipu...

12. února 2010 v 18:53 | Mrs. JouJou |  ↓↓Deníček↓↓

Nevím co vám tu mám psát, aby jste byli spokojení. Nemám o čem psát. Snad jen o... ničem. Tak jo hurá na to.
Moje výčitky svědomí mě vybičovaly k tomu, vás po těch třech dnech poctít zase svou návštěvou. Nesnáším se za to, že už po pár dnech si připadám vina za to, že jsem vám sem nic nenapsala. Zapřísahla jsem se, že blog nebudu brát jako povinnost, ale jako radost. A teď tohle... Sákra, měla bych to napravit, ale mezi náma, ne nehodlám vás kvůli tomu zanedbávat. Vím, že když napíšu pár prvních slov článku, bavit mě to začne a nebude to z donucení. Mám své zkušenosti...
Užívám si život. Užívám si ho proto, protože znám "zákon přitažlivosti" a věřím v něj. Viděli jste film Tajemství (The Secret)? Pokud ne, až vám bude smutno (, zuřivo, sentimentálně, osamoceně,...) pusťte si ho, dává tak šílený pocit, že můžete mít cokoliv na co si ukážete, že vás to nakopne do života a budete to chtít znovu a znovu zkoušet. Ale co vám to tu povídám, dokud to neuvidíte, nebudete vůbec vědět o čem mluvím. Ale můj život se změnil, nemyslím tím závratné změny kvůli tomu, že jsem je chtěla, ale změnil se kvůli tomu, že vím. Že znám. A mohu vám říct, že při mých pokusech mi to ve věštině případů vyšlo. A to už je co říct...
Dneska hodlám jít dřív spát. Jak jistě každý víte, ve 2:00 začíná na dvojce program vázaný k olympiádě. a to je událost roků (dvou let, když bereme z jednoho pohledu a čtyř let, když to bereme z toho druhého). Hodlám vstát a jít se dívat. Silácky se vykopat z postele a s námahou sejít těch patnáct schodů k televizi. Juch... Můj názor na hokejovou část je všelijaký. Ne, že bych nevěčila naší české repre, ale myslím, že Ruskem nám položili laťku moc vysoko, Lotyšsko by jsme možná mohli zvládnout, ale s velkou snahou a u Slovenska opravdu nevím... Zajímá mě jak to dopadne. Taky bych se ráda podívala na krasobruslení, chytá mě to za srdce, je to nádherný a to jak bruslí Verner je nepopsatelné. Mám jen strach, že na nás vyrukují s lepšími bruslaři. A to si piště že ano, náš Tomášek holt bude muset zabojovat...

Omlouvám se za takový článek o sportu, vím, že většinu lidí to moc nebere. Tak promiňte...

Vashe oddaná ?!

9. 2. 2010 • V rychlosti...

9. února 2010 v 21:59 | Mrs. JouJou |  ↓↓Deníček↓↓

Tak jo. Rychle. Spěchám.
Dnes jsem byla poprvé v historii mých čtrnácti let na hokeji sama, jako velká holka, bez tatínka. Nebála jsem se, divíte se? Byla jsem s tou mojí ♥, kterou hokej nezajímá ani trošku, o to více skvělé to bylo. Umí toho zase o trošku více :P Dokáže už vyjmenovat minimálně pět hráčů (A to už je pokrok!!!) A zařvat několik chorálů (Zatleskejme..:D) ... Jsem šťastná, šťastnější než včera, snad méně šťastná než zítra. A drží se mi už dost dlouho, i kdžy s chvilkovými výkyvy. Jupijéj.
Připadala jsem si opravdu krásně dneska, v tělocviku sme si s Haničkou vzaly na sebe obě trička I ♥ Vokousaný Nechty (Kdo tuhle stránku nenavštěvuje tak dlouho jak by bylo záhodno, tak je to kapela mého bývalého (Bývalého???) kluka, který se mi líbil (Nenávidím slovo idol!!!)). Sice se mi nápis rozpil, když jsem se ho pokusila vyprat :D, takže při nejbližší příležitosti si udělám nový a tohle je tělocvikový. Byli jsme spolu jako postižené milovnice, protože já měla rozpitej nápis a ona vedle nápisu obří reklamu :D:D. Ale my se napravíme, to slibuju :). Potom jsme celou dobu zpívaly "Jsem tu samo a všichni na mě serou..." (slova písničky, neděste se :D) a měly jsme z toho druhé Vánoce. A já byla šťastná a profesorka z nás byla na nervy. Haha :D Ale trička nám pochválila a nechtěla věřit, že sme si je dělaly samy. Tsss...
Děcka mám vás ráda, ale můj tatík mě asi nemá ráda. Za pět minut to tu musím vypnout, tak se mějte.

Vashe oddaná ?!

P.S. Ta fotka je ještě z koncertu, často nad ní vzpomínám... ♥

No comment

8. února 2010 v 19:52 | Mrs. JouJou |  ↓↓Nevešlo se↓↓
Nenávidím ji!!! Nenávidím ji za to, že má všechno!!! Nenávidím ji za to, že na ni tak strašně žárlím!!!

Nejradši bych ji poznala, abych zjistila co je na ní tak úžasného, ale ještě radši bych ji vlepila obří facku.

Ach, děti, děti, srovnejte se s mojí žárlivostí...

7. 2. 2010 • Viděla jsem svět v jiných barvách!!!

7. února 2010 v 18:57 | Mrs. JouJou |  ↓↓Deníček↓↓

Byla jsem nemocná. Jo, nakonec jsem byla. I když... mezi náma, co to bylo za nemoc, když jsem ležela jen dva dny a už sem zdravá a nemám ani teplotu. Jen rýmu, ale to fakt pořádnou, ta vyrovnává to, že jsem ležela jen chviličku...
Ale nemám ráda doby, kdy jsem nemocná. Mám pak moc času na přemýšlení, což je občas fajn, ale rozhodně ne dva dny v kuse... Viděla jsem hodně věcí z jiného úhlu a mám v nich po nějaké době zase jasno, ale nemohu vám říct, jestli mě to potěšilo. Však víte, sladká nevědomost...
Celé hodiny jsem ležela, koukala jak se venku stmívá a líně a vybíravé překlikávala písničky na iPodu svým dálkovým ovládáním. A samozřejmě... přemýšlela.
Je mi jedno, jesi si to přečte někdo kdo nechci. Ne vlastně není mi to jedno... Ale co mám dělat, někde si to napsat musím.
Nejsem to já, kdo tady sedí a žárlí. Nejsem to já, kdo si namlouvá něco, co není pravda. Nejsem to já, kdo prý nemiluje. Vždyť sama vím, že bych se nejradši zvedla a běžela ho obejmout. Sakra, možná bylo opravdu lepší, když jsem v tom neměla jasno. Protože vědět, že odporné, víc něž půlroční odvykání nezabralo, je odporná představa. Ne, už nechci vzpomínat, dvoudenní vzpomínání mi bohatě stačilo.
Soutěž s Milkou, prostřednictvím které chci potěšit svou kamarádku, jsem vyhrála, i když těsně, o šestnáct hlasů. Ale vyhrála. Sice podvrhem ale co naděláme :D šlo mi o to a strávila jsem nad tím den až do půlnoci abych si udržela výhru. Vyplatilo se, co lepšího bych si mohla přát.

Nechce se mi do školy, neumím nic na písemky, doufám, že se naučím němčinu, chci samý jedničky na vysvědčení a chci netbook.
tak škola byla shrnuta.

Vashe oddaná ?!

3. 2. 2010 • Super...

3. února 2010 v 21:24 | Mrs. JouJou |  ↓↓Deníček↓↓

Je mi zle. Hrozně zle. Bolí mě hlava, pálí mě nos a oči, jsem unavená a mám zalehlý uši. Nevím, jestli ty příznaky znáte, ale já už ano. Nechci to říkat doma, protože se děsím dnů strávených v posteli, ale pokud mi ráno nebude líp asi se na to vykašlu a s neschopností, to prozradím. Mám pocit, jako kdybych umírala... Bojím se měřit si teplotu, protože by asi praskl teploměr. Ale tvrdohlavá Nelly-chan samozřejmě doma neřekne ani slovo, protože by mohla riskovat to, že zítra neuvidí ty své. Ale pokud mi bude zítra špatně... Všechno to dopadne špatně :(
Včerejší narozeniny mě zklamaly, protože mi nepopřál ON, ale jinak to bylo fajn. Dostala sem pruhovanej svetr, kterej mi udělal největší radost. Dvě myši ke komplu (tatínek a bráška měli stejnej nápad :D), sluchátka, dálkový ovládání k iPodu... Stříbrnej prstýnek. Nevím, bylo toho dost, protože sem měla ve stejnej den i narozeniny i svátek. Mohu vás ujistit, že ne, není to fajn, slavit oboje ve stejný den...

Nic, je mi opravdu zle, už tak tak, že jsem zvládla napsat těchhle pár řádků, půjdu spát a v noci se probouzet s bolestmi hlavy. Znám to moc dobře... Držte mi palce, skočím z okna, pokud budu muset zítra zůstat doma :'(

Vashe oddaná ?!

1. 2. 2010 • Bláznivá neděle...

1. února 2010 v 20:42 | Mrs. JouJou |  ↓↓Deníček↓↓

Šla sem s Tommym. Včera, v devět ráno. Musela jsem se usmívat na absurditou našeho jednání. Ne, nevěděli jsme kam půjdeme, jen kdy a kde je sraz. Fascinuje mě ranní, pusté Brno. Kdybych nebydlela hodinu cesty od centra, chodila bych ráno na procházky a užívala si městské atmosféry bez davů lidí kolem.
Nakonec sme prošli město a sedli na autobus ZADARMO (Jo, sme socky :D) do shopping parku. Tam nás jako první zaujala IKEA, kterou sme prošli skrz na skrz a pomluvili co se dalo. :D Další přišel na řadu Electroworld, ten jsme taky prošli a zaujati elektronikou jsme zmeškali další autobus zadarmo :D Tak sme do Olympie šli pěšky, přes pole, kde bylo sněhu po kolena :D Nad tím jsem se taky usmívala. Ale tak adrenalin musí být :D Nakonec jsme se tam nějak dostali a pak jsme se rozloučili. Přece jenom, hlad je hlad :D
Už vím, že ho neberu jako kluka, ke kterému bych se měla chovat jako ke svému "majetku". Je to kamarád, respektuju náš věkový rozdíl a jsem ráda, že jsem ho mohla poznat líp než jenom zvenku. Ale nikdy bych se nechtěla vzdát našeho přátelství. Protože znáte to: "Přátelství může končit láskou, ale láska přátelstvím jen málokdy." Právě pro tohle říkám NE, nikdy nechci mezi námi víc než přátelství... A ne jenom proto...

Zítra je mi čtrnáct. Nevzrušuje mě to. Snad proto, protože jsem se těšila moc dlouho a všechno nadšení jsem už vyčerpala. Vím, že zítřejší den pro mě bude stejný jako každý jiný s víjimkou toho, že dostanu pruhovanej svetr. ♥ Právě na tohle jsem se těšila tak moc dlouho :D Tak snad přece jen, snad ty narozeniny nedopadnou nejhůř. I když to je u mě normální, že narozeniny skončí hádkou nebo něčím podobným. Ale výjimka potvrzuje rpavidlo, víme ;)

Vashe oddaná ?!