
...seduce me once again.
V. mě štve. Kvůli tomu, že byl na Nouvellech a má podpisy a fotky s Nadeah. Taky protože má holku. Ještě taky protože se na mě samozřejmě vykašlal. A protože mi už leze na mozek...
Ale já mám bodyspray z AVONu, Nouvelly, How I Met Your Mother, konečně LIGOVEJ hokej, vodárnu s novými tabáčky, mír v duši a kamarády, kteří umí nadávat. Takže to všechno zvládnu. A nebojím se toho. Ten pocit, co mám teď, vůbec není takovej, jako bývaly mé deprese před dvěma rukama. Je to jenom taková zátěž na křídlech, ale k zemi mě to nepřirazilo. A pořád si můžu zpívat. A to je známka toho, že žiju.
A chci být akční. Chci chodit ven, užívat si, i když vůbec není teplo. Chci 14. 10. na MIG 21, chci 25. 11. na Sto zvířat, chci 15. 12. na Vypsanou fiXu, protože jsem fixofilka. A vůbec, už bych chtěla mít občanku, abych mohla našim vykládat, že už jsem "velká holka". A i přes to, že si myslím, že s patnácti lety nepřijdou tak závratný změny, tak prostě jde o ten pocit! Ale včera jsem si koupila novou peněženku, kam se mi občanka nevejde. Možná je to náznak toho, že vlastně na to, být velká holka ještě nemám. Možná...
(One mane come in the name of Love..)
Školy mám právě tak akorát dost. Zítra píšeme matiku. Spočátala jsem asi čtyřicet A4 příkladů a pořád z toho mám strach. Jeden kamarád, říkejme mu třeba L., se mi nabídl, že mi pomůže. Domluvili sme se, že až zas nebudu něco chápat, tak za ním s tím zajdu. A máme se vidět. Je to fajn. Je mi fajn, když za mnou stojí kamarádi i ve zlých časech. A je mi fajn, když mi pomáhaji se dostat z nejhoršího. A vůbec, je mi fajn, když můžu žít. A je mi jedno, že jsem ještě ve středu brečela. Že V. čeká, že pro něj roním slzy každou noc, i když to tak není. A já si šáhnu na vrchol.
Chci žít své sny a cítit tu VOLNOST!
Vaše nověnadchlá Nelly*



