Květen 2010

25. 5. 2010 • We are the champions, my friend :)

25. května 2010 v 20:29 | Mrs. JouJou |  ↓↓Deníček↓↓
kopretina

A máme to!!! Možná píšu se spožeděním, možná jsem měla napsat pět minut po zápasu, že jsme mistři, ale až doteď jsem nevěřila. Snad teprve dnes odpoledne, když jsem potkávala na ulici lidi v hokejových dresech, jsem prozřela. Je to asi jeden z nejlepších zážitků za poslední dobu a tohle není jenom prechobyčejná věta, kterou si píšou na status holčičky, co ani neví, co hokej je. Tohle je fakt, protože já hokejem "skorožiju". Tekly mi slzy, když se pískl konec zápasu a kluci se začali radovat. A Rusové jen koukali, hehe :D I když si ale myslím, že to, jak si sundali svoje medaile bylo trošku přehnané, protože druhé místo je taky skvělé umístění. Ale to jsou holt Rusové, musejí mít pořád něco extra.
Píšu asi poslední článek před odjezdem do Francie. Sice jedu až pozítřku, ale ve čtvrtek jedem už v šest ráno (V ŠEST RÁNO!!!) a zítra budu celá zmatená z balení a z toho, že budu muset na týden opustit svůj napřesno nalajnovaný život. Ach, nevím jak to bez své denní rutiny zvládnu. Bojím se dlouhé cesty autobusem, bojím se toho, že zase něco provedu, bojím se toho, že prohrajeme a bojím se toho, že to nějakým způsobem nevyjde.


Jo a taky se bojím, že nezvládnu školu. Přece jenom přijedu a do uzavření známek budu mít jen nějaké dva týdny. Ou gád, chtěla bych se umět učit. Nebo možná spíše se umět donutit k učení. Chci na vysvědčení jednu dvojku, tak strašně moc to chci, ale učitelé se jen shovívavě usmívají se slovy: "Ale pro to musíš něco dělat." No, jako bych to nevěděla. Jenže, jenže, jenže, všude je to jenže. Neumím se na to soustředit, u matiky jsem si řekla, že se na to uplně vykašlu a nechám si dvojku, JENŽE od té doby jsem dostala trojku a čtyřku a s takovýmhle přístupem nejspíš dojdu k trojce. Snažila jsem se naučit na zeměpis a nechat se vyvolat, JENŽE jsem nakonec zůstala bez známky, protože profesor usoudil, že mi přece nebude dávat pšatnou známku, když jsem se nechala sama vyvolat. Díky bohu. Chtěla jsem se zeptat našeho fyzikáře na to, co musím udělat pro to, abych měla jedničku, JENŽE pro něho mám takovou slabost, že s ním pomalu nemůžu ani mluvit. Hezcí profesoři by se měli zakázat. A zaměstnávání těch hezkých, ženatých a ještě k tomu s dětmi by mělo být pod trestem smrti. Ach jo.
Normálně bych se vám tu asi vůbec o V. nezmiňovala, ale je to moje tradice, takže to udělám. Nakonec jsem mu sama napsala, jestli se neuvidíme. Ale, že jesi nemá čas, že neva, že bez něho neumřu. Napsal, že se mu tio moc nehodí, ale že se uvidíme po Francii. Kecy, kecy, neozve se, ale já jemu taky ne, ať si nemyslí, že jsem pořád ta trapná kráva co podlízá. Tohle už nikdy víc!!

Vaše oddaná ?!

22. 5. 2010 • I'm a rebel and hockey fan.

22. května 2010 v 21:20 | Mrs. JouJou |  ↓↓Deníček↓↓
české nadšení

Rebel asi moc ne. I když jsme utekly chemikáři, když nás nechal po škole uklízet všechny odpadky, i když všichni už odešli a nevrátily jsme se ani na křičení: "Holky! Vraťte se!" a po dvou klucích, co tam zůstali nám vzkázal, že si to příště pěkně odskáčeme. A i když jsem si na sebe připla asi šest antikomunistických odznáčků v hodině s naší komunistickou profesorkou, která na rovinu přiznala, že nevolí pravici.
Nejsem rebel, ale příliš si nevšímám pravidel. I když zatím jenom ve škole, pro začátek.
Hokej miluji už od mala. Vždycky když se na něj dědeček dívával, sedávala jsem mu na klíně a zaujatě sledovala televizní obrazovku. Dnešek nebyla výjimka. Hokej jsem opravdu nechtěla zmeškat, ale zároveň jsem musela vidět před odjezdem do Francie Tommyho, takže jsem myslela, že i přes zákaz mých rodičů, že se prostě do hospody na hokej dívat nepůjdu už jen z principu, si vezmu na radu Zuzanky náhradní oblečení, aby mi nenačuchlo odporným hospodským kouřem a prostě půjdu. Nakonec mi máma hokej povolila, ale musela jsem jí slíbit, že ze mě nebude v budoucnosti hospodský povaleč a že se bary a knajpy nestanou mým druhým domovem. Nevím, jestli vážně čekala, že řeknu, že stanou, ale vymohla to ze mě asi třikrát a teprve potom kývla hlavou. Ale KÝVLA.
Dnešní zápas byl opravdu psycho a omlouvám se, že dnešním článkem sáhnu asi do uplně jinýho soudku než je mým stylem. Po čas zápasu se celým prostorem ozývalo "Ty vole", "Tos mohl" a "Ježííš" a bylo to kouzelné. Ani myslím nemusím říkat, jak vypadal celej sprotbar při gólu, který sme dali sedum sekund před koncem. Málem jsme ho celý zbořili. A při nájezdech stejně tak. Trošku jsem zavrtěla hlavou nad blonďatými slečnami, které si hrály na velké hokejové fanynky, ale asi dvacet sekund před koncem zápasu se odešly na záchod namalovat. Asi si myslely, že na naši výhru musejí být extra krásné. Ale mezi námi, i s tunami mejkapu to nebyly žádné krasavice.

(Švédi byli trapní, když se k nám otočili zády. My to udělali jako první.)

Tommy se ke mě choval jako džentlmen, tak jako vždycky. Zaplatil za mě útratu a ty peníze si do kapsy nacpat nenechal a doprovodil mě až k šalině. A nakonec mi řekl, jestli nechci tu svou nechat ujet, aby sme si aspoň něco řekli. Jistě, že jsem chtěla. Domů jsem přišla o patnáct minut později, ale "ujela mi tramvaj přímo před nosem" přeci. ;)
A s rusama to vyhrajem, protože nehrají ve svých červených dresech a to v jejích případě dělá hodně. Vždycky hrají hůř. Už se těším na to až zmrazíme Ovečkinovi ten jeho bezzubý úsměv, muhehe.

Vaše oddaná ?!

Kdyby kdyby už nebylo jen kdyby...

20. května 2010 v 21:55 | Mrs. JouJou |  ↓↓Nevešlo se↓↓
○ Tak bych se s ním vodila za ruku.
○ Tak bych všem ukazovala, že my dva jsme spolu.
○ Tak bych si ho cenila tak, jako nikoho.
○ Tak bych mu vykládala zažitky mých nudných všedních dnů.
○ Tak bych ho hladila po jeho vlasech a říkala, že když je měl dlouhý, tak vypadal jako rebel.
○ Tak bych ho už netajila mým rodičům.
○ Tak bych se s ním smála.
○ Tak bychom spolu kupovali košile a pruhovaný svetry.
○ Tak bychom se spolu dívali na How I Met Your Mother.
○ Tak bychom se spolu smáli mým dávným šílenostem.
○ Tak bych se s ním prohrabovala ve všech věcech, co jsem o něm za ty dva roky nashromáždila.
○ TAK BY SE ASI POSRAL SVĚT, PROTOŽE TOHLE JE NEJVĚTŠÍ NESMYSL EVER.

A teď ještě tuplovanej, sere na mě, slíbil, že napíše, nenapsal ani čárku, všechno je to na nic.
A já ho miluju, to je to, co je nejvíc na nic.

Vypsaná fixa - Iluze

20. května 2010 v 19:21 | Mrs. JouJou |  ↓↓Písničky↓↓

"Pověsíme na svý rty iluzi,
a pak se za ní budeme dívat."
//
"Naděje umírá poslední,
ale umírá."

...ANO, MĚ UŽ UMŘELA...

18. 5. 2010 • Užívat, užívat, u-u-užívat...

18. května 2010 v 18:18 | Mrs. JouJou |  ↓↓Deníček↓↓
vodárna

Budu si užívat! A co je mi po nějakým Vaškovi... Chci ho, opravdu, ale nebudu si kvůli němu přece dělat vrásky. Jsem mladá, mladší než on, a můžu si dovolit hodit všechno za hlavu. A nikdo mi v tom nezabrání. Ještě mu tento týden napíšu. Jestli nemá čas, chci ho vzít k nám za to, že mě on vzal kdysi k nim, ale nebudu zklamaná, když řekne, že ne. Že nemůže, nechce nebo o to nestojí. Život jde dál, ať už s láskou nebo bez lásky. Kamarád mi říkal, že prý ho mám vytáhnout ven, ale nic si od toho neslibovat. Nikam ho "tahat" nebudu a slibovat si od toho taky nic nechci a nebudu. A jestli mě chtěl chlapec svým přístupem jenom srazit na kolena, tak ať si nakašle, tůůdle.
Koupila jsem si s mojí H. vodárnu. Sice bez korunky, ale jenom za dvě stovky, no nekupto. :) Je nádherná, maličká, modrá a roztomilá. Kotel dokoupíme a budeme si moct vyhulit plíce (Jasně, z vodárny :D) a je mi jedno jestli je mi čtrnáct, nebo osumnáct. Budu dělat rebelský věci, už nechci být malá myška, na která je rebelský možná tak její hlasitý smích. Už nechci být ta, kterou všichni vidí jako tu, co se radši zavrtá pod peřinu, než aby utekla oknem vstříc překvapením noci.
Budu zodpovědná, nechci skončit někde opilá a zhulená pod koly auta a nechci propadat ve škole. Nechci si hrát na vyspělou a nechci mít vymytej mozek. Ale chci být volná, nesvázaná přísnými pravidly a mít svůj život, do kterýho mi nikdo - a to jako NIKDO - nebude mluvit.
Za týden odjíždím do Francie, kam se mi ani trošku nechce. Budu muset opustit můj život ve vyjetých kolejích, jezdit dlouho autobusem a spát na pochybných ubytovnách. Soutěže se nebojím, ať prohrajem nebo vyhrajem, bude to nová zkušenost a naše vedení si bude moct do seznamu akcí hrdě napsat, že jsme zúčastnili soutěže ve francouzském Tours. A bude se o nás psát v novinách a bude se o nás mluvit a všichni se nás budou ptát, jak jsme teda nakonec dopadli,... A pak to všechno odezní a nikdo si na nějaký sbor ani nevzpomene. Vždyť je to jedno. A mě se bude stýskat po děckách, budu (zase) uvažovat, že bych po romantických pařížských památkách radši chodila s někým ruku v ruce a budu uražená, protože to mi nikdo nesplní. Je to na nic, ale já si budu užívat!! Jak už jsem řekla!!

Vaše oddaná ?!

Virtuální rádce...

14. května 2010 v 21:24 | Mrs. JouJou |  ↓↓Deníček↓↓
Miluju Zuzanku.
Protože má nejkrásnější články na blogu.
Protože mi píše krásný dlouhý komentáře.
A protože mi umí nejvíc poradit.
Děkuju*

14. 5. 2010 • Když iluze odejdou...

14. května 2010 v 18:38 | Mrs. JouJou |  ↓↓Deníček↓↓
chodník

Asi jsem byla opravdu hodně naivní. Když jsem myslela, že jeho přehnaná otevřenost je důkazem něčeho většího, i kdyby jenom toho, že mě má rád. Když jsem myslela, že zvládnu samé jedničky na vysvědčení. Když jsem myslela, že s letními dny a delším světlem budu moci trajdat po venku. A když jsem myslela, že i já mám právo na šťastný život.
V. se neozval. Nenapsal mi ani půl slova a já jsem moc hrdá na to, abych psala jako první. I když vím, že i tahle chvíle přijde. Že mu jednou s pokorou napíšu, že bych ho zase chtěla vidět a budu hledat termín do té doby, než i jeho nevole povolí a já ho budu moct zase znovu vidět. Hnusím se sama sobě. Nerozumím tomu, proč nedokážu pochopit, že pro (skoro) dvacetiletého kluka je normální si jenom užívat.Tak jako to zpívají MIG 21 - "Užívat, užívat, u-u-užívat." Nenávidím se za to, že vždycky, když je online čekám na to, až se mi sekne celý počítač, což je pro mě znamení toho, že mi někdo píše a že se na jeho profil dívám snad stokrát denně. Postupně přepisuji všechny články z dob, kdy jsem byla ještě malá holčička a měla sem svoje slabší období s dvojtými wé a příliš častým vyjadřováním větami typu "Ty vole." a "Heh." a je to zážitek. Vzpomenout si zase na ty časy, kdy bylo všechno jinak. ale tak víte, svět se mění a my s ním.
Škola mi jde jedním uchem dovnitř a druhým ven. Kašlu na to a né, že né. Když já dostanu trojku z hudebky, už to se mnou de asi opravdu z kopce. Ve fyzice se mi z průměru 1.5 stal průměr 2.3 a v zeměpise, který mě dycky bavil, mám čistou dvojku. V hodinách mám permanentně aspoň jedno sluchátko v uchu a když se mi vybije iPod, tak přece nepohrdnu kamarády kolem a koukám všude, jen ne tam, kam bych měla. A přece, za měsíc se uzavírají známky a já to všechno tak hrozně flákám. Nerozumím fyzice, nudí mě němčina, v zemáku je toho moc a češtinu si nedokážu zapamatovat.
A i když permanentně sedím doma, tak pokud zapnu počítač, už se od něj nedokážu odtrhnout a "učení počká." Facebook je opravdu začarovaný kruh, z kterého není cesty ven.
Fuck off school and let's go, party life...

Vaše oddaná ?!

11. 5. 2010 • Tak na rovinu...

11. května 2010 v 19:59 | Mrs. JouJou |  ↓↓Deníček↓↓
Zeptala jsem se...
Udělala jsem ze sebe blbce...
Sklopila jsem hlavu...
Přiznala, že mi bylo hezky...
Ale radši otevřít oči, než si nechat srát na hlavu...
"Ahoj, nerada ze sebe dělám blbce, ale byl si na tom Majálesu opilej?"...
"Ahoj, no ani moc ne"...
"Tak jo"...
Nebyl.....
Nebyl....
Nebyl...
Nebyl..
Nebyl.
Tralala.......

(There are many things that I would like to say to you, but I don't know how)

Fotou...

10. května 2010 v 19:47 | Mrs. JouJou |  ↓↓Nevešlo se↓↓
...Nevím co k tomu říct...
V.
...Snad jen, že je to hrozná fotka, ale jde o PRINCIP...

(A že tak ani jeden z nás nevypadá... Doufám...)

8. 5. 2010 • Nerozumím tomu...

8. května 2010 v 12:26 | Mrs. JouJou |  ↓↓Deníček↓↓
S h. ♥

...ale líbí se mi to.
Majáles byl super. I když měl pár svých ale. Nepřijela mi A., nebrala mi telefon, neodepisovala na smsky, až v jedenáct mi napsala, že prý je v nemocnici, že je na tom její děda blbě. Beztak to zavinil můj blbej pocit. Ach jo. A zapomněla jsem si doma lístek, tak sem si o něco zkrátila školu a jela domů, abych to stihla.
Nakonec se mnou šla H. ♥, rodiče povolili. Strašně jsem chtěla, aby si to užila, ale asi to nějak neklaplo. Ke konci plakala a i když říká, že prý to nebylo kvůli mně, stejně si myslím, že bylo. Možná jsem ji trochu zandebávala. Možná žárlila. Možná má strach, že se na ni vykašlu. Ale já se jí nikdy nepustím. Radši se vzdám jeho, než nechat mou H.
Byly sme tam spolu do půl jedenácté. Na Dědu Mládka (:D), na Sto zvířat, FiXu a Kryštof. Bylo to nezapomenutelný. Zůstala bych tam ještě dýl, ale můžu poděkovat za těch devět hodin, který sem tam stravila.
V. tam byl. Schovával mě pod pláštěnku, objímal kolem ramen, usmíval se na mě, pokládal si hlavu na moje rameno a při Kryštofech mě zezadu objímal...
Přivedl nás ke své partičce mediků, kde mě představil jako "Nelinku" a všichni se začali přiblble usmívat. Nejspíš už tak slyšeli pohádku "O malé Nelly, která byla do V. blázen." A pořád je, ale to jim nejspíš taky došlo.
Zahrála sem si na silnou a vodárnu, tequilu i pivo sem s díky ozdmítla. Jeho svetr dokonce třikrát.
Opravdu mu nerozumím. Kdyby aspoň nebyl o tolik starší! Ale prý se ještě URČITĚ uvidíme, tak třeba časem pochopím...
A máme spolu první fotky. Hm.

Vaše oddaná ?!

5. 5. 2010 • AHOJ!

5. května 2010 v 21:55 | Mrs. JouJou |  ↓↓Deníček↓↓
balloons

AHOJ!
Ach, jak začít... Jsem hrozně zmatená. V pátek je Majáles, na který se těším už tak hrozně dlouho. Ale také dlouho jsem cítila divný pocit, že se něco pokazí. A bum... Slečna H. nejde. Myslím, že všem je jasné, že za vším stojí rodiče.
A v pátek, ve dvanáct, mi má přijet z Prahy moje nejdražší A., na kterou se těším snad ještě víc než na ten Majáles. A právě u ní mám také strach, že se nakonec něco pokazí. Stejně, jako minule, kdy mi to zrušila asi tři dny před příjezdem. Mám strach, přemýšlím nad tím kudy chodím a i když bych měla na Majáles myslet s nadšením, většinou se přistihnou jak se ochomýtám kolem myšlenky, že z toho nakonec nic nebude. Mám strach a s tím se netajím. Nevím, s kým jinak jít, pokud mi odpadnou obě dvě slečny a já tam být musím. Protože tam bude pan V., se kterým se mám potkat. A chci ho vidět. A chci ho představit mé A., která na mě a na něj toho tolik ví.
A dnes jsem byla na zkouškách, který sem ve sboru potřebovala k tomu, abych mohla jít na Majáles a chybět na mimořádné zkoušce. MÁM TO!!! Jedu sice v úvozovkách na školní výlet, kdybych řekla, že za tím vším vězí nějaký "pitomý koncert", tak se můžete vsadit, že by mi ani nedala šanci. Nebyla jsem excelentní, myslím, že jsem nebyla ani dobrá. Ale MÁM TO!! S odřenýma ušima...
Zítra si jdu pro nový brýle. Který mi asi urvou nos, nedokážu si představit jak jsou těžký brýle s pěti a půl dioptriemi. Ano, už jsem se dostala na takovéhle číslo. Nevím, jak na tom budu v důchodu. Asi se budu pod tíhou brýlí plazit po čtyřech. A nevím, jestli se mi právě ty, které budu zítra vyzvedávat, líbí. Je to změna, nejsem tak na sebe zvyklá. A nevím, jestli nevypadám jako debil, i když všichni, co u toho, když jsem si je zkoušela byli, říkali, že prý mi sluší.
Chci čočky. Ale to je na moje poměry příliš drahá záležitost.

Vaše oddaná ?!

2. 5. 2010 • Už se ho nevzdám...

2. května 2010 v 21:29 | Mrs. JouJou |  ↓↓Deníček↓↓
Love

Byla jsem u něj. Jako u něj. Jako u něj doma. Chápete??? Nejdříve jsme měli sraz ve městě, ale napsal mi esemesku, že prý mám přijít k němu. Tak jsem šla. A bylo to awesome.Už jen kvůli tomu, že to byl V.
Ještě před půl rokem - vlastně ještě včera - by mě ani nenapadlo, že budu sedět na jeho židli, že budu hladit jeho dvanáctiletou kočku a že ho uvidím uklízet. Protože vlastně ulízel skoro celou tu dobu, co jsem u něj byla. Ale rozhodně tím nechci říct, že by mě zanedbával.

:D ":D no, ještě že jsi to stihla, to bych byl
nerad, abys měla kvůli mě problémy.."
"myslím, že problémů, mezi náma bylo už dost:)"
"už to bude jen lepší ;);-)"
"doufám :)":)
"Určitě"

Vrací se mi láska. Asi. Nejspíš. Určitě. Kvůli tomu, že se na mě umí tak hrozně krásně usmívat. Za to, že na mě kvůli mému věku neshlíží z vrchu a mluví se mnou jako s rovnocennou. A protože mi odpustil (doufám) to všechno, co bylo. To všechno, co jsem ve svých "mladých letech" natropila a řekla. A už to mezi námi nestojí jako postavená zeď, která se tyčila až do nebe.
Víte, když jsme se loučili a on se na mě zase usmál, měla jsem tak strašnou chuť ho obejmout. Ale jediný, k čemu jsem došla, bylo vytáhnout ruce z kapes. Dál to nešlo. On se jenom usmál, řekl mi, že se těší na Majáles, rozloučil se a odešel. Ve svých červených papučkách a tričku se South parkem.
Myslím, že čím to trvá déle, ta moje láska, tím je větší. S časem mám ještě větší chuť ho chytit za ruku. Být s ním co nejdýl. Objímat ho na veřejnosti. Všem ukázat, že je můj. A hlavně, bych si s ním chtěla co nejvíc povídat. Mám tolik věcí, který bych mu chtěla říct, ale nemůžu mu je říct teď. To teprve potom, co mezi námi vznikne nějaké to extra pouto. Pokud vůbec nějaké někdy vznikne.
Ale miluju ho víc, než jsem ho kdy milovala.
A to, že vypadá s těma jeho vlasama jako nácek mě nezastaví. No tak miluju nácka, a co jako?
A přiznám se vám. Když byl ke mě otočenej zády, poslala jsem mu pusu. Doufám, že k němu došla.

Vashe oddaná ?!

Vyšlo to...

1. května 2010 v 21:25 | Mrs. JouJou |  ↓↓Nevešlo se↓↓
Naši kývli hlavou na mou zítřejší odpolední procházku. Samozřejmě, že nevědí, že je to právě ten dospělý pan V. se kterým se hodlám procházet, ale to přece vědět nemusí.
Napsal mi první, chápete? Co dělám zítra... Ach, ani nevíte jak je mi do zpěvu. Tralala.
A prý se na mě těší.
A naši mi to povolili.
A uvidíme se na Majálesu.
A já se s hecla s All.
A asi to ale nemá cenu.
Ale jsem nejšťastnější ze všech blogerů ever.
A jesi to on čte, tak on je mého štěstí strůjcem.

1. 5. 2010 • Uschnu...

1. května 2010 v 15:31 | Mrs. JouJou |  ↓↓Deníček↓↓
saša

Schnu už 14. rokem. Nikdy mi nikdo nedal prvního máje pusu pod třešní. Nikdy jsem nezažila ten pocit, který prý tak hrozně omlazuje. A letos to bude stejně tak. Ale nevadí, jsem sešvihaná ještě od Velikonoc, to prý taky pomáhá proti sesychání.
Včera jsem si užila poslední akci s hokejem, na závěr sezóny, ze které jsem si odnesla spoustu fotek a podpisů, ale teď zase na čtyři měsíce utrum. O to víc se budu těšit na novou sezónu, nevě sestavený tým a vůbec to všechno. Slečna K. se na to bude těšit se mnou. A dnes si udělám nástěnku se šálou, hráči a fotkami. A bude celá modrobílá a bude mi navozovat v pokojíku modrobílou atmosféru. PROTOŽE TOHLE JE SRDCOVÁ ZÁLEŽITOST!
A příští týden už Majáles, který mi zavinil to, že se musím učit na zkoušení do sboru, protože vynechám dvě mimožádný zkoušky. A protože si dirigentka umí vymýšlet a poručila si, že do středy budu umět jedenáct písniček zpaměti. Ach díky, stačí mi škola, natož ještě sedět nad notami a klavírem.Ale risknu to, už jen kvůli FiXe, Kryštof a spol. A hlavně kvůli mojí A., která mi přijede z Prahy a bude u nás spát. Po desíti měsících ji zase obejmu a budu se s ní smát. Už se nemůžu dočkat a právě kvůli ní se vybičuju a nad ty noty si opravdu sednu. Protože pokud je na světě někdo, kdo si zaslouží, aby se kvůli němu lidi snažili, tak je to právě ona.
A napsal mi V. Prý co dělám zítra. Mám dopoledne další zkoušku se sborem a naši nemají rádi, když jsem pryč celej den, tak pokud s ním hodlám opravdu zítra někam jít, budu si dneska muset opravdu, obrazně řečeno, kleknout na kolena. A já to udělám, sklopím hlavu a udělám to, protože tohle tu hodně dlouho nebylo. A pokud to nevyjde, tak hlavu vzhůru, pořád je tu přeci ten Majáles, který toho letos už tak moc zachránil.