close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

27. 3. 2010 • Ach, ta rodinná pohoda...

27. března 2010 v 21:13 | Mrs. JouJou |  ↓↓Deníček↓↓
Snb

Dnešní den, který měl být původně adresován odpočinku, nakonec změnil svůj cíl a já jsem celý den zhrabovala zahradu, protože taťka to přejel sekačkou a já jsem potom musela zhrabovat celý trávník. Mám mozoly, bolí mě záda a když se zvednu, mám pocit, jako kdybych měla vzápětí spadnout. Ale užila jsem si to. Makali sme všichni, i můj bratr, který je celé týdny ve Zlíně, a když přijede, tak si sedne k notebooku a dělá tam nějakou grafiku.
Už si ani nevzpomínám, kdy jsme naposledy dělali všichni něco společně. Sice ano, snídáme o víkendech i obědváme jako spořádaná rodina u jednoho stolu, ale není to ono. Kdysi dáávno jsme chodívali na společný výlety, které jsem upřímně nenáviděla, ale teď zjišťuju, že se mi po nich stýská. Teď mě naši občas vytáhnou na měnší procházku, jenže nikdy s náma nejde brácha a už to není tak jak bývalo. Mám pořád potřebu být protivná, protože přece to je v pubertě "cool a in" a já si to už doma zaonačila tak, že s nimi o svých problémech nemluvím a kdybych za nimi teď s něčím přišla, měli by až příliš otázek... Vím, že je to zbabělost, ale já ze sebe opravdu nemůžu sundat tu nadřazenou masku s jakou mě oni znají. Myslete si, co chcete ale prostě to nejde. I když někdy tak moc chci... Ale nemůžu...
Zítra jdu na hokej. Naši už to berou jako hotovou věc. Mám za sebou ty časy, kdy byl hokej u nás doma pasé, kdy mě rodiče ne a ne pustit a když, tak musel jít táta se mnou. Nedávno jsem prolomila ledy a doma když řeknu, že du na hokej tak nemají problém. Nevím, co se v taťkovi změnilo, ale líbí se mi to. HODNĚ se mi to líbí.
A už mám lyže i boty do Alp. Všechno mi půjčí slečna White-crow a já už se těším. Jedeme ve čtvrtek s otočkou na Slovensku a potom hned směr Rakousko. Těším se na to, až budu frčet dolů z kopce, sluníčko mi bude svítit do očí a zároveň mi bude vítr svištět kolem uší. I když jsem se strašně těšila na jaro a teď si ho pořádně užívám, začal mi chybět studený sníh. Chci si na něj už konečně zase šáhnout...

Vashe oddaná ?!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 zescA zescA | Web | 28. března 2010 v 14:47 | Reagovat

jakobys mi mluvila ze srdce, co se týká zpovídání se o problémech rodičům. Bývaly časy, kdy to šlo, ale teď..teď už to prostě nejde, delší dobu jim toho už moc neříkám a tak je těžké se k tomu vrátit.
Jsem ráda, že tě už vaši a hlavně táta pouští na hokej. Když to chceš:)A hory, hory si užij. Wááá a pořádně se usmívej na rakopuské kluky!:D ;)

2 Kity ... Kity ... | Web | 28. března 2010 v 17:50 | Reagovat

Taky mi chybí rodinné procházky... odpoledne prosezené u deskových her a tak... i když jsme vlastně nikdy nebyli kompletní rodina... však víš... jinak v Rakousku si to užij a pozdravuj sníh... a vyřiď mu, že si mi po něm nestýská... :) Jinak dám to na blog, jen co se mi bude chtít to přepsat..

3 Chellsea Chellsea | Web | 28. března 2010 v 20:04 | Reagovat

Jsem přesně stejná jako ty... nedokážu s rodiči o svých problémech mluvit, prostě nedokážu... i když bych chtěla, nejde to.. A ty rodinné procházky, někdy mám podobné pocity, ale to spíš tak před rokem jsem je mívala, teď už ani tak moc ne... Jsme pořád rodina a je jasné, že čím jsme starší, tím budem spolu míň a míň...

4 *Ája* *Ája* | Web | 30. března 2010 v 15:53 | Reagovat

Nosit masku nadřazenosti mi vždycky připadalo velice vyčerpávající. A zvlášť doma. Nevím, doma si nikdy na nic nehraju, s mámou mám dobrej vztah, můžeme si povídat o čemkoli, ikdyž některé vci jí raději neříkám, ale to spíš z toho důvodu, že by se zhrozila a já bych jí nerada brala její iluzi o hodné učitelské dcerušce... xD A ikdyž to třeba nebereš doma za ideální, tak furt jste aspoň rodina. Fungujete spolu jako jeden celek. Máte zázemí, jistotu. Co já bych za to dala...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama