| Mrs. JouJou
|
"Za vás se jezdilo do Herlíkovic,
teď se jezdí do Rakouska"
"Coo?"
"Jo, ale jezdí se jen na pět dnů"
"No aspoň, že tak."
Dnes jsem byla se zlomyslným a skvělým panem V. Nevím co říkat. Nebo spíše toho mám v hlavě moc.
Zlomyslný biologikář nás zdržel v hodině a slečna H. mi vnucovala to, že teď tam stojí, nikde mě nevidí a už se chystá k odchodu. Ale čekal na mě. V košili. Na školních, modrých, plyšových lavičkách. A na moje nervózní "Skočím si ještě do skříňky." jenom pokývl hlavou. Ve skříňkách jsem si (trochu) nervózně zajančila a pak už jsem jenom "vážně" se sevřeným žaludkem vyšla ven. Usmál se, pozdravil mě a pochválil mi vlasy. Já se usmála, pozdravila a poděkovala.
"Spěcháš?"
"Já? Nee.."
"Fajn, nemám peníze, potřebuju si vybrat"
("Díky bohu")
A proto jsme vyjeli do města. Nakonec jsme skončili na lavičce v parku obklopeni malými prcky, kteří nadšeně chytali papírová zvířátka na provizorní udičky, vybarvovali zvířatka, které poté lepili do mapy Evropy a nakonec si za vyplněné kartičky chodili vyzvedávat ceny. Vypadali šťastně. Myslím, že jsem tak vypadala taky. Asi stejně, jako když jsem před pár lety byla na jejich místě já a starší lidi se nade mnou sentimentálně usmívali.
Bylo to ale úžasné. Stejně jako jsem šíleně chtěla, aby mi řekl, že se půjdeme někam projít a popovídat si, tak jsem se bála, že bude ticho. Ne takový to, kde se nemusí mluvit a přesto ten druhý ví, že má někoho vedle sebe, myslela jsem takové trapné, až příliš tiché. Ale nebylo. A pokud nějaké bylo, tak právě to příjemné.
Nakonec jsme se zvedli s tím, že by se on měl jít učit latinu. Věřím tomu, že to není prachsprostá výmluva. Nakonec jsem jela autobusem s ním a on pak se mnou počkal na ten, který nakonec dovezl domů mě.
Ke konci mi řekl, že moc děkuje a že se potkáme na Majálesu, že prý mi ještě napíše kdy a kde. Ještě v autobuse mi cinkla smska, že ještě jednou moc děkuje a těší se, až se tam potkáme. Poskočilo mi srdíčko. (Ach, jak otřepaná věta plná sentimentality). Potom mi ještě na Facebooku napsal, že prý se mu to líbilo a že to můžem zopakovat. Nakonec jsme se domluvili, že schválně kdo z koho. Kdo se dřívě ozve, že chce ven. Upřímně... Mám chuť mu napsat už dnes :D...
Jen mě rozčiluje, že u nás v Modřicích je zítra vojenská akce, nějaká replika bitvy a i když jeho historickej klub tam bude on jede do Ořechova mluvit starorusky :D Jsem naštvaná, už ráno, když jsem viděla upoutávací plakát, říkala jsem si, že by to byla paráda. Ale... Možná tam půjdu i tak, Slavkov se mi líbil...
Vashe oddaná ?!