
Upřímně, mezi námi... Nechce se mi psát. Vůbec se mi teď o prázdninách nechce psát. Ještě pořád mám od Švédska slzy v očích, kdykoliv mi ho někdo nebo něco připomene a není to přijemný, brečet o prázdninách. Facebook je teď plný fotek, YouTube plné písniček a svět plný lidí, které bych chtěla právě teď mít vedle sebe. Všichni vykládají, jak na sebe za chvíli zapomeneme, ale je to nesmysl, kdyby jsme na sebe zapomněli, nebylo by to CISV. Neumím tuhle organizaci sama vysvětlit, možná, že vám pomůže, když se kouknete SEM. Já jenom vím, že je to moje druhá rodina a že ji mám hodně hluboko v srdci.
Ale dost srdceryvných výlevů, příští rok jedu do Brazílie, i kdybych měla ty peníze splácet dalších pět let, což mě totiž nic jiného nezbývá, protože z dvěstěpadesáti korun měsíčně a nedostatečného věku pro brigády opravdu přes 20.000,- korun nevydělám. (Btw. nikdy jsem si neuvědomila, že je to tak obří částka.) Ale jedu tam i kdybych se měla do letadla dostat na černo.
(You will still be here tomorrow, but your dreams may not.)
Ve čtvrtek jsem se vrátila ze soustředění (Připomínky, proč píšu tedy až dnes, neberu.) a nejradši bych už celý prázdniny zůstala doma a užívala si svobody. Ale pozítřku jedu zase na další tábor a na druhou stranu, možná mě to trošku odreaguje od toho hlubokého smutku ze Švédska. Jedu tam s mou H. a pražskou A. Díkybohu, aspoň něco. Jakmile se vrátím, budu mít na jednu noc volnej dům, ale divoké house party pořádat nehodlám, brácha mě nenechá na fesťáku do jedné do rána, takže to vlastně vůbec nemá cenu, když to stojí 400 (A já šetřím na Brazílii) a nenapadá mě nikdo, kdo by u nás mohl přespat. Proto počítám, že si jako způsobná holčička půjdu vyčistit v jedenáct zuby a půjdu spát. Oh, jaká ironie, jak je to dlouho, co si přeju zůstat aspoň jednu noc doma sama a skončí to takhle. Haha.
Včera sem viděla Tommyho, před kterým prasklo, že vlastně pořád ještě sním nad panem V., že stará láska nerezaví. Tom nad tím jenom potřásl hlavou, ale nesmál se mi, jenom když jsem poznamenala něco o jeho tulení na Majálese, řekl mi: "Tak na to pozor, on se totiž hrozně rád tulí a nemusí to nic znamenat." Nevím, to je jedno, už to pouštím z hlavy.
Pan V. se mi asi před týdnem ozval s otázkou jak si užívám prázdnin a zahrál si na zkušeného, když sem mu řekla, že se mi stýská po Švédsku. Prý to zná. Haha, nikdy nejel s CISV, nezná. Ale samozřejmě, jak se dalo čekat, tak i přesto jak mi v červnu sliboval, že se v srpnu uvidíme, nenavrhl ani jediný termín a já mu sama psát nebudu. I když bych ho hrozně ráda chtěla pozvat k nám, když nikdo nebude doma, tak... Nic nebude!
Omlouvám se vám za tento znuděný článek, řekl toho myslím celkem dost a já si to psaní nakonec přece jenom trochu užila.
S láskou, smutná Nelly xoxo
Nezapomeneš na Švédsko, to je jisté. Ale časem se ti přestane tak stýskat, prostě se s tím smíříš, protože nejspíš budeš bohužel muset. Brazílii bych ti strašně přála.:) A to je ta letenka a spol opravdu tak levná? Jeńom 20 000? jako ono je to moc, ale přesto mi to přijde na tu "zaoceánskou" cestu nějak levné..xD Ale tak kdyby bylo, bylo by to fajn;D
Tvému bráchovi namíchej do pití prášek na spaní a vyraž na české hrady i přes nějaký jeho zákaz nebo co to má být. Tak a bude! xD