Duben 2010

Moře...

28. dubna 2010 v 19:24 | Mrs. JouJou |  ↓↓Téma týdne↓↓
Moře

...je pro mě kouzlem, i když jsem do něj naposledy pořádně vlezla před čtyřmi lety.
Nejsme nadšenecká rodina, která se každý rok jezdí vyplácnout na písečné pláže. A občas toho lituju. Chtěla bych sedávat na pláži za tmy, koukat jak se měsíc odráží ve vlnách a usmívat se na opálené rodáky. Chtěla bych plavat daleko od břehu a na chvíli na všechno zapomenout.
Je to úžasné. Někoho možná přestává bavit jezdit každý rok k moři, ale já bych po tom skočila hned. A nevymluvíte mi to.
Kdysi, když jsem ještě plavala bez vršku od plavek, nedosáhla na pultík s pitím a stavěla hrady z písku, tak mi naši řekli, že za dva roky zase pojedeme. A jak to skončilo? Samozřejmě fiaskem... Nikam se nejelo, já seděla doma a dostávala pohledy od kamarádu od moře. A tak je to doteď.
Až budu dospělá sbálím si věci a někam pojedu. Potom se vrátím opálená tak, že mě nikdo nepozná a přeplněná zážitky. Jo, takhle to chci, ale asi si ještě počkám...

26. 4. 2010 • Trip do Krkonoš, co nebyly Krkonoše...

26. dubna 2010 v 22:02 | Mrs. JouJou |  ↓↓Deníček↓↓
hm

Krkonoše (,které byly nakonec Český ráj, což jsme zjistili hodinu před odjezdem :D) byly úžasné. I přes to, že cesta na místo nám kvůli zácpám zabrala čtyři hodiny. Ale celou jsem ji prospala, tak není co víc říct. Nevím jaké hrozné bouračky se kolem děly a proč jsme vlastně stáli. A bylo to skvělé, úžasné a legendární. Sešli jsme se tam celá delegace, co jedeme do Švédska. Jednoho kluka znám už z Holandska, ten druhý se mi zdá příliš inteligentní a asi moc velkej "anglán", takže se zas ztrapním se svou kulhající angličtinou :D, slečna je parádní, zasmály sme se spolu a vedoucí? Je to sympaťák, asi ho ještě příliš neznám, ale myslím, že tři týdny strávené společně k tomu postačí... Polovinu pobytu jsem se ale učila a rýsovala trojúhelníky a čtyřúhelníky do matematiky. Nevím co k tomu dodat, byl to zbytečně zabitý čas, snad jenom doufám, že ze čtvrtletky z matematiky budu mít krásnou velkou jedničku.
Nemůžu se dočkat léta, škola už mi leze všude. A nenávidím ranní vstávání. A taky hádání se s učiteli. A sezení ve škole až do pozdních hodin. A vůbec... Mám toho dost, chci si na dva měsíce zarelaxovat a pak se čila a plná energie vrátit do dalšího ročníku a začít úplně od začátku. Jo, to chci, ale ještě si počkám.

Pan V. se ostříhal. Nevím co na to říct, má hitlerovský vlasy na kastról a mám strach z toho, ho potkat, i když se na něj a na Majáles těším už dlouho. Chtěla bych, aby mu to narostlo rychlostí blesku a 7. 5. je měl zase normální, ale je to absurdní.
Chci ho s dlouhými vlasy po ramena, v bílé košili a s kytarou v ruce.
Ale mohu si takhle o něm nechat nejspíš jenom zdát...

Vashe oddaná ?!

23. 4. 2010 • Who finds a faithful friend, finds a treasure.

23. dubna 2010 v 12:11 | Mrs. JouJou |  ↓↓Deníček↓↓
:*

Nevím co říct. Strávila jsem den a noc se svou milovanou a nemám slov. Z šestihodinové návštěvy se stala návštěva čtyřiadvaceti hodinová. Jsem si plně vědoma toho, že svůj příděl nocí, kdy u nás může někdo spát jsem si zase na hodně dlouho vyčerpala a ani já asi hodně dlouho nebudu moci u někoho zůstat přes noc. Ale nelituji. Byly sme spolu opravdu přesně 24 hodin, od osmi do osmi... A nenudily jsme se. Spát jsme šly a(u)ž ve dvě, i když jsme původně plánovaly nejít spát vůbec. Ale nějak mě to přemohlo O:) ...
Máme hotovej projekt do angličtiny a je na to, že jsme pořád odbíhaly od počítače, fotily se a smály se dost dobrej :)
Včerejšek byl opravdu šílený. I přes naše školní volno jsme si smluvily sraz už na osmou hodinu, z plánovaného času "do tří" se stal čas "do pěti" a nakonec po sto telefonátech, po stu otázek začínajících "Nemohla by..." a po stech "Prosíím!" se to protáhlo až do dnešního dne. Jsem šťastná. Ještě více šťastná než jsem byla v posledních dnech. Jsem plna optimismu a touhy. A víry. Ale zároveň strachu z toho, že to ze mě za nějaký čas vyprchá. Přece jenom, prameny štěstí, optimismu, víry a touhy také nemůžou být nekonečné. Aspoň ne v mém případě. Ale chci to udržet nad mou hlavou, budu s tím šetřit, přísahám.


Za chviličku odjíždím do Krkonoš. S CISV. S tou organizací se kterou se chystám do krásného, modrožlutého švédska ze kterého vzešel Basshunter i slavný Peter Forsberg, který se po letech v NHL přece jenom vrátil zpátky do rodné země. Mám radost, že si řeknu ahoj s lidmi, se kterými tam mám jet a že si trochu zase užiju společnosti. Nevím, ja kto zvládnu se svým školním prospěchem, i když si sebou beru tuny učení. Znám se, nedokážu se dokopat k učení ani doma, natož když budu s lidmi. Ale opravdu bych měla nějak pohnout se svou matematikou a proto se budu snažit, slibuju!!!
Vracím se v neděli, ozvu se vám, i když nevím o čem budu psát. Pěkný kluk nejede.

Vashe oddaná ?!

20. 4. 2010 • Riverside motherfucker ratatatatata...

20. dubna 2010 v 21:19 | Mrs. JouJou |  ↓↓Deníček↓↓
jump

Nenávidím školu...
Leze mi už ušima...
Opravdu ty jedničky na vysvědčení chci, ale přijde mi, že bych je chtěla naprosto bez práce. Kašlu na to, řekněme si upřímně. Nedávno jsem tu věnovala článek své první trojce... Tenhle bych mohla věnovat svým pěti trojkám... Už nevím co dělat. (Já vím, učit se) Většinou přijdu domů a ještě když má ruku na klice, tak druhou mám už na startovacím tlačítku u počítače a už to všechno začíná. Ten koloběh QIPu, Facebook a blogu. Však to znáte.
A když už se k učení dokopu, tak tu písemku nakonec stejně napíšu blbě. Neptejte se mě proč, ale vadí mi to. Myslím, že můžu zamávat netbooku, který se vzdaluje mílovými kroky.
Včera sme měli premiérový koncert s písničkama, který máme zpívat ve Francii. Mysim, že to růžově nedopadlo. Koncert s mladšíma dopadl hrozně, je to celý falešný, náš starších, kteří jsme jim přišli pomoct je asi třikrát míň než jich, takže jim to nemůžeme spravovat vždy a všude. Ale říct, že my starší jsme byli dokonalí taky nemůžu. Asi nám to taky dost ujíždělo a u francouzských písniček nebylo poznat, že je to francouzsky.
Už fakt nevím, nic nestíhám, chtěla bych dělat sto věcí zaráz a to, ani když jsem holka, nezvládám. Už fakt nevím. Chci prázdniny, teplo a být už ve Švédsku se svou lámanou angličtinou. Jo, to chci...

Vashe oddaná ?!

16. 12. 2010 • Barney by řekl: "It was awesome!!"

16. dubna 2010 v 20:11 | Mrs. JouJou |  ↓↓Deníček↓↓
love

"Za vás se jezdilo do Herlíkovic,
teď se jezdí do Rakouska"
"Coo?"
"Jo, ale jezdí se jen na pět dnů"
"No aspoň, že tak."

Dnes jsem byla se zlomyslným a skvělým panem V. Nevím co říkat. Nebo spíše toho mám v hlavě moc.
Zlomyslný biologikář nás zdržel v hodině a slečna H. mi vnucovala to, že teď tam stojí, nikde mě nevidí a už se chystá k odchodu. Ale čekal na mě. V košili. Na školních, modrých, plyšových lavičkách. A na moje nervózní "Skočím si ještě do skříňky." jenom pokývl hlavou. Ve skříňkách jsem si (trochu) nervózně zajančila a pak už jsem jenom "vážně" se sevřeným žaludkem vyšla ven. Usmál se, pozdravil mě a pochválil mi vlasy. Já se usmála, pozdravila a poděkovala.
"Spěcháš?"
"Já? Nee.."
"Fajn, nemám peníze, potřebuju si vybrat"
("Díky bohu")

A proto jsme vyjeli do města. Nakonec jsme skončili na lavičce v parku obklopeni malými prcky, kteří nadšeně chytali papírová zvířátka na provizorní udičky, vybarvovali zvířatka, které poté lepili do mapy Evropy a nakonec si za vyplněné kartičky chodili vyzvedávat ceny. Vypadali šťastně. Myslím, že jsem tak vypadala taky. Asi stejně, jako když jsem před pár lety byla na jejich místě já a starší lidi se nade mnou sentimentálně usmívali.
Bylo to ale úžasné. Stejně jako jsem šíleně chtěla, aby mi řekl, že se půjdeme někam projít a popovídat si, tak jsem se bála, že bude ticho. Ne takový to, kde se nemusí mluvit a přesto ten druhý ví, že má někoho vedle sebe, myslela jsem takové trapné, až příliš tiché. Ale nebylo. A pokud nějaké bylo, tak právě to příjemné.
Nakonec jsme se zvedli s tím, že by se on měl jít učit latinu. Věřím tomu, že to není prachsprostá výmluva. Nakonec jsem jela autobusem s ním a on pak se mnou počkal na ten, který nakonec dovezl domů mě.
Ke konci mi řekl, že moc děkuje a že se potkáme na Majálesu, že prý mi ještě napíše kdy a kde. Ještě v autobuse mi cinkla smska, že ještě jednou moc děkuje a těší se, až se tam potkáme. Poskočilo mi srdíčko. (Ach, jak otřepaná věta plná sentimentality). Potom mi ještě na Facebooku napsal, že prý se mu to líbilo a že to můžem zopakovat. Nakonec jsme se domluvili, že schválně kdo z koho. Kdo se dřívě ozve, že chce ven. Upřímně... Mám chuť mu napsat už dnes :D...

Jen mě rozčiluje, že u nás v Modřicích je zítra vojenská akce, nějaká replika bitvy a i když jeho historickej klub tam bude on jede do Ořechova mluvit starorusky :D Jsem naštvaná, už ráno, když jsem viděla upoutávací plakát, říkala jsem si, že by to byla paráda. Ale... Možná tam půjdu i tak, Slavkov se mi líbil...

Vashe oddaná ?!

15. 4. 2010 • Už zítra..

15. dubna 2010 v 21:42 | Mrs. JouJou |  ↓↓Deníček↓↓
majáles

Chemie úspěšně spravena. Mám 1- ze vzorečků a z příkládů, že kterých jsem dostala tu trojku, píšeme další písemku zítra a já mohu s čistým svědomím říct, že jsem to pochopila. Mámě, která je antitalent na chemii, se podařilo s přehledem to, co se nepodařilo pěti lidem před ní. Ani našemu chemikáři napotřetí. A tím myslím to, že to konečně chápu. Díky.
Zítra se též uvidím s panem V. Mám nervy, bolí mě břicho a to je to až zítra. Vadí mi počasí, protože jsem se chtěla vyfiknout, ale myslím, že v tlusťoučké zimní bundě ho příliš neokouzlím. Vlasy mi zmoknou, zkroutí se a já budu zase vypadat jako lev. Ach, myslím, že s tímhle to opravdu vyhraju (haha...). Strašně moc bych chtěla s ním být dýl. Ne jenom: "Na, tady máš ty lístky" "Na tady máš peníze" "čau" "čau". Chtěla bych se ho ptát, co ve škole, co doma, co Vokousaný nechty. Chtěla bych, aby se ptal i on mě. A chtěla bych smazat všechny ty hnusný dojmy, které jsem zanechala a začít odznova.
S čistým štítem, bez předsudků... A možná o pár let starší. Ale možná taky ne.
Je to na nic všechno.
Mám strach, že nebude nic z Majálesu. Nikomu jsem ještě nic neřekla. Už vůbec ne mé Annie, která k nám má přijet z Prahy, ale mám strach. 7.-9. máme nejdůležitější sborové soustředění před odjezdem do Francie a když sem řekla, že jedu v tom termínu na školní výlet, abych nějak zamaskovala to, že prostě CHCI na Majáles, tak mi na to řekla, že holt přijedu 7. večer a přijdu na dva dny. Což ale taky nejde, protože moje pražská slečna u nás má spát a taky bude, i kdybych měla sehrát to, že jsem na smrt nemocná. Proto jsem se domluvila, že pokud jí ukážu že texty i melodie zvládnu, i kdyby mě v noci probudila, tak na "školním výletě" budu moci zůstat. A já musím! I kdybych se měla učit ve dne i v noci. Protože potřebuji nutně vidět fiXu, KRYŠTOFY a Xindla X ♥

Vashe oddaná ?!

Rodičák...

13. dubna 2010 v 20:53 | Mrs. JouJou |  ↓↓Nevešlo se↓↓
Třídní schůzky dopadly hůře než sem čekala. Prý "Žádná sláva" byly slova mé matky ve dvěřích a "Já to čekal" byly slova měho otce v druhých dvěřích. "Co říkali?" byly slova mě, stojící mezi nimi. Nevím, co se jim zdá špatné navýsledných dvou dvojkách a jedné trojce, která je tam jen kvůli tomu, že je to moje jediná známka z chemie.
Pokud si chemii neopravím do dvou týdnů, mám zaracha na kompl do té doby než si ji opravím. A já chemii nechápu. Takže předem se s vámi loučím, mrzí mě to, ale moje blbost nezná mezí...

11. 4. 2010 • New look.

11. dubna 2010 v 19:59 | Mrs. JouJou |  ↓↓Deníček↓↓
Jsem ostříhaná. Připadám si jinak i uvnitř, nejenom venku. Šla jsem do velké změny, z dlouhých, kudrnatých vlasů se staly sestříhané, vyžehlené vlasy a ofina.
A koupila jsem si slamněný, důchodcovský klobouk, který mi pomluvila celá moje rodina. Nevím, co říct, nerada poslouchám pomluvy od mých vlastních rodičů a triumfování s větou "To jen my ti řekneme, co si o tom myslíme, kamarádi ti to chválí jen proto, aby tě neurazili."
Ale mě se to líbí. Jo.

MrsJouJou
(Omlouvám se za pyžamové fotky)

Vypsaná fixa - Panenka Chou Chou

10. dubna 2010 v 20:22 | Mrs. JouJou |  ↓↓Písničky↓↓

"Tak se naklonil
a do ucha jí řek:
Mám chuť na letmý polibek
teď hned a ona
ano ano ano ano ano ano
jsem úplně hladová"

...ANO, ANO, ANO...

V pátek...

8. dubna 2010 v 20:23 | Mrs. JouJou |  ↓↓Nevešlo se↓↓
...ho uvidím.
Mám pro něj lístky na Majáles.
Začínám se tešit na žaludeční křeče.
Doufám, že si kvůli mě vezme košili.
Nebo pruhovaný svetr.
Nechci mu ty lístky ale jen tak dát a zase odejít.
Chci slyšet nové věci.
Chci ho slyšet povídat.
Ale můžu ho tak možná doprovodit deset minut od školy.
Nevím jak to udělat.
Mám strach.
Nevím co dělat.
Nevím co na sebe.
Nevím co s vlasama.
.
.
.
Připadám si jako slečna, která pořád myslí na kluky.
Znám takovou.
Nechci býtstejná.
Proto půjdu tak jako vždycky do školy.
(Ne, nepůjdu...)

6. 4. 2010 • Trapas na Alpských sjezdovkách.

6. dubna 2010 v 20:20 | Mrs. JouJou |  ↓↓Deníček↓↓
mountains

Rakousko bylo legendary. Lidé, se kterými jsme tam byli, byli skvělí.
Ale moje lyžování už tak skvělé nebylo :D Jezdím svým vlastním free stylem, který se asi lidem kolem moc nelíbí :D ... Mě vyhovuje, sjezdu takhle všechno, zvládla jsem i černou. Bez pádu. Kamarád na tom už tak růžově nebyl. Zlomil si ruku v zápěstí a odvezli ho na pohotovost. Díky bohu až poslední den.
První dny byla sjezdovka parádní, sníh byl ještě jezditelnej, ke konci už to tálo a moc se jezdit nedalo. Nasvědčuje tomu jeho zlomená ruka a můj nespočet pádů.
Nejspíše jsem nemocná dospěláckou nemocí, kdy smrkají, kašlají a stěžují si na bolesti hlavy, ale přesto chodí do práce a večer sedí před televizí, stejně jako já chodím do školy a večer sedím před počítačem. A přitom smrkám, kašlu a stěžuju si na bolesti hlavy.
Ale celkově to bylo úžasné, v pondělí jsem dostala výprask od všech kluků co tam byli, tak snad neuschnu. Naštěstí nepolívali vodou jak to na Slovensku bývá zvykem. Ale dostala sem KORBÁČEM, jak se u nich říká.

(Co si o tom myslíš ty? A co si myslí Mississipi?)

Velikonoce byly kouzelné i z jiného pohledu. Napsal mi. Ten, nad kterým si už déle než dva týdny každé ráno říkám "Dnes večer mu napíšu" a nakonec stejně s křečemi v břiše zavírám chatovací okno. Napsal sám od sebe. Přál mi Veselé Velikonoce a pak jsme si ještě psali. Nebylo trapné ticho jako bývá.
Pořád se mi vrací ty nechutné vzpomínky za které bych si nejradši naliskala. Chtěla bych to smazat. Ne z mé hlavy, já to vydržím, ale ze vzpomínek ostatních, protože si před nimi připadám jak spráskaný pes. Nevím, zda to znáte, ale já až příliš.
Chtěla bych mu říct, že si ho vážím za to, že si občas napíšeme, i když se stalo to, co se stalo, ale nenacházím pro to slova. Chtěla bych ho obejmout a dát do toho všechny svoje smíšené pocity, ale nenacházím pro to sílu. Chtěla bych vykřičet do světa, že je mi všeho líto, ale mám moc slabý hlas.
Proto jenom tiše zašeptám, že už bych se nikdy nechovala tak jako předtím i přesto, že k němu stále cítím více.

Vashe oddaná ?!