
Zítra je vysvědčení. Někdo je měl už v pátek, já sem nejspíš ráda, že je máme až zítra. Užila jsem si o tři dny navíc spolu s děckama. Nedovedu si představit, že bych odcházela teď na jinou školu. Teď, když jsme se celá naše třída nějak tak víc sblížili, už si nedokážu představit ani ty dva měsíce prázdnin bez naší třídy. Myslím, že třídenní školní výlet nám pomohl, společně jsme se opili, popovídali si o WOWku a je z nás best class ever :D Bojím se zítřku, kdy se budeme muset všichni rozloučit. Fakt se bojím, nesnáším loučení, příliš mě dojímá a rozesmutňuje. Nějak si neuvděomuju, že příští rok už jdu do kvarty a budu vrtět pohoršeně hlavou nad "malými" terciány, tak jako to dělala letošní kvarta. Děcka, ten čas nějak příliš rychle utíká, nejradši bych na chvilku zastavila. Potřebuji oddych.
Na vysvědčení mám nakonec tři dvojky a jsem spokojená, i když netbook od našich vážně nedostanu a jediné, co mi za odměnu nabídli je pusa. No, jsem fakt celá žhavá. Babičky šáhly hloub do kapsy, od jedné jsem dostala tři sta a dvacet euro do Švédska a od té druhé jenom těch dvacet euro, ale ty si hodlám rozměnit, počítám, že z toho budu mít nějaký pětikilo. A pak si koupím tričko s fiXou, nemůžu se dočkat.
V pátek už odlítám směr Švédsko. Ještě nemám pořádně sbaleno a nevím, jak to jako mám zvládnout. Letíme nízkonákladovkou a musím mít zavazadlo maximálně do patnácti kilo. Na tři týdny, chápete? Fakt vůbec nevím, co mám jako dělat, dneska jsem se to snažila zabalit, jenže moje zavazadlo má patnáct kilo, když tam ještě polovina věcí není. Naši na mě křičí, ať si to laskavě nějak vyřídím a že tohle nebo támhleto mít vážně nemusím, ale mám na to jiný názor. Hlavně, že sebou musím tahat čtyři balení Lázeňských oplatek a milion dalších národních věcí. Ty mi nikdo nevyčítá, ale jestli mám o tričko míň nebo víc, z toho se všichni můžou s prominutím pos*at. Achjo. Mám z toho odjezdu hrozný nervy, mám strach, že se na místě vůbec nedomluvím, i když si za poslední dva týdny všechny svoje konverzace automaticky překládám do angličtiny, už jsem tím vážně posedlá.
Ještě, že se ve čtvrtek uvidím s Tommym, vždycky když jsem s ním, sálá z něj taková pozitivní klidná energie, která mě vždycky sklidní. Stejně tak to bylo před Španělskem. Fakt se na něj těším, až mi zase bude vykládat o svých prokalených nocích a o tom, jak se mu chce spát. Hehe.
No nic, nevím, jestli se ještě do pátku ozvu, nejspíš ne, sežere mě už úplně ta cestovatelská horečka. Takže se tu mějte moc hezky, dovezu vám sem snad plno těch DOBRÝCH zážitků. Bude se mi stýskat.
Vaše oddaná ?!






