Srpen 2010

31. 8. 2010 • Rebelky. :D

31. srpna 2010 v 21:14 | Mrs. JouJou |  ↓↓Deníček↓↓
vodárna

Mám k dnešku smíšený pocity... Miluju svou H. A bylo mi s ní dneska krásně. Nevím, jestli si pamatujete, když jsem tady kdysi psala, že jsme si koupily maličkou vodárničku o stovku levnější, kvůli tomu, že jí chyběl kotel. Dneska jsme ho konečně dokoupily. A jahodovej tabák. A uhlíky. Takže jsme kompletní a hurá do terénu. A koupily jsme si pánský voňavky. Je mi jedno, co si teď o mě myslíte, ale miluju pánský vůně. A tahle je taková jemná, takže ji můžeme používat i my. Na krabičce je napsaný, že je za 1500,- a my ji měly za dvě stovky. Protože sme uhádly jakousi soutěžní otázku, blábláblá. :D
Ale zároveň zítra je škola, kam se mi vůbec nechce. A zase začne ten koloběh nudy, učení a žádnýho volnýho času. Ach jo. Jediný na co se do školního roku těším je anglickej celoroční kurz, kterej ještě k tomu vůbec nesouvisí se školou, ale s jazykovkou. Ale prostě... miluju angličtinu. A chci umět výborně mluvit anglicky. Do budoucna. Ale jinak bych chtěla mít pořád prázdniny. Bude mi chybět ta volnost. Bude mi chybět chodzení spát kdy se mi zachce a stávání v pozdních hodinách. A bude mi chybět téměř každodenní chození ven. A hlavně ten pocit volnosti.

(Jako dým z cigarety, zmizím ti mezi světy.)
(Miluju jejich verše.)

A veleváženému panu V. je dnes dvacet. Ach jo, nenávidím věkový rozdíly. Psali jsme si asi půl hodiny. Je mi z toho hezky, i když jsem napsala první já. Všechno se mi vrací, zase až příliš vzpomínám na dávný časy. Zase jsem si četla články z dávných časů a připadám si jak idiot. Nejradši bych je všechny smazala, ale nejspíš je to část mého já. Když jsem se za ně nestyděla kdysi dávno, neměla bych to tak řešit ani v dnešní době. Ten kluk mě prostě bere, i když mi ho všichni vymlouvají a vrtí nade mnou hlavou. Nevzdám se ho už, ať už jako kamaráda nebo jako kluka. Víte, protože stará láska nerezaví. I když někdy bych chtěla, aby zrezavěla a odešla někam hodně daleko.

S láskou, vaše malá Nelly xoxo

29. 8. 2010 • Willy is at home!

29. srpna 2010 v 20:22 | Mrs. JouJou |  ↓↓Deníček↓↓
Samsung shark S3550

Už od malička jsem byla úchyl do pojmenovávání všech věcí kolem sebe. Můj iPod je Muffin, můj nejoblíbenější plyšák je Eddie a dnes vám představuji Willyho. Je to můj nový telefon. Už když jsem ho poprvé viděla, tak sem věděla, že to bude mobil mého života. :D
(Ach, miluji napínavé začátky.)
Tak k věci. Nefungoval mi mikrofón na mým starým telefonu, tak naši usoudili, že mi koupí novej. Je mi jedno, že nemá nějaký extramegaultrasuper funkce, stačí mi foťák a bluetooth. A je mi jedno, že není dotykovej. NESNÁŠÍM dotykáče. Miluju vysouvací telefony, s kterýma si můžu hrát, i když mi to vybíjí baterku. A vůbec, miluju Willyho, je to moje životní láska.

(She could be Statue of Liberty, she could be Joan of Arc)

Ach jo, ve středu už do školy. Dělá se mi z toho psychicky zle. Navykla jsem si na spaní do pozdě a na chození pozdě spát. A teď to mám od základů měnit. Vůbec se mi do toho nechce. Brácha se mi bude vysmívat, protože jde do školy až někdy 20. a já budu jak blázen vstávat 6:45, když on bude ještě vyspávat.
Předvčerejškem jsem spala u K. Samozřejmě nebylo lehký přemluvit mýho tátu, kterej mě v životě u kamarádek dovolil spát snad jen třikrát, ale povedlo se mi to. Samozřejmě s hromadou keců, ale nakonec mi kývl. Miluju to už jen kvůli tomu, že je to pro mě tak neobvyklý. Nemůžu jenom přijít, sbalit si věci, říct, že du k někomu spát a odejít. Je to pro mě nezvyk a já si to vždycky užívám. Povídaly jsme si asi do dvou, nijak jsme nerebelčily, i když její rodiče nebyly doma. Jenom jsme si povídaly.. do noci. A mě bylo hezky. A nevyměnila bych tady ty chvíle. Právě proto, že jsou pro mě tak jedinečný.
A víte co? Já už nevím co psát, chtěla jsem vám jen představit Willyho. :)

S láskou, vaše líná Nelly xoxo

25. 8. 2010 • Protože...

25. srpna 2010 v 21:54 | Mrs. JouJou
love

...je ke mě tak hrozně milej. Protože se ke mě nechová jako k malé holce. Protože mi sám napsal. Protože ho tajím rodičům. Protože mě vzal znovu k sobě domů. Protože jsme to naplánovali na poslední chvíli. Protože se umí tak strašně moc dostat pod kůži. Protože o něm sním už déle než dva roky. Protože mu na konci srpna bude dvacet. Protože se mě ohleduplně zeptal, jestli mi neubližuje, když mi píše. Protože dost možná čte můj blog a mě je to jedno. Protože je tak roztomilej. Protože mi ho všichni vymlouvají. Protože dokážeme mluvit o kravinách. PROTOŽE JE TO KLUK MÝCH SNŮ!
Ach ano, mluvím o V. Kam zmizelo moje přesvědčení, že mu aspoň jednou řeknu, že prostě ten den nemůžu? Nevím, ale najednou bylo pryč. Napsal mi dneska s tím, že se mi chce omluvit za to, jestli mi ubližuje tím, že mi píše. Že prý hodně přemýšlel. A že ví, že sliby se mají plnit, tak jestli teda někam půjdeme. Takže jsem dneska už podruhé skončila u něj doma. S vodárnou a Luckym Louim. Nikdy bych nečekala, že to po tom všem skončí takhle. Víte, když sem si pro něj ještě před rokem a půl málem vyplakala oči a málem skončila u psychologa, vypadalo to tak absurdně, když sme spolu seděli na gauči a kouřili vodárnu. Ach jo, nechce se mi tomu věřit. A ach jo, já vás s tím nudím. Povídala bych o tom pořád a pořád, ale změňme téma.
Dneska jsem si udělala velký úklid v pokojíku. Proházela sem všechny skříně a našla tolik věcí... Jako třeba svoje starý deníky (musela jsem se smát). A potom sem si vyslechla od našich, jak mě to CISV změnilo a že bych s ním měla jezdit každýho půl roku. Ach jo, rozhodně by mi to nebylo proti srsti. Problém je v tom, že kempy bývají jen jednou ročně.
Btw. Zkouším jeden pokus, jak obelstít minulost. Držte mi palce.

Vaše zamilovaná Nelly xoxo

24. 8. 2010 • Requiem for a Dream

24. srpna 2010 v 12:35 | Mrs. JouJou |  ↓↓Deníček↓↓
f

Viděli jste ten film? Chystala jsem se na to s tím, že miluju depresivní dramata, ale tohle jsem od toho opravdu nečekala. Je to úžasná práce, nepodobá se to kýčovitým filmům plných drog, i když je jich vlastně ten film plný, je to něco úplně jiného. Depresivní nálada se se mnou táhla celý zbytek včerejšího večera, ale musím říct, že ten film za to rozhodně stojí.
Nikdy jsem nepřemýšlela nad tím, že takhle vlastně můžou skončit všichni. I já. Utvrdilo mě to teď ještě víc v tom, že se drog nikdy v životě ani nedotknu. A jsem tím nejvíc přesvědčená, je to hnus.


Ale změňme téma. Ty prázdniny tak strašně letí. Vůbec mi nepřijde, že jsem měla dva měsíce volno. I když pro mě letošní prázdniny byly ty nejlepší v životě, tak byly tak staršně krátký. Ten čas tak rychle letí, včera jsem mluvila s mámou a ona se na mě zničehonci podívala a říká: "Ach jo, to je hrozný, vždyť už ti za chvílu bude patnáct." A má pravdu. Vůbec si to neuvědomuju. Za chvíli dostanu "šukací kartičku" a už překročím tu hranici "až od patnácti..". Ach jo, je to tak hrozně zvláštní, chci být maličká a bez všech problémů, ale zároveň bych chtěla být už starší a nebýt pro všechny jenom malé děcko. 
Vlastně jsem šťastná, že i když jdu letos do devítky, nebudu muset řešit přestup na gympl nebo na střední a nebudu muset oplakávat poslední rok se svou třídou. Letošní rok pro mě vlastně bude stejný jako každý jiný až na to, že učení zase bude víc než minulej rok. Ach jo, stýská se mi po první třídě, kdy se vůbec nepsaly písemky a dostávala se na vysvědčení jen jedna velká známka. Kde jsou ty časy?
Jak jsem tady posledně machřila s tím, že si smažu facebook, abych byla lepší ve škole, tak to se nestane ani omylem. Víte, když máte na facebooku asi sto lidí z jiných zemí se kterými se jinak nedá spojit, je opravdu těžké si smazat účet. Ale slíbila jsem si, že tu opravdu nebudu sedět pořád a učit se budu, i kdybych se k tomu měla donutit násilím.
Nic, jdu si užívat poslední dny prázdnin. Ještě se ozvu... Myslím.

Vaše přesvědčená Nelly xoxo

21. 8. 2010 • Nesnáším bacily...

21. srpna 2010 v 19:53 | Mrs. JouJou |  ↓↓Deníček↓↓
peace

Taneční tábor, který mě měl přivést po Švédsku na jiné myšlenky skončil fiaskem. Den před odjezdem jsem onemocněla něčím, co vypadalo jako střevní chřipka, ale nejspíš nebyla a ležela jsem s třicetdevítkama horečkama v posteli. Jak skvělé. Nakonec to začalo vypadat nadějněji a já začala odsekávat svým rodičům, takže bylo vidět, že jsem zase v pořádku. Jenže jakmile jsem se spožděním dojela na tábor, sklátila mě ta stejná nemoc znova, možná ještě ve větším a já ležela s horečkama znova a ještě ke všemu ani ne ve své posteli. Krmila jsem se piškotama a suchýma rohlíkama a prospala jsem celý dny. Na poslední tři dny tábora jsem se nakonec přece jenom uzdravila a aspoň jsem se pokusila si je užít z plných sil. Ráda bych jela příští rok znova, ale netuším jak to budu mít s časem. Dva měsíce prázdnin nestačí...


Za deset dní znova do školy, hrozně se mi nechce, patýho zaří mám psát písemku z matiky, kterou nechápu a příliš se mi nechce ani mezi lidi od nás ze třídy. Ty, který chci vídat, s těma můžu chodit ven a nemusela bych každý den chodit do třídy, kde jsou i lidi, které denně vidět nemusím. Ale co už, asi v žádné třídě to není tak, že by se všichni měli rádi. Jediné na co se těším jsou možná tak noví prváci. Musela jsem to říct, i když teď nejspíš zním jako vypatlaná blonďatá dylinka. Promiňte, ale nenávidím ty dny, kdy musím být sama... Brazilec se kterým jsem byla tři dny mi nestačil. :D I když byl roztomilej, mezi námi...
Napsal mi V. Znova, když už jsem myslela, že opravdu zapomenu a všechno bude all right, napsal mi, jestli se mi pořád stýská po Švédsku a že by jsme mohli zajít někam pokecat, jestli mám zájem. Jistě, že mám zájem. A on to moc dobře ví a to mě štve. Slíbil, že mi napíše jako první, kdy přesně chce jít. Všechno ve mě křičí, že chci aby se ozval, ale na povrchu bych na něj strašně chtěla zapomenout. Nenávidím starší kluky, u kterých vypadám takhle poníženě. Nenávidím V.
Kecám, miluju ho. A je to už přes dva roky. Kurva.

With 1000 kisses, vaše zdravá Nelly xoxo

9. 8. 2010 • Zbytek prázdnin stráven ve smutku...

9. srpna 2010 v 13:25 | Mrs. JouJou |  ↓↓Deníček↓↓
oko

Upřímně, mezi námi... Nechce se mi psát. Vůbec se mi teď o prázdninách nechce psát. Ještě pořád mám od Švédska slzy v očích, kdykoliv mi ho někdo nebo něco připomene a není to přijemný, brečet o prázdninách. Facebook je teď plný fotek, YouTube plné písniček a svět plný lidí, které bych chtěla právě teď mít vedle sebe. Všichni vykládají, jak na sebe za chvíli zapomeneme, ale je to nesmysl, kdyby jsme na sebe zapomněli, nebylo by to CISV. Neumím tuhle organizaci sama vysvětlit, možná, že vám pomůže, když se kouknete SEM. Já jenom vím, že je to moje druhá rodina a že ji mám hodně hluboko v srdci.
Ale dost srdceryvných výlevů, příští rok jedu do Brazílie, i kdybych měla ty peníze splácet dalších pět let, což mě totiž nic jiného nezbývá, protože z dvěstěpadesáti korun měsíčně a nedostatečného věku pro brigády opravdu přes 20.000,- korun nevydělám. (Btw. nikdy jsem si neuvědomila, že je to tak obří částka.) Ale jedu tam i kdybych se měla do letadla dostat na černo.

(You will still be here tomorrow, but your dreams may not.)

Ve čtvrtek jsem se vrátila ze soustředění (Připomínky, proč píšu tedy až dnes, neberu.) a nejradši bych už celý prázdniny zůstala doma a užívala si svobody. Ale pozítřku jedu zase na další tábor a na druhou stranu, možná mě to trošku odreaguje od toho hlubokého smutku ze Švédska. Jedu tam s mou H. a pražskou A. Díkybohu, aspoň něco. Jakmile se vrátím, budu mít na jednu noc volnej dům, ale divoké house party pořádat nehodlám, brácha mě nenechá na fesťáku do jedné do rána, takže to vlastně vůbec nemá cenu, když to stojí 400 (A já šetřím na Brazílii) a nenapadá mě nikdo, kdo by u nás mohl přespat. Proto počítám, že si jako způsobná holčička půjdu vyčistit v jedenáct zuby a půjdu spát. Oh, jaká ironie, jak je to dlouho, co si přeju zůstat aspoň jednu noc doma sama a skončí to takhle. Haha.
Včera sem viděla Tommyho, před kterým prasklo, že vlastně pořád ještě sním nad panem V., že stará láska nerezaví. Tom nad tím jenom potřásl hlavou, ale nesmál se mi, jenom když jsem poznamenala něco o jeho tulení na Majálese, řekl mi: "Tak na to pozor, on se totiž hrozně rád tulí a nemusí to nic znamenat." Nevím, to je jedno, už to pouštím z hlavy.
Pan V. se mi asi před týdnem ozval s otázkou jak si užívám prázdnin a zahrál si na zkušeného, když sem mu řekla, že se mi stýská po Švédsku. Prý to zná. Haha, nikdy nejel s CISV, nezná. Ale samozřejmě, jak se dalo čekat, tak i přesto jak mi v červnu sliboval, že se v srpnu uvidíme, nenavrhl ani jediný termín a já mu sama psát nebudu. I když bych ho hrozně ráda chtěla pozvat k nám, když nikdo nebude doma, tak... Nic nebude!
Omlouvám se vám za tento znuděný článek, řekl toho myslím celkem dost a já si to psaní nakonec přece jenom trochu užila.

S láskou, smutná Nelly xoxo