2. května 2010 v 21:29 | Mrs. JouJou
|
Byla jsem u něj. Jako u něj. Jako u něj doma. Chápete??? Nejdříve jsme měli sraz ve městě, ale napsal mi esemesku, že prý mám přijít k němu. Tak jsem šla. A bylo to awesome.Už jen kvůli tomu, že to byl V.
Ještě před půl rokem - vlastně ještě včera - by mě ani nenapadlo, že budu sedět na jeho židli, že budu hladit jeho dvanáctiletou kočku a že ho uvidím uklízet. Protože vlastně ulízel skoro celou tu dobu, co jsem u něj byla. Ale rozhodně tím nechci říct, že by mě zanedbával.

":D no, ještě že jsi to stihla, to bych byl
nerad, abys měla kvůli mě problémy.."
"myslím, že problémů, mezi náma bylo už dost:)"
"už to bude jen lepší ;)

"
"doufám :)"

"Určitě"
Vrací se mi láska. Asi. Nejspíš. Určitě. Kvůli tomu, že se na mě umí tak hrozně krásně usmívat. Za to, že na mě kvůli mému věku neshlíží z vrchu a mluví se mnou jako s rovnocennou. A protože mi odpustil (doufám) to všechno, co bylo. To všechno, co jsem ve svých "mladých letech" natropila a řekla. A už to mezi námi nestojí jako postavená zeď, která se tyčila až do nebe.
Víte, když jsme se loučili a on se na mě zase usmál, měla jsem tak strašnou chuť ho obejmout. Ale jediný, k čemu jsem došla, bylo vytáhnout ruce z kapes. Dál to nešlo. On se jenom usmál, řekl mi, že se těší na Majáles, rozloučil se a odešel. Ve svých červených papučkách a tričku se South parkem.
Myslím, že čím to trvá déle, ta moje láska, tím je větší. S časem mám ještě větší chuť ho chytit za ruku. Být s ním co nejdýl. Objímat ho na veřejnosti. Všem ukázat, že je můj. A hlavně, bych si s ním chtěla co nejvíc povídat. Mám tolik věcí, který bych mu chtěla říct, ale nemůžu mu je říct teď. To teprve potom, co mezi námi vznikne nějaké to extra pouto. Pokud vůbec nějaké někdy vznikne.
Ale miluju ho víc, než jsem ho kdy milovala.
A to, že vypadá s těma jeho vlasama jako nácek mě nezastaví. No tak miluju nácka, a co jako?
A přiznám se vám. Když byl ke mě otočenej zády, poslala jsem mu pusu. Doufám, že k němu došla.
Vashe oddaná ?!
:-)