
27. 3. 2010 • Ach, ta rodinná pohoda...
27. března 2010 v 21:13 | Mrs. JouJou | ↓↓Deníček↓↓
Komentáře
Taky mi chybí rodinné procházky... odpoledne prosezené u deskových her a tak... i když jsme vlastně nikdy nebyli kompletní rodina... však víš... jinak v Rakousku si to užij a pozdravuj sníh... a vyřiď mu, že si mi po něm nestýská... :) Jinak dám to na blog, jen co se mi bude chtít to přepsat..
Jsem přesně stejná jako ty... nedokážu s rodiči o svých problémech mluvit, prostě nedokážu... i když bych chtěla, nejde to.. A ty rodinné procházky, někdy mám podobné pocity, ale to spíš tak před rokem jsem je mívala, teď už ani tak moc ne... Jsme pořád rodina a je jasné, že čím jsme starší, tím budem spolu míň a míň...
Nosit masku nadřazenosti mi vždycky připadalo velice vyčerpávající. A zvlášť doma. Nevím, doma si nikdy na nic nehraju, s mámou mám dobrej vztah, můžeme si povídat o čemkoli, ikdyž některé vci jí raději neříkám, ale to spíš z toho důvodu, že by se zhrozila a já bych jí nerada brala její iluzi o hodné učitelské dcerušce... xD A ikdyž to třeba nebereš doma za ideální, tak furt jste aspoň rodina. Fungujete spolu jako jeden celek. Máte zázemí, jistotu. Co já bych za to dala...
jakobys mi mluvila ze srdce, co se týká zpovídání se o problémech rodičům. Bývaly časy, kdy to šlo, ale teď..teď už to prostě nejde, delší dobu jim toho už moc neříkám a tak je těžké se k tomu vrátit.
Jsem ráda, že tě už vaši a hlavně táta pouští na hokej. Když to chceš:)A hory, hory si užij. Wááá a pořádně se usmívej na rakopuské kluky!:D ;)