
Byla jsem nemocná. Jo, nakonec jsem byla. I když... mezi náma, co to bylo za nemoc, když jsem ležela jen dva dny a už sem zdravá a nemám ani teplotu. Jen rýmu, ale to fakt pořádnou, ta vyrovnává to, že jsem ležela jen chviličku...
Ale nemám ráda doby, kdy jsem nemocná. Mám pak moc času na přemýšlení, což je občas fajn, ale rozhodně ne dva dny v kuse... Viděla jsem hodně věcí z jiného úhlu a mám v nich po nějaké době zase jasno, ale nemohu vám říct, jestli mě to potěšilo. Však víte, sladká nevědomost...
Celé hodiny jsem ležela, koukala jak se venku stmívá a líně a vybíravé překlikávala písničky na iPodu svým dálkovým ovládáním. A samozřejmě... přemýšlela.
Je mi jedno, jesi si to přečte někdo kdo nechci. Ne vlastně není mi to jedno... Ale co mám dělat, někde si to napsat musím.
Nejsem to já, kdo tady sedí a žárlí. Nejsem to já, kdo si namlouvá něco, co není pravda. Nejsem to já, kdo prý nemiluje. Vždyť sama vím, že bych se nejradši zvedla a běžela ho obejmout. Sakra, možná bylo opravdu lepší, když jsem v tom neměla jasno. Protože vědět, že odporné, víc něž půlroční odvykání nezabralo, je odporná představa. Ne, už nechci vzpomínat, dvoudenní vzpomínání mi bohatě stačilo.
Soutěž s Milkou, prostřednictvím které chci potěšit svou kamarádku, jsem vyhrála, i když těsně, o šestnáct hlasů. Ale vyhrála. Sice podvrhem ale co naděláme :D šlo mi o to a strávila jsem nad tím den až do půlnoci abych si udržela výhru. Vyplatilo se, co lepšího bych si mohla přát.
Nechce se mi do školy, neumím nic na písemky, doufám, že se naučím němčinu, chci samý jedničky na vysvědčení a chci netbook.
tak škola byla shrnuta.
Vashe oddaná ?!
Tak super že jsi to vyhrála!
No ještě aby né, když jsme se s tím tak nadřeli :D.