Červen 2010

29. 6. 2010 • Just the end of this story.

29. června 2010 v 20:42 | Mrs. JouJou |  ↓↓Deníček↓↓
mp3

Zítra je vysvědčení. Někdo je měl už v pátek, já sem nejspíš ráda, že je máme až zítra. Užila jsem si o tři dny navíc spolu s děckama. Nedovedu si představit, že bych odcházela teď na jinou školu. Teď, když jsme se celá naše třída nějak tak víc sblížili, už si nedokážu představit ani ty dva měsíce prázdnin bez naší třídy. Myslím, že třídenní školní výlet nám pomohl, společně jsme se opili, popovídali si o WOWku a je z nás best class ever :D Bojím se zítřku, kdy se budeme muset všichni rozloučit. Fakt se bojím, nesnáším loučení, příliš mě dojímá a rozesmutňuje. Nějak si neuvděomuju, že příští rok už jdu do kvarty a budu vrtět pohoršeně hlavou nad "malými" terciány, tak jako to dělala letošní kvarta. Děcka, ten čas nějak příliš rychle utíká, nejradši bych na chvilku zastavila. Potřebuji oddych.
Na vysvědčení mám nakonec tři dvojky a jsem spokojená, i když netbook od našich vážně nedostanu a jediné, co mi za odměnu nabídli je pusa. No, jsem fakt celá žhavá. Babičky šáhly hloub do kapsy, od jedné jsem dostala tři sta a dvacet euro do Švédska a od té druhé jenom těch dvacet euro, ale ty si hodlám rozměnit, počítám, že z toho budu mít nějaký pětikilo. A pak si koupím tričko s fiXou, nemůžu se dočkat.


V pátek už odlítám směr Švédsko. Ještě nemám pořádně sbaleno a nevím, jak to jako mám zvládnout. Letíme nízkonákladovkou a musím mít zavazadlo maximálně do patnácti kilo. Na tři týdny, chápete? Fakt vůbec nevím, co mám jako dělat, dneska jsem se to snažila zabalit, jenže moje zavazadlo má patnáct kilo, když tam ještě polovina věcí není. Naši na mě křičí, ať si to laskavě nějak vyřídím a že tohle nebo támhleto mít vážně nemusím, ale mám na to jiný názor. Hlavně, že sebou musím tahat čtyři balení Lázeňských oplatek a milion dalších národních věcí. Ty mi nikdo nevyčítá, ale jestli mám o tričko míň nebo víc, z toho se všichni můžou s prominutím pos*at. Achjo. Mám z toho odjezdu hrozný nervy, mám strach, že se na místě vůbec nedomluvím, i když si za poslední dva týdny všechny svoje konverzace automaticky překládám do angličtiny, už jsem tím vážně posedlá.
Ještě, že se ve čtvrtek uvidím s Tommym, vždycky když jsem s ním, sálá z něj taková pozitivní klidná energie, která mě vždycky sklidní. Stejně tak to bylo před Španělskem. Fakt se na něj těším, až mi zase bude vykládat o svých prokalených nocích a o tom, jak se mu chce spát. Hehe.
No nic, nevím, jestli se ještě do pátku ozvu, nejspíš ne, sežere mě už úplně ta cestovatelská horečka. Takže se tu mějte moc hezky, dovezu vám sem snad plno těch DOBRÝCH zážitků. Bude se mi stýskat.

Vaše oddaná ?!

27. 6. 2010 • Blešák na Míráku..

27. června 2010 v 14:28 | Mrs. JouJou |  ↓↓Deníček↓↓
trhy

Ach... Moje první návštěva blešáku v životě. Bylo to kouzelné. Tyhle trhy mají nejspíš vždycky svoje kouzlo, vznáší se nad nimi opar tajemna, stáří a lidského přátelství. Byli tam tak hrozně různí lidé. Stylová mládež, snažící se ukořistit něco do svého šatníku. Bezcílně se poflakující dospělí. A pomalu se ploužící důchodci, kteří hledali něco pro svou domácnost. A mezi tím vším my.
Byla jsem tam s mou drahou H. a potkali jsme se tam s X. Ten kluk mi očaroval, v prosinci mu bude osmnáct a i když by se nejspíš měl starat o úplně jiné lidi, než jsou malé čtrnáctileté puberťačky, mluvil s námi jako se sobě rovnými. Vypadalo to, jako by jsme řešili opravdu filosofická témata, ale vlastně jsme vcelku řešili naprostý kraviny. Například, jestli je možné, aby stromy byli chytřejší než my, aniž by jsme o tom my věděli. Nebo jestli listy dokáží chodit. Vypadá to asi, jako kdyby jsme se zbláznili, ale spolu jsme se zasmáli. A ten pan X. mě nakonci obejmul ♥ A má dlouhý vlasy, což je jedna z mých slabostí. Jde teď do třeťáku, takže ho u nás na škole budu mít ještě dva roky. Ráda bych, aby mezi náma něco vzniklo. Přinejmenším to přátelství, ten kluk je jinej než všichni ostatní, vystupuje z řady a to mám nejradši. Ach.
Blešák byl sám o sobě úžasný. Koupila jsem si náušnice, odznáčky, hokejovej přívěšek a další blbosti. Co jiného, než nesmysly, by se daly taky na blešáku koupit :) Ale jsem nadšená, chtěla bych jezdit do té Prahy "jen tak" častěji. Rodiče mě teď ještě nepustí, ale až vyrostu, budu tam jezdit minimálně dvakrát ročně. Praha je úžasné město na procházky a odreagování, ale asi bych tam nikdy nechtěla žít. Je tam na mě příliš moc lidi a na ty lidi až příliš málo prostoru.


V. mě v pátek naštval. Měli jsme jít spolu ven, jenže hodinu před srazem mi napsal, jestli by jsme to nemohli posunout až po zkouškovým, že vůbec nestíhá. Jenže večer si šel zapařit do jednoho klubu. A ještě si to napsal jak naschvál na status na fejsbůku. Nenávidím ho za to, jak si myslí, že mě má jistou. Kamarád, který s ním čtyři roky chodil do třídy, mi říkal, že prý mu jenom dělá dobře že mu píšu, že jsem na něj milá. Že prý bych na něj měla urychleně zapomenout. Nevím, jestli bych to zvládla a hlavně nevím, jestli chci. Nejspíš počkám do srpna, kdy by jsme se měli vidět a pokud se neozve a nebo mi to znova zruší, tak se na něj opravdu vykašlu. Nebudu dělat radost někomu, kdo mi za to nejspíš opravdu nestojí.
Facebook už mě taky asi pomalu vyvražďuje, přemýšlela jsem, že si ho po prázdninách smažu. Už nebudu mít toho tolik co dělat na internetu a budu se moct příští rok pořádně učit. A nebudu se rozčilovat nad tím vším, co moji "přátelé" zveřejňují na svých (nebo dokonce na té mojí) zdech. Po porázdninách se pokusím ukončit svůj fejsbukový životní příběh. Wohoo.

Vaše oddaná ?!

Poletíme? - Hvězda padá

24. června 2010 v 21:15 | Mrs. JouJou |  ↓↓Písničky↓↓

...TEN KLIP!...
...JÁ TU BANDU MILUJU!...

22. 6. 2010 • School trip..

22. června 2010 v 18:51 | Mrs. JouJou |  ↓↓Deníček↓↓
S nimaa ♥

Byl super! Nic víc, nic míň... Jsem hrozně unavená a zničená. Spát jsme chodili každej večer tak ve dvě. Ne proto, že by jsme si povídali pozdě do noci. I když i tak se o dá říct. První noc jsme se já a ještě K. s H. trošinku přiopily. Měli jsme jenom flašku vína, frisco a trochu ginu a whisky, ale asi na to nejsme zvyklý. My, malý děti. K. se nalila vážně fest, blila až někdy do čtyř do rána a v šest se šla sprchovat. Chudinka. Já a H. sme na tom byly o něco (o hodně) líp, mluvily sme naprostý kraviny a motaly sme se, ale nic víc. Ráno už to bylo v pohodě, jen jsem měla trošku porušenou rovnováhu. Ale musím říct to, co říkají všichni: "Už nikdy nebudu pít." Připadala jsem si jako blázen, všichni se na mě dívali skrz prsty, jako bych to hrála, ale já vlastně vůbec neznám důvod, proč bych to měla dělat. Ale tak ať si myslí, co chtějí, já se apsoň poučila do života.
Jinak ale až na tuhle maličkou příhodu byl výlet úžasný. Zkusila jsem si aquasorbing, je to paráda, připadala jsem si jako křeček v takové té běhací kuličce. A dali jsme si K. přes ty dvě koule HIGH FIVE! :D Poprvé jsem hrála paintball, ta hra mě hrozně nebaví, asi ze mě nebude voják. Možná se mi ta hra znechutila až po tom, co jsem to dostala do zad z dvoumetrové vzdálenosti. Někteří lidi nejspíš se zbraní v ruce neumí přemýšlet. Au, fakt to bolí.

(Naše srdcovka s H... Alice se dala na pití ♥)

Děcka mě překvapily, zděsila jsem se pokoje po osmi, kde jsme se musely vtěsnat s tolikati holkama, ale vůbec to nebylo tak zlé. Možná jsem předem odsoudila lidi, kteří doopravdy nejsou tak strašně špatní a divní. Stydím se za to, za svoje ukvapené názory. Achjo.. Kluci mě taky překvapili. Někteří příjemně, někteří naopak. Jeden kluk mi dokonce vzal krosnu na pětikilometrovou cestu od nádraží do areálu a zpět. Bez keců, bez remcání, jen s tím, že na zpáteční cestě ji mám opravdu lehčí než předtím. A s vtipnou poznámkou, že už jsem všechen alkohol vypila. Haha, vůbec ho nenapadlo, že je to fakt pravda :D
Myslím, že se pomaloučku začínáme sbližovat s naší třídou, bývalo to hrozný a všichni se nenáviděli, tyhle tři dny to ale vypadalo úplně jinak. Jsem hrozně zvědavá, jaké to bude v kvartě.

Vaše oddaná ?!

19. 6. 2010 • Nic není jako dřív..

19. června 2010 v 21:13 | Mrs. JouJou |  ↓↓Deníček↓↓
out

Stejně jako jsem předtím od srdce nechtěla na školní výlet, právě tak se dnes těším. Jedeme už zítra, už se těším až si zahrajeme na túristy a budeme čekat na Hlavním nádraží jako velká skupinka s krosnami. Jedeme do Křížanova, lozit na lana, hrát paintball a UŽÍVAT SI! Víte, mezi námi, těším se až vypadnu. U nás doma je dusno. Hodně dusno. Moji rodiče už vážně neví coby a kamkoliv se hnu, tak slyším nějaký remcy. Možná nemám na co si stěžovat, ale cítím se fakt tak šíleně utisknutě. Táta se pořád uráží a když mu někdo něco řekne, tak řekne něco typu, že nakonec všechna vina skončí na něm a přitom on tu svoji háže na všechny kolem a máma se až příliš snaží udobřovat atmosféru v naší rodině, z čehož jí nakonec vždycky rupnou nervy a taky řve na všechny, kdo se jí nachomýtnou pod ruku.
Kdyby jste nevěděli, mohla bych si znova přepsat článek o sobě a napsat si tam, jak jsem hrozně sobecká, líná, sebestředná, chtějící si pořád jenom užívat, vyžraná, drzá, hrající si na dospělou, naivní. Ach, kolik já jsem toho na sebe v poslední době slyšela.
Už se opravdu těším pryč z domu, čekám, že moji kamarádi na mě nebudou jak psi a že si užiju pohodlí, pozdního chození spát a (pššt!) taky trochu toho alkoholu. Nepatřím mezi lidi, kteří by se museli za každou cenu opít, ale tady si přece trošku přihnout musíme, jde o princip, když tam nejsou rodiče, tak přeci nesmíme nechat uniknout příležitost. Ale nečekám, že toho bude příliš, já beru flašku vína a K. bere jedno frisco a trochu ginu. Jinak o nikom nevím, ale doufám, že ještě někdo něco přitáhne. :D
Dost se bojím toho, aby to nepoznali rodiče. Buď pod záminkou, že mám moc těžkou krosnu a co že v ní jako táhnu a nebo až dostanou zase chuť se opít, tak aby najednou nezjistili, že jim ze skříně zmizela plná flaška Modrého portugalu. Hehe, držte mi palce.


Z V. se mi znova zamotala hlava. Nechci na něj zapomenout, ale zároveň hrozně chci. V pátek spolu jdeme ven, mám motýlky v břiše, jako kdyby jsme byli čerstvě zamilovaný pár. Vůbec nevím co od něj čekat, naposledy jsme se viděli na Majálesu, kde mě pořád objímal a usmíval se na mě.
Sakra, NENÁVIDÍM věkový rozdíly! :/

Vaše oddaná ?!

16. 6. 2010 • Němci jsou taky lidi.

16. června 2010 v 20:32 | Mrs. JouJou |  ↓↓Deníček↓↓
summer

Tak, dnes mi odjela moje němka (a vlastně odjel celej německej sbor), který byl u nás v České republice a spal u nás v rodinách. Upřímně, měla jsem strach, že mi přijede nějaká tlusťoška, která se v Německu přecpává německými wursty a schnitzely, ale přijela mi drobná černoška - Isabell, která byla šíleně milá, pořád se ptala jestli něco nedělá špatně a jestli něco může. Asi jsem ráda za novou kamarádku a prý spolu náš sbor a jejich sbor pojede příští rok do Chorvatska. Těším se, a upřímně, nejenom kvůli Isabell, ale taky kvůli jednomu jistému panu M. Ne, němci nejsou škaredí a za to se s vámi klidně poperu.
Na školu už se chci vykašlat, ale zbývá mi poslední písemka. Snad těžší než všechny předtím dohromady. Ze zeměpisu a já potřebuju jedničku. Jinak mám ale vše uzavřeno a zatím jen dvě dvojky. Jupíí... Těším se, až bude po klasifikační poradě a budou se hrát turnaje a já prostě... Ách, nemůžu se dočkat prázdnin.
Napsal mi ten už snad stokrát zde zmiňovaný pan V. Ozval se první s tím, jak se mám a jestli už mám uzavřeny všechny předměty ve škole. A je to tak, jak jsem říkala. Sedla jsem si z něho na zadek, zase se mi všechno vrátilo, hehe. Brzo, až budu mít uzavřený známky, spolu prý máme jít ven. Bojím se toho, jak se oba budeme chovat, ale strašně se těším. Ach, ta lááska.


Rodiče jsou na mě naštvaní, protože jsem mámě nevyučtovala dvě stovky, který mi dala předvčerejškem a protože jsem si nesehnala noty, který mi chybí na zkoušku ve sboru. Jsou to malý blbosti, ale mým rodičům se asi zhroutil svět. A já potřebuju povolit několik věcí a mám strach, že s takovou to nepůjde. Hehe, asi půjdu umít nádobí :D
Tak se tu mějte pěkně a ty poslední dny školy si užijte, přece jenom dva měsíce utrum, bude se vám stýskat :P

Vaše oddaná ?!

10. 6. 2010 • Give me a reason.

10. června 2010 v 19:59 | Mrs. JouJou |  ↓↓Deníček↓↓
smile

Why we are so serious?
Lidi smějte se. Zvedněte hlavu a podívejte se na to, kolik lidí se na vás usmívá. Nebaví mě už pozorovat zamračené tváře uzavřené do sebe. Otevřete se už sakra světu!
Omlouvám se za to, že jsem možná začala příliš zhurta, ale už to ve mě všechno vře. Snažím se, opravdu se snažím se na všechny tvářit pozitivně, ale odezvou je mi jen nechápavý výraz. Něco na způsob "ta holka není v pořádku" Vzpomínám na Švédsko, kde jsme se předháněli na koho se usměje více lidí, ale tady v Česku to opravdu nejde. Všichni jsou tak šíleně sebestřední... Stejně tak s kampaní "Free hugs", která vypadala na těch vydejích z ostatních zemí tak nadějně, ale u nás všichni zklamali. Chci křičet, chci si stoupnout doprostřed náměstí a řvát, aby všichni kolem konečně otevřeli oči. Jenže myslím, že bych zase sklidila jenom nechápavé pohledy. Jinak to přece v ČR nejde...


V sobotu hraju divadlo. Jak je Divadelní svět Brno, tak v jedné hře od Havla. Moc se mi do toho nechce, bude určitě pařák jako v poslední době a my na sobě máme asi tři vrstvy, protože hrajeme v KROJÍCH (Lidi, zabijte mě..). Dneska jsme měli generálku a vypadalo to divně. Režisér se rozčiloval, děj ve hře se mi nelíbí a lidi, co tam hrajou se mi do toho nehodí (ani já ne). Bude to trapas, Havel, který se přijede podívat určitě nebude spokojenej a všechny nás vypíská. Hehe, zábavná představa...
Už chci prázdniny, odjet do Švédska a užívat si dnů bez rodičů, bez češtiny a bez povinností. Děcka, já se tak šíleně těším. Přesně tak, jako jsem měla minulý rok před Holandskem strach, tak se letos do toho Švédska těším. Chci poznat nový lidi, kamarády, kluky, prostředí,... Áááá, asi se nedočkám.Pojďte do toho se mnou, najděte si o prázdninách co nejvíc nových kamarádů a po prázdninách se budeme triumfovat. :P Už se na to těším :D
Mějte se pěkně, já se du péct na sluníčko.

Vaše oddaná ?!

Don't care...

6. června 2010 v 19:40 | Mrs. JouJou |  ↓↓Nevešlo se↓↓
Jak se tak koukám, prvního června měl můj blog výročí. 3 ROKY. Chtěla jsem mu jenom touhle formou pogratulovat...

6. 6. 2010 • Sundejme růžové brýle lásky!

6. června 2010 v 19:25 | Mrs. JouJou |  ↓↓Deníček↓↓
sunglasses

Chci to udělat, nejlépe teď hned. V. vůbec není takový, jakého jsem si ho vysnila. Není to princ na bílém koni, který se objeví právě v tu chvíli, kdy ho nejvíce potřebuji. Právě naopak. S*re mě, bez pardónu. Neozval se po té Francii, i když mi jako první řekl, že spolu půjdeme ven. A když jsme se v pátek potkali ve městě na koncertu jazzovýho big bandu neřekli jsme si ani ahoj, i když jsme se dívali sobě do očí asi deset sekund. Byla jsem příliš hrdá na to, říct mu první ahoj a on byl asi rád. Chtěla bych na něj zapomenout, ale vím, že jestli mi zase někdy napíše sednu si z něho na zadek a odkejvnu mu jakýkoliv termín. A on to moc dobře ví, ach jo. Asi nikdo z lidí v okolích mě neměl více jistou než on. A tohle on taky ví. Jenže já se změním a on se bude divit, muhehe.
Nakonec jedu na školní výlet. Nechtěla jsem, protože právě pan V. má v ten termín koncert, ale už na to kašlu. Budu si užívat se svou nejlepší a na něj nebudu myslet. Protože si to nezaslouží. Moc se mi tam nechce, ale nemůžu v tom H. nechat samotnou a asi to taky dělám z trucu. Protože jestli jsem nedávno kvůli němu nechtěla jet, musím právě teď udělat pravý opak.


Začínám čím dál tím více ulítavat na Vypsané fixe. Koupím si tričko, i když na ně padne kapesné dvou měsíců a taky dopadne na mou hlavou hromada nadávek, protože přeci "nemám utrácet peníze za kraviny". Ale já udělám cokoliv pro to, abych mohla ukázat světu, že jsem ta největší fixofilka. A abych si to mohla brát na jejich koncerty a pogovat do halelůja.
Nechce se mi do školy. Po tom týdnu jsem od děcek slyšela co všechno se píše a málem mě trefilo. Čekala jsem záhul, ale ne až takovejhle. Pff.. Polovinu toho, z čeho píšeme písemky vůbec nechápu a pokud se to naučím, tak to za týden zapomenu. Vlastně nevím k čemu to je, ale ptát se na to nesmím, učitelé by mě pěkne podusili, nenávidí tuhle otázku.
Pletu páte přes deváte, ale mám toho už všeho dost. Jediné co jsem tímhle článkem chtěla říct je to, že pořád ještě žiju. A teď už teda ahoj...

Vaše oddaná ?!

3. 6. 2010 • Už vím, že...

3. června 2010 v 12:31 | Mrs. JouJou |  ↓↓Deníček↓↓
eiffel

...Francie není nafouknutá bublina. Památky zde jsou asi ty nejkrásnější v celé Evropě a lidé jsou přátelští a usměvaví, i když vůbec neumí anglicky a skoro se s nimi nedá mluvit. Nikdy jsem netušila, že se někdy do Francie dostanu a vlastně, i když jsem se to nedávno dozvěděla nechalo mě to chladnou. Ale teď!! Teď bych se tam nejradši vrátila a abyste věděli, napadlo mě, že až budu dospělá, chci tam žít. Ale je to asi jenom taková snová růžová bublina, vždyť francouzsky neumím pomalu ani slovo.
V té soutěži, kvůli které jsme tam vlastně jeli, jsme skončili s těma staršíma, s Primaverou, druzí a s těma mladšíma, s Rosičkou, poslední. Mladší děcka z toho byli zklamaní a asi je přešla v tu chvíli všechno chuť zpívat, ale nakonec si myslím, že si to všechno užili. Pořád se na nás věšeli, chytali nás za ruku a objímali nás a bylo to roztomilý.
Myslím, že Francie nakonec nebyla zdaleka tak strašná jako jsem čekala a že mohu říct, že jsem si ji užila nejvíc jak jsem mohla. Spaly jsme tři noci ve Formuli - Poprvé jsme potkali nějakýho Tonyho, který nám hodil do okna číslo a pak nám pořád vyvolalával, tu druhou svalnatého Matthewa, který opravdu uměl anglicky lépe než Tony a tu poslední noc partičku kluků, kteří nám mávali a byli fakt moc hezcí. V Paříži jsme potkali hromadu čechů, mezi nima i kamaráda z Brna se kterým jsme se opravdu divili JAK MOC je ten svět malý.
Musím taky říct, že jsem opravdu nikde nenarazila na záchody s prkýnkem a byl to nezvyk, sedět jen tak na té divné míse. A že černoši pod eiffelovkou mají žloutenku, prodávají pět malých eiffel-padělků za jedno euro a rasta čepice za patnáct, které se ale dají usmlouvat na deset a já jednu mám a jsem šťastná, protože ji sháním už asi tak půl roku.
Cesty autobusem byly vcelku fajn, i když jsem snad ještě teď plná dorbků z uličky, kde jsem se snažila jednu celou noc spát a dokopaná od všech noh a hlav, které se snažily o to samé. Ale ta houpavá jízda byla šíleně příjemná a budilo mě, když jsme zastavovali na benzínkách. Skoro po celou dobu v autobuse sem se pořád smála a bylo mi dobře. Hrozně se těším na další cestu někam daleko, jsou z toho potom vždycky tak úžasné zážitky.
A děcka, kdyby vám někdo nabízel cestu do Francie, tak neváhejte, Paříž a vlastně celá Francie za tmy je tak šíleně kouzelná, že na to NIKDy nezapomenete.

Vaše oddaná ?!